Z ekonomických ukazatelů je patrné, že konvergence tuzemského hospodářství, tedy přibližování jeho úrovně vyspělejším státům, se zastavila. „Česká ekonomika potřebuje restart. Důvodem je, že současný subdodavatelský model, na kterém funguje, se vyčerpal,“ říká v rozhovoru pro E15 generální ředitel České spořitelny Tomáš Salomon.
Jste jedním ze spoluorganizátorů konference reVize Česka i výzvy ke druhé ekonomické transformaci, která konferenci předcházela. V čem jsou podle vás hlavní problémy tuzemské ekonomiky?
Spolu s kolegy jsme přesvědčeni, že ekonomika potřebuje restart. Důvodem je, že současný subdodavatelský model, na kterém funguje, se vyčerpal. Z Indexu prosperity Česka, který spořitelna vytváří, je patrné že konvergence ekonomiky k vyspělejším státům se zastavila. A nemáme už schopnost dohánět, natož předhánět vyspělejší ekonomiky. Takže je čas se inspirovat a je čas se zamyslet, jak má budoucnost ekonomiky a Česka vypadat. A je potřeba o tom vést celospolečenskou debatu, protože lidé potřebují víru v budoucnost, a pokud chcete dosáhnout čehokoli, potřebujete dobře definovaný a sdílený cíl.
V čem tedy spočívají základní problémy tuzemského hospodářství?
Budu-li se bavit o ekonomice, dosavadní model byl do značné míry postavený na levné pracovní síle. Té je nedostatek a už ani neplatí, že by byla levnější. Máme extrémně energeticky náročnou ekonomiku. Máme příliš mnoho firem, které působí v subdodavatelské poloze, takže nemají plnou možnost využít přidané hodnoty například z výzkumu a vývoje a z prodeje vlastních výrobků. To jsou strukturální problémy české ekonomiky.
Když se na to podívám zeširoka pohledem lidí a jejich ochoty se učit nové věci, musíme si podle mě i v případě vzdělání a vzdělávání říct, že už neplatí původní model, kdy nás maminky a babičky učily, že když se budeme dobře učit, vystudujeme nějakou školu a potom budeme mít dobrý a pohodlný život.
A v čem by měla spočívat strategická vize české ekonomiky?
Musíme si říct, jakou ekonomiku chceme. Často skloňuje výraz „znalostní ekonomika“ a myslím, že pro ni máme dobré předpoklady, protože máme stále relativně vzdělanou a flexibilní pracovní sílu. Ale jakým způsobem ji využijeme, jestli dokážeme vytvářet spíše znalostní a kreativní ekonomiku, než hospodářství závislé na těžkých industriálních procesech, to bude do určité míry záviset právě na celospolečenské debatě o strategické vizi. Shoda na tom, co tvoříme a na jakých silných stránkách to chceme stavět, je přesně ta debata, kterou bychom měli vést.
Jakou roli může hrát v rozvoji ekonomiky soukromý sektor, popřípadě přímo banky?
Klíčovou. Jsem rád, že tu debatu iniciuje byznys. Kolega Radek Špicar k výzvě k druhé ekonomické transformaci říká, že byznys dospěl. S tím souhlasím, protože nás překvapilo, jak se významné postavy českého byznysu dokázaly shodnout na tom, že je něco takového potřeba a na jakých pilířích by transformace měla stát. Když se podíváte na výzkum Edelman Trust Barometer, je z něj zřejmé, že veřejnost vnímá byznys jako kredibilní a kompetentní a očekává od něj, že půjde příkladem.
A je zajímavé, jak se čeští byznysmeni a podnikatelé dokážou shodnout, jak důležité je prostředí, ve kterém podnikají. Zatímco v první fázi se zaměřili na úspěch a vypiplání firem do často velkých, úspěšných hráčů, dnes už si většina podnikatelů uvědomuje, že pro budoucnost jejich firem je klíčové, v jakém prostředí podnikají. A s jakou vizí a smyslem.
Když říkáte, že byznys dospěl, můžeme to brát i tak, že dosud byl růst ekonomiky do značné míry tlačen zahraničním kapitálem, a že nyní by mohl být lídrem český, domácí byznys a kapitál?
Myslím si, že kapitál nemá hranice. Čili z tohoto pohledu jsme fázi dominance zahraničního kapitálu po revoluci nemohli přeskočit. Zrychlilo to naši konvergenci k vyspělejším ekonomikám. Teď je důležité akumulovat domácí kapitál, aby dokázal expandovat a posilovat. V současnosti máme slabý kapitálový trh. I když to je problém celé Evropy. Každopádně druhá ekonomická transformace by měla mnohem více stát na českém kapitálu.
Před dvěma třemi roky vznikl Národní rozvojový fond, jehož akcionáři jsou velké banky. Dosud ale nerealizoval žádný projekt. Tak jak to vypadá?
Myšlenka není mrtvá, fond stále existuje. A naopak vedeme velmi intenzivní debatu s vládou, jak jej co nejlépe využít. Jsem rád, že ta myšlenka nezanikla, protože banky, budu-li mluvit za ty, které fond zakládaly, jsou připravené investovat – a podtrhuji slovo investovat, nikoliv darovat – s rozumným výnosem do infrastrukturních projektů, zdravotnictví či dostupného bydlení. Takže věřím, že se myšlenku Národního rozvojového fondu podaří naplnit. Problém dosud spočíval v tom, že jsme od státu nedostali žádné projekty k posouzení pro případnou investici. Ale blýská se na lepší časy.
Banky v posledních letech hodně investovaly do nových technologií, digitalizace, aby se co nejvíce procesů dělalo bezpapírově – což je oblast, kde veřejná správa zaostává. Je i toto oblast, kde by banky či soukromý sektor mohly přispět k rozvoji?
Určitě. Znovu se vrátím k tomu, co padlo na konferenci. Když se podíváte na Index prosperity Česka, je velmi zajímavé, že v oblasti digitalizace či přesněji e-commerce skórujeme velmi dobře. Patříme mezi nejlepší v Evropě. A naopak v e-governance, tedy digitalizaci státní správy, jsme na jedné z posledních příček. Problém je v tom, že soukromý sektor, včetně bank, vytváří očekávání na straně klientů. A ti, pokud si zvykli používat služby, které jsou plně digitální a šetří jim čas, to očekávají i od státu. Na konferenci jsme deklarovali vůli a chuť pomoci státu s tím, aby znovu nevymýšlel kolo. Dobrým příkladem je Bankovní identita, kde velmi rychle roste počet uživatelů, kteří ji využívají pro identifikaci vůči státu.
Nakolik naslouchají politické elity?
Nebudu kritický, protože si myslím, že naslouchají, debata se vede. Občas mi jen přijde, že v nás představitelé vlády stále spatřují více soupeře než spoluhráče, což mě mrzí, protože máme společný zájem. A to je důvod, proč se chceme dál bavit, vést dialog, abychom našli co nejvíce synergií, kde můžeme společně akcelerovat prosperitu Česka.
Ptám se i proto, že patrně zaostáváme za Polskem, které dokáže rychleji stavět infrastrukturu, snadněji tam jde stavět nové byty. Zatímco v Česku se hodně věcí táhne roky…
To je samozřejmě pravda. Když se podíváte, jak v minulosti vypadala dopravní infrastruktura v Polsku a jak vypadá nyní, je to úžasné. Na tom lze demonstrovat, že v Česku nepatříme mezi nejrychlejší a máme obrovský prostor zrychlit. A to jsem zmínil jen dopravní infrastrukturu. Ale příkladů by mohlo být více. A není to jen Polsko. Skutečně nepotřebujeme vymýšlet, zkusme se pro začátek alespoň inspirovat tím, co státy v Evropě dělají dobře.
Trochu odbočím. Nakolik je umělá inteligence tématem pro Českou spořitelnu?
Je to fascinující téma. Snažíme se tomu jít naproti a být otevření. Velmi bych si přál, aby se na vlně umělé inteligence, která je nezadržitelná a pozitivní, svezlo celé Česko. Myslím, že když se bavíme o tom, jak dohnat a předehnat či zrychlit, právě toto je oblast, do které bych doporučil investovat čas a energii jak českému státu, tak kterékoli firmě. Umělou inteligenci považuji za stejně přelomovou jako knihtisk či parní stroj.
Baví se Česká spořitelna s experty, jak AI co nejlépe využít?
Je pár firem, se kterými spolupracujeme. Rádi bychom demokratizovali poradenství a právě umělá inteligence nám může pomoct zrychlit to, jak dostat kvalitní poradenství ke klientům, a přispět tak ke zlepšení jejich finančních návyků. Nemáme dostatek poradců, abychom mohli obsloužit všechny klienty, kteří by si to zasloužili. A v tom může hrát umělá inteligence nezastupitelnou roli. Ale oblastí, kde už nyní využíváme AI a modely učící se na velkých datech, je mnohem více – od detekce podezřelých transakcí přes risk management až po kybernetickou bezpečnost.
