Jak vypadaly první verze dětských autosedaček? Své děti byste do nich asi neposadili. S bezpečností měly společného pramálo.
Bezpečnost dětí v automobilech se v dřevních dobách motorismu řešila stejným způsobem, jako v případě dospělých cestujících. Vůbec nijak. První sedačky pro děti se nicméně objevily relativně brzy, podle dostupných zdrojů byly k mání už počátkem třicátých let minulého století. S bezpečností, tak jak ji vnímáme dnes, ale měly pramálo společného.
Hlavním důvodem, proč je do svých aut začali montovat svépomocně nejdříve samotní majitelé a posléze se svou nabídkou vyrukovaly i první firmy jako Bunny Bear Company, byla prostá snaha dostat děti pod kontrolu.
Nemusíte mít ani zkušenosti s vlastními potomky, abyste si uměli představit, jak dlouho by asi vydrželo takové batole sedět či ležet na jednom místě, pokud byste ho „odložili“ na zadní lavici či přední sedadlo vedle sebe. Předpokládáme, že déle než půl minuty by to asi netrvalo.
První konstrukce, které bychom s přimhouřením jednoho oka nazvali autosedačkou, proto vznikaly jednak proto, aby malé děti nepotulovaly po interiéru, mělo to však i jinou výhodu. Sedačky se schválně navrhovaly tak, aby malý pasažér seděl výš a měl výhled ven, kde to bylo zajímavější, protože se okolí neustále měnilo a tím zaměstnávalo jeho pozornost.
Následujících třicet let na tomto stavu mnoho nezměnilo. Dětské sedačky, které se povětšinou zavěsily na opěradlo spolujezdce, dostaly akorát volant, funkční klakson či páčku pod volantem připomínající řazení, aby se mladý spolujezdec opět nenudil, tím ale invence jaksi končila.
