Značka Lamborghini je známá především jako výrobce luxusních superaut. Italská automobilka s býkem ve znaku však začínala nejdříve s výrobou traktorů, gétéček a v jejím portfoliu můžeme nalézt také motorku.
Návrhy motorek od automobilek se v poslední době zabývají hlavně nezávislí designéři a prakticky vždy zůstane pouze u počítačových skic. Ne každý je BMW a Honda. Nedávná historie zná superbike od Lotusu, vznikl dokonce i stroj se vzpínajícím se koníkem ve znaku, byť ne zrovna v Maranellu, ale oficiální povolení použít slavné logo měl. Jenže byla tu i rychlá mašina od Lamborghini. No vážně! Nebudeme se bavit o tom, že dnes patří Volkswagenu, potažmo Audi, stejně jako Ducati.
Kořeny je nutné hledat v 80. letech minulého věku, kdy byli majiteli firmy bratři Mimranové a vedl ji mladší z nich, Patrick. Po bankrotu reorganizovaná společnost se pustila nejen do produkce motorů pro závodní čluny, ale i do jednostopého experimentu... Přání pana šéfa, který chtěl společnost pozvednout, se vyplnilo.
Litrový (997 cm3) řadový čtyřválec o výkonu 132 koní (97 kW) s převodovkou ovšem pocházel od Kawasaki, konkrétně z typu GPZ 1000 RX. Měl čtyřventilovou techniku a rozvod DOHC. Zvažovalo se i použití menších motorů, 120k (88kW) devítistovky ze ZX a 90k (66kW) sedmsetpadesátky.
O prakticky celý vývoj i stavbu modelů s názvem Design 90 se pak postarali francouzští Boxer Bikes, kteří od 70. let produkovali v Toulouse sofistikované závodní mašiny, při jejichž konstrukci využili i materiály z letectví. Existují mimochodem dodnes. Rám z lehkých hliníkových slitin navrhl a vyrobil slovutný Claude Fior (1955-2001), nadmíru povolaný šéfinženýr projektu. který závodil a tvořil unikátní podvozky, jeho stroje jezdily i silniční MS. Bohužel zahynul při leteckém neštěstí.
Motorky s nápisem Lamborghini byly lehké, vážily jen 170 kilogramů, jely 258 kilometrů za hodinu. Přední nastavitelná vidlice nesla značku Ceriani, ladit šlo i samotný úhel řízení, kola dodaly společnosti Marvic a Gotti, výfuky Devil a brzdy Brembo, třmeny byly potaženy kadmiem. Klasické zadní pružiny nahradily měchy se stlačeným vzduchem a kalibrovanými otvory protékal olej, toto kombinované zavěšení Fournalès s tlumicím prvkem bylo opravdu unikátní. Dalo se rovněž seřídit.
Celé plastové „tělo“ bylo plně integrované, laminátová kapotáž, hliníková palivová nádrž i sedadlo z přírodní kůže s krytem místa spolujezdkyně tvořily jeden celek. Unikátní, možná až radikální aerodynamické tvary byly inspirovány supersportem Countach a vtiskly strojům jedinečnou siluetu. Design dostal na starost Thierry Henriette z Boxer Bikes.
