Tragikomickým výsledkem zřejmě dopadne plán ministerstva financí vybrat od tuzemských bank v rámci takzvané windfall tax sumu, která by zásadně vylepšila bilanci státního rozpočtu. Největší české banky dokonce nevylučují, že přinejmenším z letošních zisků nebudou muset odvést na mimořádné dani ani korunu. Stát si přitom loni na podzim spočítal, že prostřednictvím dodatečné daně nalijí domácí banky do rozpočtu více než třicet miliard. Na svých odhadech přitom i na prahu letošního podzimu stále trvá.
„S ohledem na projekce hospodaření, které Komerční banka poskytla v oznámení výsledků za první pololetí, by měl být dopad nové daně v roce 2023 omezený nebo žádný,“ uvádí mluvčí Komerční banky Michal Teubner.
Obdobně hovoří i další bankéři.
„S největší pravděpodobností zaplatíme nejen my, ale také ostatní velké banky jen naprosto minimální windfall tax,“ řekl e15 zdroj z další klíčové české banky, který si ovšem přál zůstat v anonymitě. Podle něho lze očekávat, že nejblíže realitě bude suma v řádu jednotek milionů korun za jeden finanční dům. Ve stejném duchu se už letos v dubnu pro portál Seznam.cz vyjádřil šéf ČSOB Aleš Blažek, který počítal s odvody rovněž v řádu jednotek milionů.
Původní plán ministerstva financí počítal loni v říjnu s tím, že tuzemský bankovní byznys by měl nalít do státního rozpočtu 35 miliard korun. Aktuálně platný odhad podle srpnové makroekonomické prognózy pak počítá pro letošní rok s celkovým výnosem, tedy včetně energetického sektoru rovněž zatíženého mimořádnou daní 46 miliard korun.
„Jedná se o odhad celkových příjmů z daně z neočekávaných zisků, za sektory jej neposkytujeme. V této chvíli nebudeme dávat žádný nový aktuální odhad,“ upřesňuje mluvčí ministerstva financí Petra Vodstrčilová s tím, že úřad už měl v srpnu pro představu o výši výběru daně dostatečné informace. „Začátkem července podaly velké daňové subjekty, včetně těch, co podléhají windfall tax, své přiznání k dani z příjmu a spolu s tím poskytly správcům daně oznámení o fiktivní dani z neočekávaných zisků za rok 2022,“ dodává Vodstrčilová.
Některé z bank zatím efekty windfall tax teprve dopočítávají. „Dokud nebudeme mít ukončen výpočet daňového přiznání, nechceme spekulovat o výši jakékoli daně, kterou jako banka budeme platit,“ uvádí mluvčí České spořitelny Filip Hrubý s tím, že banka nedokáže ani předpovědět délku éry trvání této daně.
Experti soudí, že symbolický výnos z mimořádné daně bylo možné očekávat. „S nadsázkou lze říci, že zahraniční matky tuzemských bank nebudou státu na daních odvádět více, než samy uznají za vhodné,“ hodnotí ekonom skupiny DRFG Martin Slaný. Základ pro výpočet windfall tax sníží i nedávný krok České národní banky, která komerčním bankám přestala úročit kolem stovky miliard korun vkladů, které mají u centrální banky. Ročně to nyní znamená nižší zisky bankovního sektoru o sumu kolem sedmi miliard.
Banky na dodatečnou daň připravily i své byznysmodely. „Nelze podceňovat schopnost bank zcela legálně zisk optimalizovat, ať už v rámci jejich nadnárodních struktur, anebo lokálně. Pokud banky vědí, že bude zisk zdaněn windfall tax, nic jim nebrání raději zvýšit náklady na odměňování zaměstnanců, opravy či jiné účely,“ soudí ekonom a partner poradenské skupiny Moore Czech republic Petr Kymlička.
Nižší výnos daně je rovněž odrazem vyšších úroků, které banky platí střadatelům. „Banky zejména v důsledku konkurenčního boje nabídly klientům vyšší zhodnocení úložek, čímž vzrostly náklady a snížil se jejich zisk,“ soudí partner V4 Group Michal Jelínek. Úprava byznysu za účelem nižšího odvodu daně by se prý nicméně nepodařila tak hladce, pokud by daň byla aplikována na unijní úrovni. „Zde už by zahraniční matky domácích bank jen velmi složitě prováděly transfer služeb a podobné optimalizační praktiky,“ soudí Slaný.
V prvním pololetí zisky tuzemských bank, především v důsledku vyšších úrokových plateb střadatelům, klesly oproti loňsku až o desítky procent. Loňský rok byl na druhou stranu pro banky rekordní. Zisky sektoru totiž převýšily 101 miliard korun, což znamenalo oproti roku 2021 zhruba čtyřicetiprocentní nárůst a zároveň byznysově nejlepší rok v české finanční historii.
