Prudký růst cen energií drtí menší české firmy i giganty zaměstnávající tisíce pracovníků. Pomohou jim vládní opatření? Zeptali jsme se dvou desítek tuzemských firem napříč sektory. Z ankety vyplývá, že navzdory mimořádnému objemu uvolněných státních prostředků pomoc nestačí, je špatně nastavená, nesrozumitelná a navíc přichází pozdě. Podniky nesouhlasí s formou pomoci, která má neefektivně zaseknout masivní „sekeru“ do už tak těžce deficitního státního rozpočtu.
Firmy vyjadřovaly své postoje ve čtyřech stupnicích od nuly do deseti. Nula představovala nedostatečnou pomoc či úplný nesouhlas s vládním postupem, desítka naopak v rámci možností maximální možnou pomoc a souhlas s nastavením opatření. Z odpovědí vyplynulo, že byznys daleko více oceňuje zavedení maximálních cen energií než zpětné kompenzování některých firem.
U otázky, zda firmám pomůže zavedení maximálních cen energií, činila průměrná hodnota odpovědí 4,6. Maximální ceny tak pomohou necelé polovině respondentů. Dvě třetiny dotázaných by však uvítaly nižší maximum, tedy výraznější státní pomoc. Některé firmy navíc zcela nesouhlasily s touto formou pomoci.
„Preferujeme zcela jiný systém. A to například nákup energií přímo od výrobců, nikoli od prostředníků,“ uvedla třeba mluvčí firem ve skupině Třinecké železárny – Moravia Steel Petra Macková Jurásková. Stejný názor vyjádřil majitel výrobce bezpilotních letounů Primoco UAV Ladislav Semetkovský.
Naopak jako téměř nefunkční firmy hodnotí pomoc energeticky náročným podnikům – průměrná odpověď na otázku, do jaké míry opatření pomůže, se na stupnici zastavila na hodnotě 1,5 značící téměř vůbec. Nepatrně vyšší vyšel výsledek u otázky, zda je opatření dostatečné a řeší kritickou situaci firem z oboru obecně – průměrná odpověď činila 2,5.
Z pohledu byznysu nedostatečná pomoc přichází nebo teprve přijde v době, kdy jsou firmy finančně oslabené po pandemii a po „vyždímání“ ekonomickými důsledky ruské ofenzivy na Ukrajině. Z odpovědí malých i velkých společností vyplývá, že zcela zásadní bude období po prvním lednu. Řadě firem totiž letos vyprší stávající kontrakty na energie za obvyklé ceny, od příštího roku se jim tak náklady několikanásobně zvýší.
„Loni jsme za energie zaplatili asi 23 milionů. Z odhadů nám vychází, že by to v příštím roce bylo mezi 150 a 170 miliony. Takové zvýšení je nad možnosti většiny průmyslových firem,“ uvedl například spolumajitel českého výrobce lokomotiv CZ Loko Josef Bárta.
Do konce tohoto roku má ceny za energie zafixované i tiskárna a grafické studio AF BKK. „Od ledna očekáváme až čtyřnásobný nárůst. Vládní opatření se nás zatím netýkají, neboť nespadáme do kategorie firem, kterým vláda bude energie kompenzovat,“ konstatuje prokuristka AF BKK Monika Kočvarová.
Podobně jako řada dalších proto chystá instalaci fotovoltaické elektrárny, od které si slibuje levnější zajištění zhruba pětiny roční spotřeby elektřiny. Podnikatelé zmiňují i výměnu svítidel za úspornější nebo omezení výroby na méně směn.
„V porovnání s mnoha ostatními státy byla česká pomoc mnohem více zaměřená na domácnosti než na podniky a výrobu. Programy pro ně většinou neexistují, započítávají se jim automaticky pouze některé části toho, co bylo schváleno pro domácnosti, jako třeba zrušení programu na obnovitelné zdroje,“ upozorňuje hlavní ekonom společnosti Natland Petr Bartoň.
Podniky se navíc podle ekonoma potýkají s rostoucími cenami mnohem déle než domácnosti, a to přinejmenším od loňského léta. Domácnosti si výrazněji připlácejí „až“ letos – s výjimkou zákazníků Bohemia Energy – a v relativně umírněné míře, míní Bartoň: „Posedlost domácnostmi je trochu překvapivá. Obří příplatek firem za energie totiž stejně nakonec dolehne právě na domácnosti, které se stát snaží chránit. Jenom to bude vypadat, že to způsobil trh, a ne nesourodá státní politika. A tak bude stát za tuto část inflace zdánlivě z obliga.“
Jak hodnotí vládní pomoc konkrétní firmy? Zeptali jsme se a nabízíme vybrané odpovědi:
Škoda Auto, odpovídal Martin Jahn, člen představenstva automobilky:
Přestože energie pro nás z převážné části zajišťuje společnost Ško-Energo, pohybují se nárůsty cen ve stovkách procent. Energetická situace v českém autoprůmyslu je velmi vážná až kritická. Dopad má zejména na menší až střední firmy s energeticky náročným provozem. Řada podniků stojí doslova před bankrotem.
Krach dodavatelů v rámci autoprůmyslu by znamenal zastavení výroby automobilů nejenom v České republice. Škoda nezná detaily aktuálního vládního návrhu, navrhovaný program určitě není ideálním řešením vzhledem ke značnému zpoždění a omezeními danými Evropskou komisí.
Plánované kompenzace také zdaleka nepokryjí rozdíl v nákladech, kterým musejí někteří dodavatelé čelit. Řada dalších podniků na relevantní pomoc pravděpodobně ani nedosáhne. Voláme po rychlých opatřeních, jež povedou ke stabilizaci zejména v rámci dodavatelského řetězce, ale také u výrobců automobilů. Nedostupné a drahé energie by měly velký vliv na příjmy státního rozpočtu a v neposlední řadě také na propouštění zaměstnanců v oblasti automotive.
Třinecké železárny – Moravia Steel, odpovídala mluvčí skupiny Petra Macková Jurásková:
Firmám opatření nepomohou vůbec. Preferujeme zcela jiný systém pomoci, a to například nákup energií přímo od výrobců, nikoli od prostředníků. Podpora formou kompenzací za ztráty je zcela nedostatečná. Je potřeba učinit taková opatření, která alespoň zmírní dopady extrémních výkyvů cen energie. Jedním z takových kroků by mohlo být zastropování cen silové elektřiny i pro průmyslové podniky, což by pro firmy znamenalo alespoň zčásti možnost predikovat vývoj budoucích nákladů.
Ty jsou v současné době pro firmy likvidační. Náklady na energie vzrostly v Třineckých železárnách zhruba o padesát procent v meziročním srovnání, v číslech jde o více než jednu miliardu korun. Na konci roku to budou dvě miliardy a v příštím roce předpokládaný růst nákladů představuje až osm miliard korun. Úspornými opatřeními v této bezprecedentní době není možné vyvážit extrémní růst nákladů.
Isolit-Bravo, výrobce elektrospotřebičů a výrobků pro autoprůmysl, odpovídal majitel firmy a jeden z nejbohatších Čechů Kvido Štěpánek:
Na celé věci je nejhorší ta naše sebestřednost, to vlastní břicho. Stále se jenom zaobíráme sami sebou, a to, že připravujeme ekonomické peklo svým dětem a vnukům, nás vůbec nezajímá. Navrhuji namísto vykecávání se i pseudopodnikatelů o tom, v jak hrozné situaci jsou, pověřit fundované ekonomy, aby prezentovali scénář vývoje ekonomiky v těchto dluzích. My podnikatelé si už musíme jednou konečně pomáhat sami, a ne stále skučet a žebrat, aby vyděšený stát ukradl budoucnost dětem a vnukům! The heck!
Primoco UAV, výrobce bezpilotních letounů, odpovídal majitel Ladislav Semetkovský:
Opatření jsou zcela nesystémová, nic neřeší a zadlužují stát. Preferoval bych nakupovat zdroje napřímo od výrobce bez zprostředkovatelů a neregulovaných trhů. Problémy v oblasti energetiky nejsou řešeny, jsou pouze nesystémově záplatovány na úkor státního dluhu. Bezprecedentní je nekompetentnost vlády.
LIKO-S holding, česká výrobní a stavební firma, odpovídal místopředseda představenstva a zakladatel společnosti Libor Musil:
Ceny se nám zvýšily minimálně o sedm set procent. Zavedená úsporná opatření a investice snížily naši spotřebu o třicet procent. Navýšení nákladů je na úkor našeho zisku a rezerv. Nesouhlasíme s vládními opatřeními. Nejsou dostatečně vysvětlovaná. Neznáme příčiny současného stavu a jedná se s námi jako se stádem ovcí, které by měly „sežrat“ vše, co jim vláda nabídne.
Vláda měla nastavit stejné podmínky pro nás, jako mají jiné země EU. Speciálně v době, kdy EU vedeme coby předsednická země. To byla historická šance, kterou jsme nevyužili kvůli neschopnosti vlády vyjednávat na mezinárodní úrovni. Tím, že to řeší každá země samostatně, se naboural volný trh v EU.
Některé země mají lepší podmínky než jiné. Přitom máme společný trh. Víme, že výroba energie v naší zemi je levná a vyvážíme ji. Logicky bychom měli mít v EU nejlepší ceny energií. Komu naše firmy kompenzují chyby v energetické strategii? Kterým zemím, kterým firmám a za co posíláme naše firemní peníze a zadlužujeme naši zemi? Kolik z toho jsou následky války a kolik naše vlastní chyby? Vláda měla přenést tíhu řešení situace na producenty energií, a ne na koncové odběratele. Producenti a distributoři mají dostatek finančních a personálních zdrojů, aby s tím bojovali. To je jejich byznys, ne náš.
JTEKT, výrobce dílů v automobilovém průmyslu, odpovídal ředitel divize automotive JTEKT Evropa Petr Novák:
Pro naše výrobní závody je pomoc nedostatečná. Podpora je zpětnou a jen částečnou formou. Dosáhne na ni jen málo velkých firem, pravidla jsou navíc velice složitá. Sami nevíme, zda budeme moci kompenzace čerpat, případně v jakém objemu. Uvítali bychom jasná pravidla, nejlépe formou zastropování cen, oddělení obchodování plynu od elektřiny. Česká republika by měla rychle vyřešit vlastnictví ČEZ a opuštění obchodování na burze v Lipsku.
Česko je energeticky soběstačná země a měli bychom se ujistit, že soukromý a veřejný sektor včetně občanů platí ceny elektřiny za výrobní náklady a adekvátní marži stanovenou pro firmu ve veřejném vlastnictví. Firmy za současnou situaci nemohou a jak ČR, tak EU by měly být aktivnější a soukromému sektoru pomoci. Konkrétně pro naše tři výrobní závody v Česku to znamená zvýšení nákladů na energie o více než sto milionů korun ročně, porovnáme-li náklady za roky 2021 a 2022. Příští rok je velkou neznámou.
Náklady nemůžeme ihned přenést na odběratele, a pokud se podaří navýšit ceny, tak to pokryje jen malou část nákladů, neboť se finální výrobci, tedy automobilky, brání jakémukoli i podloženému zdražování. Musíme odkládat investice, rušit zbytné náklady, a i přesto se dostáváme do ztráty, jež není dlouhodobě únosná. České i evropské firmy v automotive ztrácejí konkurenceschopnost. Automotive tvoří desetinu českého HDP, podpora vlády tomuto podílu ale vůbec neodpovídá.
Zámek Loučeň, odpovídala majitelka Kateřina Šrámková:
Zvýšené energie musíme přenést do ceny našich služeb. Ale v situaci, kdy domácnosti i firmy musejí šetřit, se může stát, že si naše služby nebudou moci dovolit a dojde k velice razantnímu snížení poptávky. Na obor cestovního ruchu to může mít fatální důsledky. Pro nás je podstatná cílová skupina, již tvoří rodiny i firemní klientela – na konferencích i teambuildinzích se už začíná šetřit.
Vládní opatření nám nepomohou, protože je limit příliš vysoký, my se do něho nevejdeme. Vládní opatření pomohou velkým podnikům, nám menším nikoli. Pokud by se mělo pomáhat, mělo by se pomáhat všem, i těm slabším. Nemělo by se to odvíjet od absolutní spotřeby energie za rok, ale od podílu nákladů na energii na celkových nákladech.
Jaká opatření vláda zavádí? Vláda představila pomoc ve dvou krocích. První opatření, které v úterý schválil Senát a které putuje k podpisu prezidentovi, počítá se stanovením maximální ceny elektřiny a plynu. Kilowatthodina silové elektřiny by tak stála šest korun a plynu tři koruny včetně daně z přidané hodnoty pro maloodběratele. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) odhaduje celkové náklady nanejvýš na 130 miliard korun. Ministr průmyslu Josef Síkela (STAN) také avizoval, že by vláda mohla cenový strop rozšířit i na malé a střední firmy, pokud rada ministrů energetiky zemí Evropské unie na konci září schválí návrh chystaný Evropskou komisí. Druhým hlavním opatřením vláda cílí na pomoc asi osmi tisícům velkých, energeticky náročných podniků. Chce jim zpětně kompenzovat ztráty, což by státní rozpočet mělo přijít na dalších třicet miliard. Podpora by se tak mohla týkat například zpracovatelského a těžebního průmyslu nebo zemědělců a chovatelů. Energeticky náročné firmy mohou obdržet nanejvýš 200 milionů korun, ostatní maximálně 45 milionů. |
