Česká vláda se chlubí tím, jak v koronavirové krizi pomáhá firmám. Ty to ale často vidí jinak. „Je nám jasné, že pomoc není samozřejmá a kasa neomezená. Ale u podpůrných programů, stejně jako v případě řady krizových opatření, narážíme na zmatky, projevy nekompetence a alibismus. Nejhorší ale je, že pomoc přichází pozdě,“ říká prezident Svazu léčebních lázní ČR Eduard Bláha.
Jak si v časech koronavirové pandemie stojí české lázeňství?
Nyní jej krize tvrdě dusí. Věřím ale, že vstaneme z popela a budeme ještě lepší. Loni na jaře jsem si o všech opatřeních myslel, že bychom neměli tolik zastavovat svůj život a koronavirus měli přijmout jako další z rizik okolo nás. Po roce to ale vidím jinak. Doufám ale, že lidstvu tahle facka prospěje a západoevropská civilizace přestane brát zdraví samozřejmě a začne o něj více pečovat.
Jak za krize funguje pomoc státu lázním?
Aktuálně nejsem moc schopen mluvit o pomoci, protože mě velmi znepokojují poslední absurdity a diskriminace v aktuálních opatřeních. A to nemluvím o té ostudě se zaměstnaneckými jídelnami. V plně otestovaných a bezpečných lázních vláda zakáže zdravotní péči pro samoplátce, včetně postcovidových programů, volnočasový pohyb obyvatel omezíme na území i úplně miniaturního katastru obce, ale ponecháme v provozu podniky s tisícovkami zaměstnanců. Chápu, že jde o daňovou páteř země, ale taková rozhodnutí a chabá odůvodnění berou vládě důvěru. Vždyť jiní podnikatelé o zakázky přicházejí v úhrnu již více než půl roku. Třeba hotely a lázně rozhodně.
Teď zaznívá, že jsou podniky v provozu, protože testují, a tak se musím ptát, proč se nemohou léčit testovaní samoplátci v lázních, které testují zaměstnance. Jsou jejich produkty, kterými jsou léčení a zdraví, méně důležité než třeba fosfátová hnojiva? Ale zpátky k otázce. Musím uznat, že si vláda lázní všimnula brzy a rychle spolu s námi hledala cestu jak pomoci. Lázním pečujícím o pojištěnce pomohla úpravou cen od pojišťoven i zálohami a ostatním se snažila pomoci programem Covid-lázně. Lázně ale provozují i jiné činnosti a těch se týkaly programy Ubytování, Uzavřené provozy a Nájemné.
Co vláda udělala v pandemii správně a co špatně?
Minulý rok měly firmy rezervy. Opožděnou pomoc ze strany státu bylo možné přičítat nové situaci a podpora byla díky letnímu oživení spíš kompenzací než pomyslným záchranným stéblem. Ale nyní už je zle. Rezervy jsou po roce pryč a pomoc proudí pořád pomalu. Po roce je to nepochopitelné! Navíc se okolo toho moc politikaří a pomoc míří víc za voliči než tam, kde je nejvíc třeba. Pomoc zaměstnavatelům je zastropovaná a čím větší zaměstnavatel, tím méně na zaměstnance dostane. Třeba u našich lázní můžeme podle takzvaného Dočasného rámce vyčerpat maximálně objem odpovídající osobním nákladům za necelé dva měsíce. Nad tím vším je zbyrokratizovaná a nedůvěryhodná Evropská komise neschopná akce. Požár se přece musí hasit hned. Zalévat spáleniště je alibismus.
Jak dopadl program Covid Lázně a vouchery na pobyty, které byly loni v létě s pompou vyhlášeny?
Program oboru pomohl, to ano. Hlavně na Karlovarsku, kde nejvíc chybí cizinci. Jeho příprava je ale ukázkou impotence systému a vlastní podmínky jsou příkladem nerovnosti, pomáhají jen malým. Byl to pilotní program covidové pomoci a tak jsme porodní bolesti chápali. Tři měsíce trvající průtahy okolo jeho pouhého prodloužení kvůli požadavkům evropské byrokracie ale pochopit nejde. Největší lázně navíc narazily na limity. Stejný limit platí pro stokrát menší lázně. Velké podniky musely proporčně stejnou, ale absolutně větší poptávku, odmítat a program jim spíš ublížil. I proto se z celkových 250 000 voucherů využilo jen 40 000. A na první peníze z programu se čekalo i čtyři měsíce. Ale rekord to není, ten drží Covid-Ubytování s platbami v únoru 2021 za jaro 2020!
Jak probíhají náhrady pro zaměstnance?
Myslíte Antivir? Jeho nejslabším místem je, že vytváří falešnou představu zaměstnanců, že zaměstnavatele nic nestojí. Díky třem variantám, limitu dočasného rámce, specifickým podmínkám a řadě výluk a omezení nahrazuje mnohem méně, než jak to zvenčí vypadá. Nám za jaro kompenzoval patnáct a za podzim pouze šest procent osobních nákladů. Peníze z něj ale přicházejí rychle. V tom je skvělý.
Co byste navrhoval Vy?
Nejlepší by bylo kompenzovat část ztráty tržeb. Chápu ale, že to jako jediné kritérium neobstojí, protože jsou obory, které mají vysokou míru přidané hodnoty a tam se to těžko bude nějak kompenzovat. Proto považuji za férovou kompenzaci části ztrátových nákladů. Právě tak vláda postavila jeden ze dvou nosných programů pro rok 2021. Otázkou ale zůstává, zda nejsou vstupní parametry příliš selektivní a zda je pomoc dostatečná. Klíčové je nyní zachránit strategickou strukturu, která později svou výkonností pro nás zachrání stát a systém.
Jaký byl loni váš ekonomický výsledek?
Dokázali jsme vytvořit jakousi černou nulu, což považuji za úspěch. Ale i ona nula skrývá obrovský propad. Propad rezerv v CF, obrovský propad příjmu zaměstnanců i jejich počtu, prakticky nulovou údržbu a investice. EBITDA skupiny spadla z 200 milionů na 70, tedy na hodnotu odpisů. I na těch nás ale udržel jen součet všech státních podpor.
Jakou vidíte pro lázně cestu z této velké krize?
Z krátkodobé perspektivy leží jejich rozjezd v potenciálu léčit pacienty po covidu. Role státu dnes spočívá v tom, aby lázně těmto pacientům široce otevřel a vytvořil pro takové léčení nárok úhradou z pojištění i u těch pacientů a v těch lázních, jež na něj zatím kvůli stávajícím pravidlům nedosáhnou. Z dlouhodobější perspektivy je receptem maximální zaměření na domácí klientelu. Nejde jen o léčení, ale také o trávení volného času a dovolené. Můžeme také nabízet pobyty pro zdravotníky, kteří jsou už na pokraji sil. Mohlo by to opět nastartovat české lázeňství i unavené zdravotníky. Vždyť to jsou propojené nádoby.
Eduard Bláha je prezidentem Svazu léčebních lázní ČR a také generálním ředitelem Lázní Jáchymov a Luhačovice. Tato skupina disponuje 2600 lůžky a před koronavirem pro ni pracovalo na 1200 lidí.
