Novodobá historie Areálu Podkovářská, který vznikl ve 30. letech minulého století, začala v roce 1994, kdy zde otec Moniky Kočvarové koupil první budovu v chátrající průmyslové zóně Výzkumného ústavu barev a laků v pražském Hloubětíně a založil tiskárnu AFBKK. Tu nyní Kočvarová řídí.
Nejprve areál sloužil částečně pro potřeby tiskárny a z jejích zisků se postupně rekonstruovaly další objekty v areálu. V budovách, které nabízejí 7000 metrů čtverečních pronajímané plochy, nyní kromě tiskárny fungují fotografické a výtvarné ateliéry, architektonická kancelář a administrativa. Celková investice přišla zhruba na 200 milionů korun. Poslední rekonstruovaná budova vede podél Poděbradské ulice a představuje vstupní bránu do areálu. Otevřená byla v roce 2020.
„V covidové době jsme měli obavy, že se nepřihlásí nájemníci, nyní jsou již všechny prostory zaplněné,“ říká k poslední novince Monika Kočvarová. Rekonstrukce představuje vhodné využití vybydleného brownfieldu, který nyní připomíná průmyslovou éru pražského Hloubětína. Ostatní areály v okolí nahradila nová bytová zástavba a jako poslední padla v minulém roce budova hloubětínské Tesly.
Hlavní je v areálu stále prostor tiskárny vybavené moderními stroji a soustředí se zejména na výrobu obalů. Tiskne se zde ale vše, od letáků po knihy. Ročně se zde potiskne 600 tun papíru, který stále zdražuje. Hlavní starost ale tiskárna má s růstem ceny elektrické energie. „Do konce roku máme cenu dobře zafixovanou a čekali jsme, co se bude dít dál. Pak jsme zjistili, že na příští rok nám cenu nikdo nezafixuje a že pojedeme spotově. To je velmi obtížné, protože nevíme dne, kdy stroje pojedou, nebo se zavře.“
„Nevím, zda si zákazníci budou ochotni připlatit. Nyní máme cenu zafixovanou na dvou korunách a příští rok to v optimální variantě bude třikrát tolik,“ počítá manažerka. Měsíční náklady na elektřinu se zatím v areálu pohybují okolo 200 tisíc, v příštím roce by to bylo více než 600 tisíc. Řešení proto podnik hledá prostřednictvím milionového projektu fotovoltaiky, kdy se panely umístí na střechy budov.
Areál produkci elektřiny v průběhu dne spotřebuje pro kancelářské účely, ale pro výrobu bude potřeba proud nakupovat. „Z úsporných důvodů jsme zastavili investice a žádné další neplánujeme. Mohli jsme koupit nový tiskový stroj, ale upustili jsme od toho, protože vůbec nevíme, co příští rok bude. Do investic se nehrne nikdo z celého polygrafického sektoru,“ popisuje. Areál Podkovářská ale není jen tiskárna. V jedné z budov měl například ateliér multimediální umělec Federico Díaz.
Novou tvář areálu dali architekti Martina Buřičová a Štěpán Kubíček s jejich kanceláří Caraa, přičemž zachovali průmyslový industriální ráz. V areálu jsou takové budovy čtyři a slouží jako sídla společností, které si Kočvarovi pečlivě vybírají. „Nechceme tady každého. Nájemce musí do konceptu zapadnout. Jsou zde zejména kreativní firmy a synergie funguje. V současné době si v areálu pronajímá prostory 15 firem od architektů po digitální tisk“. Ikonu areálu tvoří basketbalové hřiště na jedné z plochých střech. Fotovoltaické panely budou umístěny i nad ním.
