Moskvič 2142 Knjaz Vladimir. Sedan, který nechtěli ani v Rusku

Moskvič 2142

Moskvič 2142 Zdroj: auto.cz

Moskvič 2142
Moskvič 2142
Moskvič 2142
Moskvič 2142
Moskvič 2142
18
Fotogalerie

Moskvič 2141 měl i svou tříprostorovou variantu s dvojkou na konci. Vývoj sedanů byl ale zdlouhavý a kvůli zastaralému vzhledu luxusnější verze Aleka skoro nikdo nechtěl ani v Rusku.

Moskvič tzv. „čtvrté generace“ s označením 2141 byl pro moskevský AZLK přelomovým modelem – prvním s koncepcí „vše vpředu“. I když vycházel z francouzského vzoru, konkrétně řady Simca 1307/1308/1309, evropského Vozu roku 1975/1976, sovětští konstruktéři na něm provedli tolik změn, že Francuzi neměli žádné stížnosti ohledně duševního vlastnictví.

Koncern PSA, který převzal evropské aktivity Chrysleru, si tak nenárokoval žádné licenční poplatky. V západních zemích se nabízel jako Aleko 141, nebo dokonce jako Lada Aleko, přednost dostala známá značka z marketingových důvodů. My jej známe pod původním názvem, neboť se prodával také v bývalém Československu.

Ke stále ještě modernímu pětidveřovému hatchbacku měl přibýt sedan. S jeho vývojem se začalo v roce 1986, tedy v době, kdy z linek začaly vyjíždět první ověřovací kusy. Pozdější nástup výrazně zhoršil práce na autě, které tak neprobíhaly souběžně, ale již na dokončené základní karosářské variantě.

Na konci roku 1991 se navíc definitivně rozpadl Sovětský svaz a postupně decentralizovaná ruská ekonomika zažila až do konce milénia dlouhodobou recesi, která vyvrcholila měnovou krizí v srpnu 1998. To jsem ale trochu předběhl.

Výroba měla být zahájena v lednu 1992, to už byl Automobilový závod Leninského komsomolu (rusky Avtomobilnyj závod imeni Leninskogo komsomola) privatizován na akciovou společnost a jeho název změněn na OAO Moskvič. Při vývoji prototypů se dokonce objevily vozy se zahlazenou střechou, které vypadaly ještě moderněji. Zatímco u hatchbacků byl vzor jasně patrný, když porovnáte různé verze 2142 s Tabotem Solara, který vycházel z originálu, spojitostí najdete pramálo.

Koneckonců jediným dílem, který moskviče ze simek a pozdějších talbotů převzaly bez úprav, bylo čelní sklo. Konstruktéři už na konci 80. let zmodernizovali interiér i podvozek, nárazníky a mřížku chladiče. Zadní světla byla buď vodorovná, nebo svislá... Prototypy z let 1990-1995 byly prodány, dodnes jsou tedy v soukromých rukou a pro fanoušky značky, kterých je v zemích bývalého SSSR stále ještě dost, představují opravdové klenoty.

Celý článek si můžete přečíst zde >>>