Ode zdi ke zdi, tak se dá v holé větě popsat funkční období dosluhujícího guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka. Do křesla prvního muže úřadu nastoupil v dnes již těžko představitelném okamžiku, kdy svět včetně Česka vzýval inflaci. Tehdejším strašákem byl totiž naopak pokles cen. Centrální banka se tehdy tváří v tvář hrozbě deflace křižovala a neváhala vybrat ze svého instrumentária těžké váhy typu letitého kurzového závazku. Mezitím si rub a líc reality prohodily pozice a z vysněného dítěte se stal tyranský otec.
Rusnok v roli guvernéra ČNB čelil třem kritickým momentům. Prvním byl divoký a z hlediska výsledku nevyzpytatelný okamžik éry kurzového závazku, a tedy uvolnění kurzu koruny v roce 2017. Druhým okamžikem byl začátek pandemie a rychlé snížení sazeb téměř na nulu, třetím je letošní extrémní vlna inflace, která z lehkého loňského vánku přerostla v pustošivou bouři.
Rusnokovi tak dnes končí funkční období s poněkud nevděčným skóre: od jeho nástupu do bankovní rady dodnes vystoupala inflace z čisté nuly na šestnáct procent. Jako neúspěch ekonomové přesto jeho misi nehodnotí.
„Centrální banka si pod Rusnokovým vedením dokázala udržet důvěryhodnost veřejnosti a finančních trhů. Zpětně se téměř vždy dají najít chyby nebo opožděné kroky, právě důvěra je ovšem klíčovou zbraní centrální banky, daleko silnější než úrokové sazby nebo devizové intervence,“ hodnotí Rusnokovo dnešním dnem končící působení v ČNB ekonom poradenské společnosti Deloitte David Marek.
Rusnok usedl do křesla radního ČNB v červnu 2014. Česká inflace tehdy přestala existovat, ceny se oproti roku 2013 jednoduše vůbec nezměnily. Dvouprocentní inflační cíl působil jako zbožné přání centrálních bankéřů, a to v opačném gardu než dnes.
„Na jedné straně, už když jsem byl členem bankovní rady, ekonomice se podařilo dostat ze sevření minulé krize, které bylo u nás poněkud delší než v jiných zemích, a komplikovanější. Přispělo k tomu i to, že centrální banka tehdy použila velmi expanzivní monetární politiku a formou kurzového závazku oživení urychlila,“ hodnotí své působení v centrální bance pro pořad deníku E15 Očima guvernéra v posledních dnech svého funkčního období Jiří Rusnok.
„Pak jsme se dostali do fáze normalizace poměrů a ekonomika se během pěti šesti let dobrých časů začala přehřívat, v našem případě výrazně,“ doplňuje Rusnok.
Právě bezmála pět let trvající období nulových úrokových sazeb od listopadu 2012 do července 2017 a takřka čtyřletá éra devizových intervencí spojených s uměle slabou korunou ovšem podle kritiků položila základy pro robustní budoucí inflaci a divoký růst cen nemovitostí. „Možný neúspěch či chyba může být, že ČNB neutahovala měnovou politiku razantněji v letech 2017 až 2019 či neukončila éru kurzového závazku dříve, než na jaře 2017,“ soudí ekonom J&T Banky Petr Sklenář.
Právě rok 2017 se stal jedním z největších milníků novodobé měnové politiky ČNB. Spolu s ukončením éry intervencí bankéři pod Rusnokovým vedením zároveň dvakrát zvýšili základní úrokovou sazbou, což se stalo naposledy v roce 2007 během velké finanční krize.
ČNB poté zvolna utahovala úroky až na 2,25 procenta v únoru roku 2021, tedy krátce před začátkem globální pandemie koronaviru. Tehdy už inflace dělala bankéřům vrásky, neboť ceny rostly takřka dvojnásobným tempem, než by si Rusnok vzhledem k dvouprocentnímu inflačnímu cíli mohl přát. Pandemie přitom vydatně přiložila pod cenový kotel.
„Bankovní rada pod Rusnokovým vedením byla prozíravá a už na jaře v roce 2021 dospěla k názoru, že největším problémem není covid, ale rozjíždějící se inflační vlna,“ říká Sklenář. Na rozdíl od převládajícího smýšlení ve světě začala ČNB zvyšovat sazby.
„Hlavní úspěch bylo najít v té době odvahu, jít proti globálnímu proudu a začít utahovat měnovou politiku. Zní to divně, ale velkým přínosem bylo, že Rusnok dělal, co měl ve své funkci dělat,“ dodává Sklenář. Ani to však kvůli příchodu války nestačilo a inflace se v závěru Rusnokova působení v guvernérském křesle vyhoupla na dvouciferná procenta.
Závěr Rusnokovy éry byl poněkud nahořklý i z jiného pohledu. „Zřejmě neměl zcela v rukou nominaci svého nástupce ani významné slovo při doporučení některých ostatních čerstvě nominovaných radních. Ve svých hvězdných časech si to dokázal obšlápnout,“ říká ekonom České spořitelny a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Petr Zahradník.
