Obchod se žertovným oblečením Bastard.cz patří mezi stálice české e-commerce už více než deset let. Z původně čistě studentského projektu se vypracoval na pozici největšího českého „trikoshopu“. Příběh podnikání Mateze Jindry však začal poněkud netradičně. Do povědomí veřejnosti totiž doména obchodu vešla díky prodeji toaletního papíru s podobiznou bývalého premiéra Jiřího Paroubka, který má být právě oním Bastardem. I to pomohlo Jindrovi k založení dalších značek a konzultační společnosti Lovebrand.
„Nápad na výrobu toaletního papíru s podobiznou Paroubka přišel v roce 2005 po policejním zátahu na akci CzechTek,“ popisuje Jindra počátky svého podnikání. Tehdy oblíbenost Jiřího Paroubka hluboce klesala, dvojice studentů se tak rozhodla využít příležitost. To však neznamená, že by byl majitel obchodu Bastard.cz při rozjezdu e-shopu v podnikání úplně nezkušený. „Oba moji rodiče podnikali, já sám jsem začal svůj byznys tvořit někdy v šestnácti letech, nebyl to tak pro mě úplně krok do neznáma,“ popisuje Jindra.
Celkem si tedy studenti objednali 20 tisíc rolí toaletního papíru, tedy značně specifického zboží. „Je pravda, že byl problém najít společnost, která tiskne na takový druh papíru. Zároveň se muselo vyrobit takové množství rolí, aby se celý proces vyplatil,“ říká Matez Jindra. Prodat takový objem zboží se nakonec studentům podařilo, ačkoliv to pro ně nebylo jednoduché. Ve chvíli, kdy se objednávky začaly množit, čekala autora nápadu maturita. Místo učení na zkoušku dospělosti tak trávil veškerý volný čas vyřizováním objednávek, balením a odesíláním zboží.
I přesto, že tehdy v podstatě neexistovaly sociální sítě, které dnes ženou internetový byznys kupředu, autor projektu přiznává, že i před jedenácti lety chodilo velké množství objednávek elektronickou cestou. Lidé si mezi sebou posílali obrázky toaleťáku s Paroubkem, o reklamu se tak postaral produkt víceméně sám. Po úspěchu s Paroubkem však bylo potřeba zaměřit se na něco jiného. „Bylo nám jasné, že bychom dalších dvacet tisíc kusů toaletního papíru neprodali, Paroubek totiž v ČSSD skončil. Zůstala nám však doména, rozhodli jsme se tedy, že obrázky nebudeme tisknout na papír, nýbrž na trička,“ říká Jindra. V té době v České republice žádný podobný projekt neexistoval, díky čemuž mohli autoři postupně dobývat tuzemský trh.
V rozvoji společnosti pomohla už tehdy silná zákaznická komunita. Ta zasílala návrhy nových vzorů na trička, které pak ostatní uživatelé hodnotili a rozhodovali tak, jaká se dostanou do výroby. „V současnosti bychom to nazvali jakýmsi crowdsourcingem, tehdy to však nebylo příliš běžné,“ vzpomíná Jindra. Základem byl také systém odměn, který motivoval jednotlivé autory návrhů. „S Bastardem vyrostlo mnoho grafiků, kdybyste však viděli, co vytvářeli zpočátku, nejspíše byste to označili za brak,“ směje se zakladatel firmy. V současnosti však mnozí z nich podle jeho slov patří mezi významná jména ve svém oboru.
Krizové období
Ačkoliv prodeje Bastardu každoročně rostly, společnost si zažila také období stagnace. To přišlo kolem roku 2011 a podle ředitele společnosti je důvodů hned několik. „Vliv tam mohlo hrát doznívání finanční krize, kdy lidé nechtěli tolik utrácet za zbytné zboží. Zároveň jsem se v té době chystal na státní zkoušku na vysoké škole, tudíž jsem nezvládl objednat dostatek zboží na Vánoce,“ uvádí důvody problémů Jindra.
V té době se také začala objevovat výraznější konkurence, což byl impulz k tomu, aby firma své podnikání přehodnotila. Také proto Bastard investoval prostředky do přepracování svých webových stránek, které jsou v současnosti více responzivní a nabízí personalizaci. Další cestou ke zlepšení prodejů bylo zlepšení spolupráce s jednotlivými designéry, kteří v současnosti utváří autorskou komunitu. Změnou prošel také způsob odměňování jednotlivých návrhů, což designéry více motivovalo. Postupně tak začala konkurence pomalu zaspávat a pozice Bastardu se znovu stala neochvějnou, což dokazují také účetní uzávěrky ostatních firem. S obratem šestnáct milionů korun za rok 2016 je Bastard zdaleka největší.
Tomu každoročně pomáhá také vánoční špička, během které má e-shop osmkrát větší prodeje, než v průběhu zbytku roku. Na nápor objednávek se společnost připravuje již od února tak, aby měla na skladě připraveno téměř dvacet tisíc kusů zboží. I přesto, že se společnost snaží uvádět stále nové potisky, vkus zákazníků se příliš nemění. Tradičně nejvíce baví narážky na pivo a ostatní alkohol, filmové hlášky nebo propojení s oblíbenými postavami popkultury.
Myšlenky na expanzi
Podobné motivy se líbí také zákazníkům na Slovensku, prorazit s nimi chtěla firma rovněž na německém trhu, kam se Bastard rozhodl vstoupit přibližně před pěti lety. „Tamní trh je však velmi rozdílný. Liší se mentalita zákazníků, kteří jsou velcí tradicionalisté a raději nakupují od domácích firem. Zároveň jsou schopní hádat se o pár centů,“ vysvětluje Matez Jindra. Problémy podle něj byly také v každodenní komunikaci v němčině, značka se tedy po třech letech z trhu stáhla. To však neznamená, že by neměla jiné ambice. „Chystáme se vstoupit do Maďarska, výhledově je pro nás perspektivní také Rumunsko. Jsou to země, kde má Česká republika dobré jméno a v našem oboru zde není příliš silná konkurence,“ osvětluje plány do budoucna zakladatel firmy.
Typickými českými zákazníky, kteří mají zájem o trička s žertovnými potisky, jsou podle Mateze Jindry lidé od 25 do 35 let, kteří se k Bastardu vrací po celou dekádu jeho fungování. Zároveň tuto generaci není problém zachytávat na sociálních sítích, kde čile působí a příspěvky Bastardu vidí. Trochu komplikovanější situace je však u jiného Jindrova projektu.
Tím jsou dupačky Skippy, určené především pro dospělé zákazníky. Jindra se nechal inspirovat jejich úspěchem například ve skandinávských zemích, kde zažívají obrovský rozmach. Na české zákazníky se snaží zapůsobit například designem, který má na svědomí české návrhářské duo SISTERSCONSPIRACY. Ještě důležitější než u Bastarda je však aktivita Skippyho na sociálních sítích. „Hodně nám v propagaci pomáhá například Instagram, který nedávno představil svou funkci Stories. Princip Snapchatu nám totiž přišel příliš dráždivý, díky inovaci Instagramu si však můžeme postupně budovat vlastní komunitu,“ uvádí.
Jak říká Jindra, úspěch Skippyho stojí mnohem více na samotné značce, kterou pomáhají budovat také mnohé celebrity. Ať už jde třeba o moderátory hudební televize Óčko, herečku Annu Kadeřávkovou nebo youtubera s přezdívkou MikeJePán. „Cílem je vytvoření značky, která bude pro uživatele sociálních sítí lákavá, musejí k ní vzhlížet a sledovat ji. V tom pomůžou právě jejich vzory, tedy lidé, které vidí v televizi nebo na YouTube,“ vysvětluje marketingovou strategii Jindra.
Textilní výroba v Česku? Nedostatek lidí i materiálu
Zatímco trika pro Bastarda si na textil z dovozu nechává firma potisknout v Praze, situace se Skippym je složitější. „Výroba v Česku není příliš flexibilní. Chtěli jsme rozjet výrobu v tuzemsku, ale pouze na kalkulaci jsme čekali dva měsíce. Za tu dobu nám zboží z Číny dorazilo hotové,“ uvádí Jindra, podle kterého ani není problém s kvalitou zboží. „Stačí si vše pečlivě hlídat a pak nejsou téměř žádné potíže. V současnosti v Evropě prostě není dostatek kvalifikovaného personálu ani materiálu, který by naši poptávku pokryl,“dodává.
Nedostatek flexibility a ochoty ze strany dodavatelů všaknení to jediné, co Jindru překvapuje. „Stále mě udivuje, že i čtvrt století po revoluci může být vaší konkurenční výhodou to, že si svých zákazníků vážíte. A může jít o takovou banalitu, jakou je vyměnění zboží i po vypršení zákonné čtrnáctidenní lhůty. Takové prozákaznické chování by mělo být základem pro každou firmu, která chce vybudovat silnou značku,“ říká Martin Jindra.
A právě budování silných značek je náplní nejnovějšího projektu Mateze Jindry. Tím je konzultační společnost Lovebrand, která českým značkám pomáhá prosadit se v konkurenčním prostředí a rozšířit povědomí o jejím působení mezi širší veřejnost.
