Země by měla do eurozóny vstupovat při takové úrovni kurzu koruny vůči euru, který lidem dovolí bez ohledu na měnu nakoupit stejně bohatý košík plný zboží. Jinými slovy kurz, který zabezpečí stejnou kupní sílu Čechů jako občanů zemí platících eurem. S takovou ideou vstupovala do velkého světa financí a bankovnictví nynější viceguvernérka České národní banky Eva Zamrazilová. Současná kurzová realita je ale dramaticky odlišná a centrální banka její kurz nebude chtít příliš ovlivňovat. Ke skutečné hodnotě koruny by totiž měl dojít trh sám a svobodně. Radní České národní banky to zmínila na lednové investiční konferenci společnosti Emun, jejímž partnerem byla e15.
„Mívala jsem konkrétní představu, že pokud by se země chystala do eurozóny, tak by měl být tržní kurz koruny co nejblíže paritě kupní síly a ta je teď někde těsně pod 20 korunami za euro,“ uvedla na konferenci Emun viceguvernérka Eva Zamrazilová. To je podle ní hodnota, kdy občané za svoje úspory mohou nakoupit v zemích eurozóny de facto stejný objem obdobného zboží a služeb.
„To byl takový můj sen, který ovšem zůstal pod nánosem událostí typu krize v letech 2008 až 2009, kurzového závazku či událostí na Ukrajině,“ dodala Zamrazilová. Podle viceguvernérky nyní nastává období tržního hledání hodnoty koruny, do něhož centrální banka bude zasahovat méně než dříve. „Kupříkladu kurz 25 korun za euro by asi nebyl důvodem pro zásah, i když radost bych z toho úplně neměla,“ dodala Zamrazilová s tím, že pokud nejde o závažnou situaci, měla by centrální banka nechat korunu relativně volně plout. „Proto aby si našla svou rovnovážnou hodnotu a abychom viděli, kde se její skutečná rovnovážná cena pohybuje,“ zdůraznila viceguvernérka.
Právě kurz koruny „vyčtený“ z nerušené interakce nabídky a poptávky po měně na trhu je podle ní nezbytně nutnou podmínkou, aby koruna uspěla v přípravné fázi zavedení eura v Česku, v takzvané etapě ERM II. V jejím rámci by totiž musela být česká měna vůči euru po dva roky relativně stabilní. Po úspěšném absolvování této „přípravky“ by teprve země mohla pomýšlet na euro.
„Nalezení rovnovážného kurzu koruny je nezbytně nutná podmínka, aby mohl být kurz koruny vůči euru nastaven takovým způsobem, aby v ERM II česká měna setrvala opravdu jen dva roky a aby tam obstála,“ zdůrazňuje Zamrazilová. Ještě v roce 2022 přitom centrální banka proti přílišnému oslabení měny aktivně bojovala.
Tehdejší uzancí přitom bylo, že ČNB začala podporovat sílu koruny kolem kurzu 24,70 za euro. Pokud by v takovém režimu fungovala dodnes, intervenovala by už skoro celý uplynulý týden, kdy česká měna tuto úroveň kurzu vůči společné měně prorazila. Loni před létem nicméně centrální banka oznámila ukončení intervenčního režimu, ovšem s výhradou, že může zasáhnout v případě dramatických kurzotvorných situací. Takovými byly v roce 2022 například začátek války na Ukrajině či shodou okolností i tehdejší volba Aleše Michla novým guvernérem ČNB.
Kurz, který by srovnal kupní sílu koruny a eura, by vůči platidlu eurozóny aktuálně vyžadoval takřka dvacetiprocentní posílení české měny. Ta přitom prakticky od loňského dubna trendově oslabuje, a to především v důsledku své klesající atraktivity pro investory. Ta byla do značné míry dána obrovským rozdílem v úročení koruny a eura.
ČNB začala zvyšovat úrokové sazby dávno před Evropskou centrální bankou a například během června a července roku 2022 byl mezi úroky v Česku a v eurozóně rozdíl sedm procentních bodů. Tento rozdíl se ale v posledním roce snižoval spolu s tím, jak ECB zvyšovala své sazby, a naopak sílily spekulace na snižování sazeb v Česku.
Ty by se podle Zamrazilové mohly průběžně dále snižovat na každém měnověpolitickém zasedání bankovní rady ČNB. Ovšem jen v případě, že inflace se dostatečně umravní. „Není důvod držet sazby zbytečně vysoké příliš dlouho, pro to důvod není. Ale nechceme podcenit perzistenci inflačních tlaků,“ zdůraznila Zamrazilová.
Silným důvodem pro pomalejší snižování sazeb oproti očekáváním trhu je podle radní primárně vývoj cen ve službách. Ty za poslední rok podražily o zhruba dvanáct procent a pro inflační vnímání centrálních bankéřů mohou představovat jen těžko překročitelný moment. „Čtyři procenta základní sazby na konci roku by byla hezkým číslem, ale nevím, jestli je to nejpravděpodobnější scénář,“ uzavřela svůj příspěvek na konferenci Emun Zamrazilová.
