Nejznámější je ale přeci jen jako výrobce letadel, ať už civilních nebo vojenských. Jeho továrny dnes opouštějí například obří modely 747 Jumbo Jet (nyní i ve variantě 747-8 se zvýšenou kapacitou) a moderní dálkové 787 Dreamliner, tak menší stroje řady 737.
Boeing ale vyráběl či vyrábí také velkokapacitní vojenský transportní letoun C-17 Globemaster, stíhačky F-15 Eagle nebo F/A-18 Hornet či vrtulníky, ať už bojový AH-64 Apache nebo dopravní CH-47 Chinook.
Právě na trhu civilních dopravních letadel dnes musí Boeing tvrdě bojovat s konkurencí, představovanou evropským Airbusem. Nejnovější prodloužený Jumbo Jet byl vlastně přímou reakcí na Airbus A380, největší stroj svého druhu, zařazený do služby před devíti lety.
Ale i u menších letadel je evropská konkurence nepříjemná a firmy se každoročně přetahují v počtu objednávek i dodaných strojů. Loni například Boeing dodal 762 letadel, o 127 víc než soupeř, kterému se ale sešlo víc objednávek.
Ještě koncem 70. let to přitom na trhu dopravních letadel vypadalo poněkud jinak. Vedle sovětské konstruktérské školy, která se uplatňovala hlavně za železnou oponou, měl Boeing dva soupeře přímo na domácí půdě - Lockheed a McDonnell Douglas - a také rozdrobenou evropskou konkurenci. Přesto si ale udržoval náskok, který vyústil v dominaci.
Lockheed měl sice nadějný Tristar z roku 1970, komerčního úspěchu s ním ale nedosáhl a nakonec se půlce 80. let z civilní sféry stáhl.
A McDonnell Douglas, který navázal na existenci firmy, jež dala světu první moderní dopravní letadlo (Douglas DC-3), se nakonec v roce 1997 stal součástí Boeingu. Tato fúze přitom byla jen jednou z několika podobných operací v historii společnosti ze Seattlu. Už v roce 1960 Boeing „spolkl“ výrobce vrtulníků Vertol Aircraft Corporation, v polovině 90. let pak Boeing získal leteckou a vojenskou část společnosti Rockwell, která vyráběla mimo jiné balistické střely Minuteman.
Dnešní gigantická firma, která zejména v USA zaměstnává skoro 160 tisíc lidí a jejíž roční obrat se blíží stovce miliard dolarů (více než dvojnásobek českého státního rozpočtu), přitom vyrostla ze skromných začátků.
Potomek německého důlního inženýra Wilhelma Böinga propadl létání v roce 1910, kdy se poprvé setkal s aeroplánem na letecké show. Spojil se s inženýrem Conradem Westerveltem a už v roce 1916 se jim podařilo pod značkou B&W vyrobit první hydroplán.
Společnost, již Boeing založil, se původně jmenovala Pacific Aero Products, své jméno jí dal zakladatel až o rok později. Koncem první světové války se Boeingu podařilo dodat americkému námořnictvu první cvičné stroje, čáru přes rozpočet mu ale udělal konec války a záplava vysloužilých vojenských strojů na trhu.
Ve 20. letech se firma držela hlavně díky vojenským objednávkám, další dekáda pak přinesla rozvoj letecké dopravy a Boeing na to reagoval i slavným hydroplánem Clipper.
Trefa do černého
Těsně před válkou pak představil typ Stratoliner, první letoun pro přepravu pasažéru s přetlakovou kabinou, schopný létat ve velkých výškách. Slavné období firma zažívala za druhé světové války, kdy Boeing dodával americkému vojenskému letectvu tisíce slavných bombardérů B-17 a B-29.
Po válce se firma musela potýkat se ztrátou vojenských objednávek na letadla, částečně je ale nahradily projekty protiletadlových a později balistických střel a také techniky pro lety do vesmíru.
Už koncem 40. let Boeing představil první proudový bombardér B-47 a v roce 1952 představil dosud létající B-52. Nová éra pak přišla v roce 1958, kdy Boeing vyvinul civilní proudový typ 707.
O deset let později se objevil 747 Jumbo Jet, který se ukázal být „trefou do černého“. Koncem 60. let totiž řada firem včetně Boeingu koketovala s nadzvukovou dopravou, nakonec se ale ukázala, že ekonomičtější, byť pomalejší stroj lépe uspokojí potřeby aerolinek.
