Společnost Dáme jídlo tento týden spustila novou odnož svého byznysu, rozvoz potravin z prodejen Tesco Expres. Další partnerské obchody mají poměrně rychle následovat. Šéf Dáme jídlo Filip Fingl jich chce mít do konce roku desítky a nevylučuje, že přibudou i další potravinářské řetězce.
Proč jste se pustili do spolupráce s Tescem a do rozvozu potravin?
Je to přirozený vývoj. Máme zákazníka, který vnímá Dáme jídlo jako ustálenou značku a věří jí. Máme kapacitu, logistiku, která je schopna dovážet leccos. Je to i globální rozhodnutí, ale zároveň přirozený směr. Proč nevozit kromě jídla i něco jiného. V podstatě můžeme začít vozit cokoli, co zákazník potřebuje do hodiny, do třiceti minut, ať už jídlo, květiny nebo krmivo pro zvířata.
Další krok bude nabírání partnerů mimo potraviny?
Jednáme paralelně, mohou to být potraviny i nepotraviny. Může to být další řetězec, může to být někdo menší se specializovaným sortimentem. A další segmenty. Cílem je předložit zákazníkovi co nejširší nabídku, ať si vybere. Čím více budeme mít partnerů a čím širší nabídku, tím více bude zákazníků. Vidíme to dnes na restauracích. Máme jich přes čtyři tisíce a čím více jich je, tím je větší poptávka.
Kolik chcete mít partnerů do konce roku?
Když to půjde, chceme tak desítky.
Jaké budou další partnerské segmenty?
Bavíme se s dalšími řetězci, je tam sortiment typu květiny, lékárna, jídlo pro psy a kočky. Nákup na dva týdny dnes vyjde v řádu tisícikorun, my cílíme na nákup v řádu stovek.
Objednávka nebude omezena shora, abyste nevozili deset pracích prášků v akci?
Řešíme to. Uvidíme, o co lidé budou mít zájem, a podle toho se na to připravíme. Není realistické, že si člověk objedná dvacet bas vod a my to dáme do osobního auta a přivezeme. Připravujeme nějaká omezení na počty kusů, na váhu, abychom to dokázali přivézt.
Proč jste šli do partnerství právě s Tescem? Jako jeden z mála řetězců provozuje on-line, i když s objednáním na druhý den.
Mají svůj on-line, a proto rozumí jeho potenciálu. Dohoda byla rychlá, během pár měsíců jsme to dali dohromady. Pro hodně řetězců je to o edukaci, vysvětlení konceptu, získání důvěry.
Řeší spoustu otázek, jak to brandovat, jestli mít nabídku pro zákazníky stejnou v obchodě jako na on-linu, jestli mít stejný počet položek jako na prodejně, protože jinak je zkušenost špatná, a další provozní věci. Já říkám, pojďme to zkusit, problémy vyladíme. Ne každý je ale tak flexibilní.
Takže u vás mohou být i další řetězce s potravinami, které dnes on-line nemají. S Tescem žádnou konkurenční doložku nemáte?
Nemáme. Za mě ať tam jsou všichni. Když navzájem uvidí, že jim to funguje a jsou spokojení, tak si řeknou, že by tam také měli být. Dříve nebo později budou mít on-line všichni.
Vám stačí poplatek na rozvoz, nebo se s řetězcem dělíte o marži?
Dělíme se a se všemi partnery se vždy snažíme dojít k nějakému kompromisu. Nám se musí zaplatit rozvoz, plus abychom byli jako každá normální firma v plusu. Na druhé straně máme více prostoru pro našeho partnera, protože košíky jsou větší než od restaurací. Když je třeba dvojnásobný, nepotřebujeme marže jako v restauračním byznysu. My si to sami kalibrujeme, nevíme, jak velké košíky budou, u každého partnera budou jiné. Liší se to i v sezoně.
Časem chcete jít i mimo Prahu?
Určitě, kamkoli, kde máme vlastní dopravu nebo nasmlouvaného partnera, to dává smysl. To jsou města nad třicet tisíc lidí. Kolem deseti až dvaceti tisíc obyvatel se láme, zda tam mít vlastní dopravu. Je to o koncentraci města a kupní síle.
