Praga v současnosti nabízí závodní i sportovní automobily, motokáry a letadla, ale prakticky po celou druhou polovinu dvacátého století byla zastoupena pouze nákladními vozy. Modely V3S a S5T jsou pak dodnes jejími nejznámějšími zástupci.
Praga bývala za první republiky důležitou československou automobilkou, jejíž portfolio zahrnovalo osobní a nákladní vozy, motocykly i autobusy. Po druhé světové válce se zaměřila na užitková vozidla.
Ve druhé polovině čtyřicátých let se Praga vrátila k výrobě osvědčených předválečných užitkových vozidel RN, RND a ND. Téměř zároveň byl zahájen vývoj nové řady nákladních vozidel N2T až N5T s nosností od dvou do pěti tun a moderní bezkapotovou kabinou usazenou nad motorem.
Sériová produkce těchto vozidel se měla rozběhnout v roce 1952, ale díky reorganizaci tehdejšího automobilové průmyslu a mezinárodní politické situaci zamířilo do výroby zcela jiné nákladní vozidlo, jímž byla dodnes populární Praga V3S.
Praga V3S
Konstrukce a příprava výroby vozidel Praga V3S měla podle dostupných materiálů zabrat necelých 20 měsíců. První prototyp přitom opustil dílny pouhých pět měsíců poté, co podnik dostal v srpnu roku 1951 za úkol vyvinout střední nákladní automobil do těžkého terénu.
Praga V3S ve své sériové podobě využívala žebřinový rám, který snesl i velké křížení náprav. Schopnostem tohoto vozidla v terénu se i dnes vyrovná jen málokterý novější dopravní prostředek. Šestikolový nákladní automobil dostal kolové redukce na všech kolech, uzávěrky diferenciálů na obou zadních nápravách a zvládl se brodit v 80 centimetrů hluboké vodě.
K pohonu sériového modelu V3S byl použit vzduchem chlazený řadový vznětový šestiválec Tatra T 912 o objemu 7412 cm3 s výkonem 72,1 kW při 2100 min-1 a točivým momentem 353 N.m při 1400 min-1. S motorem usazeným za přední nápravou spolupracovala čtyřstupňová manuální převodovka, kterou doplňovala dvoustupňová redukční převodovka.
Daní za výborné jízdní vlastnosti vozidla s užitečnou hmotností 3000 kg v terénu a 5000 kg na silnici bylo pohodlí jeho posádky. Díky koncepci i umístění motoru pod kabinou v podélné ose vozu se o modelu V3S říkalo, že v zimě netopí a v létě je v ní horko. Kabina byla rovněž špatně odhlučněna a řidič mohl o posilovači řízení pouze snít.
Přímo v automobilce Praga se model V3S příliš dlouho neohřál. V roce 1961 byla Praga spojena s podnikem AZ Letňany (Avie), což znamenalo další hřebíček do rakve někdejšího největšího výrobce aut v Československu.
Výroba typů V3S a S5T se totiž postupně přesouvala do letňanských provozů Avie, zatímco původní podnik se začínal specializovat na vývoj a výrobu převodovek pro nákladní vozy a autobusy. Vůbec poslední „ryzí“ pragovka opustila výrobní linku 16. června 1964 v devět hodin.
Během dlouhých let výroby prošla Praga V3S jen lehkými modifikacemi, větší změny se uskutečnily až na počátku 80. let, když už se automobil vyráběl v Bratislavských automobilových závodech (BAZ).
Zvětšil se třeba výkon motoru, zvýšila se maximální rychlost, pozměněna byla i elektroinstalace, u verze M2 se přední světla přestěhovala do nárazníku, řidič dostal odpružené sedadlo a akumulátory se kvůli tomu přesunuly zpět k rámu.
Poslední vozy vyjely z BAZ v roce 1990, i když výroba měla oficiálně skončit už o dva roky dříve. Později probíhala výroba vozidel V3S ještě ve Vojenském opravárenském podniku v Přelouči, kde byly osazovány vodou chlazenými motory Avia, jinde zase procházely automobily rozsáhlými modernizacemi.
Praga V3S se udržela ve výrobě po dlouhých 47 let a během této doby vzniklo přes 129.000 vozidel, jejichž využití bylo skutečně velmi pestré od armádních valníků přes dílenské vozy až po cisterny, vysokozdvižné montážní plošiny až po autojeřáby.
Praga S5T
Praga V3S se osvědčila hlavně v terénu, ale nebyla především z ekonomických důvodů příliš vhodná pro použití v městské a meziměstské dopravě. Právě díky tomu bylo rozhodnuto o vývoji nového modelu, jímž se stala Praga S5T.
Pro urychlení jejího vývoje vycházela z modelu V3S, s nímž sdílela řadu komponentů. Prototyp nového modelu vyjel v roce 1955 a ověřovací předsériové vozy byly postaveny v roce následujícím, zatímco sériová výroba se rozběhla v roce 1957.
Takto vypadá pragovácká současnost:
Praga R1R • Auto.cz
Praga S5T stála na klasickém žebřinovém rámu a tuhých nápravách odpružených podélnými listovými pery, která vpředu doplňují teleskopické tlumiče. K jejímu pohonu posloužil stejně jako u modelu V3S vzduchem chlazený řadový vznětový šestiválec Tatra T 912 o objemu 7412 cm3 s výkonem 72,1 kW při 2100 min-1 a točivým momentem 353 N.m při 1400 min-1. S motorem usazeným za přední nápravou spolupracovala čtyřstupňová manuální převodovka, kterou doplňovala dvoustupňová redukční převodovka.
Silniční dvounápravový nákladní automobil si poradil s užitečnou hmotností pěti tun a byl schopen táhnout i přívěs o hmotnosti šesti tun. Maximální rychlost modelu S5T se pohybovala okolo 70 km/h a udávaná spotřeba paliva plně zatíženého vozidla byla 19 litrů nafty na 100 km.
