Co v Berlíně navštívit? A jaké jsou tu nejlepší kavárny nebo snad galerie a noční kluby? Zeptejte se lidí, kteří tu žili. Věřím, že vám každý odpoví trochu jinak. Je však jedna věc, na které se shodneme my všichni cizinci, kteří jsme v Berlíně prožili nějakou část života: hledat si nájemní byt v téhle metropoli všech hipsterů je peklo. Peklo, které nechcete znovu zažít.
Strávila jsem v Berlíně ve dvou pobytech víc než pět let a v roce 2019 jsem si tímhle martýriem s hledáním nájemního bytu prošla. A vím jistě, že to byla jedna z největších výzev a sebezapření v životě. Berlín totiž doplácí na svou popularitu a pověst otevřené kosmopolitní metropole, kde by chtěl každý žít. Město je v posledních letech doslova přecpané lidmi z celého světa, kteří si plní svůj sen o životě v Berlíně. Lidí je hodně, zato bytů je prostě málo. Také nestačí kapacita školek, škol, kroužků pro děti či atraktivních míst na pracovním trhu. Ne nadarmo se proto Berlínu přezdívá überhitzte Stadt - přehřáté město.
Ten byt nechci ani vidět
Ale zpět do roku 2019. Tehdy jsme pronájem v Berlíně hledali asi půl roku. Denně jsem ležela v inzerátech, které jsem znala zpaměti. Na prohlídky jsme jezdili ještě z Prahy, o to byla situace komplikovanější. A když jsme si s makléřem konečně plácli, tak jsme zase záhy o byt přišli. Majitel totiž dal těsně před podpisem smlouvy přednost jiným německým podnájemníkům, kteří se mohli stěhovat o měsíc dřív než my. Tehdy jsem v zoufalství znovu otevřela stránku s inzeráty a stalo se něco, co dodnes považuju za štěstí a možná osud. V nabídce se objevil nový byt v sousedním domě - u bytu, o který jsme přišli. A jelikož jsem okolí i byty znala, hned jsem napsala makléřce, že ten byt prostě bereme a nechci ho ani vidět.
Nakonec se nám tento byt skutečně podařilo získat, a to i díky tomu, že jsme ho pronajímali na instituci, v níž můj manžel pracoval. Když paní majitelka chtěla vidět finanční rozpočet za poslední dva roky, ukázali jsme jí několikamiliardovou účetní uzávěrku manželova zaměstnavatele - České televize. „Sehr gut,“ pronesla a byt nám přiklepla.
Je to úsměvná historka, ale znám i lidi, u kterých tenhle boj nedopadl dobře a kteří se třeba po půl roce hledání a bydlení na Airbnb přestěhovali zpět do původní vlasti a svůj berlínský sen vzdali.
Sprechen sie Deutsch?
Berlín už prostě není punkové levné a všem otevřené město, kde stačilo kamkoli přijít, zaklepat na dveře, připojit se k jedné z mnoha domácích parties a nakonec se tam i za pakatel ubytovat. Takhle vzpomínají na město a zlaté „devadesátky“ někteří pamětníci.
Dnes platí, že si majitelé bytů mohou diktovat podmínky a pečlivě si mezi zájemci vybírat. Na byty se čekají velké fronty. U střední cenové kategorie bytů je třeba běžné, že prohlídky probíhají jen jeden den v týdnu, navíc v určitou hodinu a jde o ponižující proceduru. Majitele nezajímá jen finanční ručení budoucích nájemníků, ale často i všechno ostatní: vzdělání, věk, počet dětí nebo znalost němčiny. „Někam přijdeme a majitelé si nás testují jako ve škole. Zajímá je, co máme za školy a jak umíme německy,“ líčil mi třeba můj známý David, který se do města přestěhoval se třemi dětmi až z USA.
Někteří majitelé svá kritéria výběru dohání ad absurdum. Má kamarádka, vystudovaná politoložka, se už téměř měla do nového bytu stěhovat, když jí majitel zavolal a sdělil: „Víte, přihlásil se mi jiný mladý pár, oba chemici. Mají tedy exaktní vzdělání a to mi přijde jako takový zajímavý mix, který se bude hodit víc do našeho domu. Už tam máme mnoho lidí s humanitním zaměřením.“ Majitel chtěl mít v domě prostě „Bunte Mischung“, tedy pestrou směsku lidí a kamarádka měla smůlu.
Majitelé si v Berlíně prostě diktují, protože mohou: poptávka po bytech totiž hodně převyšuje nabídku. I statistiky mluví jasně. V posledních letech obyvatel Berlína přibývalo každý rok skoro o padesát tisíc. Zároveň od roku 2017 nepřetržitě klesá počet postavených bytů, asi o deset procent ročně, a průměrné ceny nájmů se za posledních deset let zdvojnásobily.
Zpackané zmrazení nájmů
Nevyšel ani zásah o zastropování cen nájmů. Po mnoha demonstracích totiž berlínská radnice v určitých oblastech zregulovala ceny nájmů a majitelé museli v roce 2020 na základě nového zákona povinně slevit. Nájem v bytech postavených před rokem 2014 musel zůstat na úrovni roku 2019. Už tehdy však majitelé všem svým nájemníkům poslali dopisy, kde je upozornili, že sice mohou platit méně, ale že se soudí a budou požadovat v případě výhry u soudu doplatek nájmu za celou dobu. Mí známí, kterých se tohle dotýkalo proto raději platili onen vyšší komerční nájem požadovaný majitelem a nikoliv jeho zastropovanou variantu. A dobře udělali.
Německý ústavní soud totiž už v roce 2021 skutečně zrušil zákon, který zmrazil nájemné. Podle soudu jednotlivým spolkovým zemím nepřísluší o výši nájemného rozhodovat, tuto pravomoc má pouze parlament na celoněmecké úrovni. Diskutovaný pokus o regulaci tedy skončil fiaskem. Kdo chce byt v Berlíně, musí si prostě připravit hodně peněz a pevné nervy.
A když navíc bitvu o nájemní byt vyhraje, stejně vyhráno nemá. Ráda bych dodala, že najít v Berlíně bydlení je jen první z řady vyhraných bojů. Kvůli přílivu nových obyvatel jsou zahlcené i školky. Rodiče své děti nahlašují běžně i v prenatálním věku, aby si zajistili docházku pro potomka. Rvačka je i o dobré (soukromé) základní školy, kam se dělají přijímací zkoušky a platí drahé zápisné. Pokud bydlíte v centru města, tak všude narazíte na slovo „Warteliste“ - tedy čekací listina. Když jsem dceru po roce dostala na gymnastiku, chtělo se mi bouchnout šampaňské.
Berlín se prostě pomalu, ale jistě mění v metropoli, která není pro každého - v drahé velkoměsto plné lidí podobně jako Paříž nebo Londýn. Dřív se říkalo, že Berlín je chudý, ale sexy. Dnes bych to upravila tak, že Berlín je sexy, ale rozhodně není pro chudé.
