Příští rok zahltí firmy zásadní legislativní změny. Tak náročné to ještě nikdy nebylo

Taková koncentrace regulatorních požadavků do jednoho roku je bezprecedentní a vzbuzuje otázkou, zda evropský byznys podobný nápor unese a zda regulatorní lavina nezačne ekonomiku ještě více dusit.

Od Česka do Bangladéše, až za miliony eur

První a nejkomplexnější je směrnice o náležité péči v dodavatelských řetězcích (CSDDD – Corporate Sustainability Due Diligence Directive). Představuje jeden z nejambicióznějších pokusů Evropské unie o globální, až extrateritoriální dosah své regulace. Pro největší společnosti začnou povinnosti platit již od 26. července 2027, ostatní budou následovat v ročních intervalech. Dopadnou i na ty, které vstoupily do franšízové nebo licenční smlouvy v EU, pokud licenční a generovaný obrat přesáhne stanovené prahy. Odhady nákladů implementace vypadají hrozivě – jen na vytvoření funkčního systému due diligence může velká firma potřebovat až dva roky a vynaložit stovky tisíc až miliony eur.

Z hodnotového hlediska je nařízení zcela srozumitelné: má za cíl zabránit porušování lidských práv a ničení životního prostředí v globálních hodnotových řetězcích. EU tak reaguje na dlouholeté skandály, jako jsou zřícení továrny Rana Plaza v Bangladéši, dětská práce při těžbě kobaltu a další praktiky zejména v Jižní Americe a v Asii bezohledné k životnímu prostředí nebo lidskému životu či důstojnosti. Směrnice proto nutí společnosti znát způsob podnikání nejen svých přímých dodavatelů, ale mapovat celý hodnotový řetězec včetně subdodavatelů na nižších úrovních.

Český výrobce obuvi tak bude muset například sledovat nejen svou továrnu v Asii, ale i původ kůže, příze, lepidla a všech dalších komponentů. Pro lepší vynutitelnost pravidel směrnice dokonce zavádí i možnost žalovat evropské firmy za škody způsobené v dodavatelském řetězci.

Může však evropská společnost skutečně efektivně odpovídat za podmínky u dodavatele třetí či čtvrté úrovně? Nebude logickým výsledkem zkrácení dodavatelských řetězců a relokalizace výroby do Evropy? Jak se to projeví na cenách výrobků při evropských cenách práce? Bez funkční dopadové analýzy jsme se vydali vpřed ozbrojeni jen dobrými úmysly.

Kde přesně rostlo vaše kakao?

Se sledováním zdrojů počítá i nařízení proti odlesňování (EUDR). Pro velké firmy bude plně aplikovatelné od 30. prosince 2025, pro ostatní od 30. června 2026.

Dopadá na importéry a obchodníky se sedmi klíčovými komoditami: dřevem, kakaem, kávou, palmovým olejem, sójou, skotem a kaučukem včetně produktů z nich odvozených (například nábytek, čokoláda, pneumatiky). Cílem je zajistit, že produkt nepochází z oblasti, která byla odlesněna po 31. prosinci 2020. Hlavním požadavkem EUDR je geolokalizace místa produkce. Každá kakaová plantáž, každý dřevařský les, vše musí být identifikovatelné pomocí GPS souřadnic.

Pro české firmy to znamená zcela nové výzvy. Čokoládovna, která dováží kakao třeba z Ghany, bude muset znát GPS souřadnice každé farmy, ze které pochází. Ale právě kakao často prochází přes prostředníky a kooperativy, takže přímý vztah mezi výrobcem čokolády a farmářem neexistuje. Pražírna bude také potřebovat certifikáty o původu od dodavatelů v Africe či v Latinské Americe, kde se rovněž produkce pěstitelů z oblastí agreguje při každém kroku zpracování. Nábytkářský průmysl zase čelí nejasnostem zejména u recyklovaného či staršího dřeva – jak dokázat jeho původ, když bylo vytěženo před desítkami let?

Transparentnost odměňování

Lidských zdrojů se týká třetí velké implementační úsilí roku 2026: směrnice o transparentnosti odměňování. Ta musí být začleněna do vnitrostátních právních předpisů nejpozději do 7. června 2026 a přináší výraznou změnu v přístupu firem k odměňování zaměstnanců.

Hlavním cílem je eliminovat nerovnost odměňování mezi muži a ženami – tedy takzvaný gender pay gap, který v EU činí průměrně 13 procent, v Česku dokonce okolo 16 procent. I toho se ale směrnice snaží dosáhnout velkým množstvím převážně administrativních povinností pro zaměstnavatele. Například bude povinné uvádět rozsah odměny již v inzerci pracovní pozice, zaměstnavatelé také nebudou smět požadovat informace o předchozí výši platu uchazeče a společnosti s více než 250 zaměstnanci budou muset každoročně reportovat mimo jiné o genderovém rozdílu v odměňování mužů a žen. Pokud rozdíl přesáhne pět procent a zaměstnavatel jej nedokáže odůvodnit na základě objektivních a genderově neutrálních kritérií, bude muset provést hodnocení odměňování s účastí odborových organizací.

Zaměstnavatelé budou muset mít ke splnění požadavků směrnice jasně definovaná a transparentní pravidla pro odměňování a jednotlivé pozice budou muset být zařazeny do kategorií (gradů) pro účely posouzení srovnatelnosti. Transparentnost však odhaluje nejen diskriminaci, ale i legitimní rozdíly – lidé se liší v produktivitě, angažovanosti, přínosu pro konkrétního zaměstnavatele… Jak porovnat skutečně „stejnou práci“, když každá pozice má svá specifika? Opět jen čas ukáže, zda nařízení pomůže ke skutečně rovnosti nebo jen k plošnému zvyšování byrokracie a personálních nákladů.

Když algoritmus potřebuje zákon

Poslední velkou výzvou roku 2026 je regulace umělé inteligence. Její implementace je postupná; první zákazy nebezpečných AI praktik začaly platit od 2. února 2025 a srpen 2026 přinese další vlnu – povinnosti pro vysoce rizikové AI systémy, což je pro většinu firem ta nejdůležitější část nařízení.

AI act klasifikuje systémy podle míry rizika. Některé praktiky jsou zakázány – například social scoring nebo sublimální manipulace. Pro další vysoce rizikové platí přísné požadavky na dokumentaci, transparentnost, lidský dohled a na kybernetickou bezpečnost.

Hlavní problém je v nejistotě: málokdo přesně ví, co do této kategorie spadá. Zřejmě jistě sem spadají nástroje pro kreditní scoring nebo biometrická identifikace. HR systém s AI výběrem kandidátů? Velmi pravděpodobně také. Chatbot pro zákaznickou podporu? Záleží na tom, co přesně dělá. Spadne-li systém do kategorie vysoce rizikových, bude jeho nasazení a používání v praxi z pohledu regulace velmi obtížné a nákladné.

AI act tak představuje konflikt mezi inovací a regulací. Evropa chce být lídrem v etické AI, ale riskuje, že ztratí tempo vůči USA a Asii, kde je regulace mírnější nebo dosud neexistuje. Americké technologické firmy mohou experimentovat a rychle nasazovat nové AI modely a s pomocí AI zjednodušovat a zrychlovat firemní procesy a administrativu. Čínské společnosti mají podporu státu a téměř neomezené množství dat. Evropské firmy budou vyplňovat formuláře a čekat na kulaté razítko.

Je načase zvolnit

Evropská unie má v posledních letech rekordní legislativní tempo. Za poslední čtyři roky přijala kromě výše uvedených příkladů také pravidla reportování udržitelnosti, regulaci digitální odolnosti a kyberbezpečnosti, regulaci digitálních platforem a trhů, data act a  řadu dalších (třeba o AMLD6 by se dal napsat celý další článek). Každý jeden akt má jasné opodstatnění založené na nezpochybnitelných hodnotách moderní společnosti, ale o vhodnosti zvolených přístupů lze polemizovat. Zcela neoddiskutovatelné pak zůstává, že kumulativní efekt nových pravidel může být devastující pro konkurenceschopnost evropských firem.

Tempo i způsob regulace jsou tedy neudržitelné a i v diskusích se začínají objevovat návrhy, jak evropským podnikatelům ulevit. Hovoří se o moratoriu na nové compliance požadavky na dva až tři roky a obecně o delší přechodné době zejména pro střední a menší společnosti.

Stávající regulace také potřebuje zjednodušit, mnoho směrnic a nařízení obsahuje nadbytečné požadavky. Musí se změnit také způsob vyhodnocení dopadů nových pravidel před jejich přijetím – mnoho těch současných bylo přijato jen na základě formálních dopadových analýz. A konečně potřebujeme i „one in, two out“ princip – za každou novou regulaci zrušit dvě staré. Otázkou také je, zda budou státy zvládat nově zavedenou regulaci vůbec efektivně kontrolovat a vymáhat, anebo zda zde vznikne určitá šedá zóna a rvšeobecná akceptace toho, že se přehnaná byrokratická pravidla v mnoha případech nedodržují.

Rok 2026 tak bude testem, který může vést nejen k pozitivním změnám, ale i k poklesu konkurenceschopnosti, odlivu investic nebo i sociálním problémům. Přesto Evropa nepotřebuje slevit se svých cílů a hodnot, ale volit rozumnější cesty, jak jich dosáhnout, protože regulace musí být zvládnutelná, aby byla účinná.

(Autor je advokátem kanceláře PRK Partners)