Evropské bankovnictví se už desátým měsícem potýká s důsledky koronakrize, ale stále není jasný rozsah škod, který ekonomické uzávěry na byznysu bank napáchají. Masivní státní podpora vlád i centrálních bank totiž odsunula reálné problémy dlužníků do budoucna, zatímco splátková moratoria proměnila ostře sledované statistiky úvěrové kvality v cár papíru. Hlavní náraz neplatičů na bankovní bilance tak přijde až napřesrok. Bankovnictví některých evropských zemí se přitom nedokázalo vyrovnat ještě ani s finanční krizí po roce 2007.
„Některé menší banky ze zemí, v nichž bankovní sektor není tak silný, se mohou dostat do problémů a některé banky z trhu jistě odejdou,“ zdůrazňuje ekonom poradenské společnosti PwC Petr Kříž. Připomíná ovšem, že evropské bankovnictví jako celek je díky silnější regulaci systémově v podstatně lepší kondici než během finanční krize.
„Banky mají proti roku 2008 dvojnásobnou kapitálovou přiměřenost, lze tedy říct, že jsou dvojnásobně odolné proti krizi z nesplácených úvěrů,“ připomíná ekonom banky UniCredit Pavel Sobíšek.
Na počátku pandemické krize v březnu se unijní banky mohly podle statistik Evropského orgánu pro bankovnictví pochlubit v průměru jen tříprocentním podílem nesplácených úvěrů.
Do poloviny roku tento podíl dokonce ještě klesl na 2,9 procenta, a to především v důsledku zkreslených statistik během splátkových moratorií, kdy se splátkové prázdniny zavedené v řadě evropských zemí oficiálně nepočítaly mezi špatné. Ukončení těchto programů na sklonku léta a na počátku podzimu ovšem čísla vystřelí vzhůru.
„Očekávám, že podíl nesplácených úvěrů bude narůstat během druhého a třetího čtvrtletí příštího roku. Kdy ale nastane vrchol, to je otázka za sto tisíc dolarů,“ uvedla v polovině listopadu pro CNBC šéfka Jednotného evropského mechanismu pro řešení krizí Elke Königová. Úřad má na starosti dohled nad problémovými bankami v Evropské unii. „Dobrou zprávou ale je, že banky do značné míry po finanční krizi vyčistily své bilance,“ dodala Königová.
Ani to ale mnohdy nestačilo. Podle statistik evropského regulátora tak například zůstává nesplácené přinejmenším každé třetí euro, které půjčily řecké banky.
„Odhaduje se ale, že podíl nesplácených úvěrů v tamním bankovním systému může dosahovat i čtyřiceti až padesáti procent,“ uvádí ekonom společnosti Cyrrus Tomáš Pfeiler. Patnáct eur ze stovky půjčených se nevrací ani bankám na Kypru a nadprůměrný podíl špatných půjček mají také Itálie, Portugalsko či balkánské země.
Tomu odpovídají i bankovní výsledovky. Jak vyplývá ze statistik evropského regulátora, bankovnictví bylo v polovině roku ztrátové v pěti zemích eurozóny včetně Řecka, Irska, Kypru a Malty. Vůbec nejhorší návratnost kapitálu potrápila investory ve Španělsku, kde se bankovní ztráty rovnaly v průměru devíti procentům kapitálu vloženého akcionáři.
Za problematické považuje trh podle něho periferní země eurozóny jako celek, přičemž sektor neoslabují jen potenciálně nesplácející dlužníci z řad firem a obyvatelstva.
„Investoři se dlouhodobě obávají ,incestního vztahu‘ mezi bankami a vládami v regionu. Tamní peněžní ústavy totiž mohutně investují do dluhopisů svých vlád,“ dodává. Ty přitom během posledních let masivně rostou na ceně, jen řecké státní dluhopisy za posledních pět let podražily podle indexu Bloomberg Barclays o téměř 170 procent. „Pokud by vládní bondy začaly ztrácet na hodnotě, začne být hůře i bankám,“ připomíná Pfeiler.
