Constantin Kinský: Česko už dávno není evropská montovna

Constantin Kinský

Constantin Kinský

Zatímco dříve zahraniční byznysmeni zakládali v Česku podniky na zelené louce především díky směšné ceně domácí práce, nyní země začíná triumfovat i na poli technologií a výrobků s vysokou přidanou hodnotou. Hodnotným bonusem a pádným argumentem pro lokalizaci firem do Česka je ale i zdejší politické klima. V rozhovoru to tvrdí předseda francouzsko-české obchodní komory Constantin Kinský.

„V posledních letech si Francouzi cení na Česku politické stability. Česko je ostatně jednou z mála středoevropskou zemí, která v regionu zůstala čistě demokratická. Když se podíváme na obrovské vnitřní společenské střety, které teď probíhají v Maďarsku, Polsku nebo na Slovensku, tak je funkční demokracie v Česku pro byznys velkým lákadlem,“ říká Kinský.

Jaký je zájem francouzských firem o český trh?

Ze segmentu malých a středních firem je poměrně značný zájem, pravidelně každé dva až tři týdny se objeví někdo, kdo by tu v nějaké formě chtěl působit. Česko je pro francouzské firmy ideální platformou pro obsluhu té nejzajímavější části střední Evropy.

Jak je to v opačném směru, má český byznys zájem o Francii?

To už je horší. Češi ve Francii nejsou úspěšní, prakticky tam totiž ani nejsou. Přitom to není nijak komplikovaná země. Firmy ze srovnatelně velkých ekonomik jako Česko jsou ve Francii podstatně úspěšnější.

Čím to je?

Možná je to historicky silnou preferencí Německa a Ruska, Češi ale zároveň moc nevěří, a je to s podivem, že by jejich vstup na francouzský trh mohl být úspěšný. Obecně jsou Češi bohužel trochu uzavřenější a izolacionističtí. Mladá generace tím přitom netrpí.

Jak si spolu rozumí český a francouzský byznysmen?

Pro Francouze je důležitý humor. A to není zrovna parketa českých obchodníků. Jenže když není humor, tak není ani byznys. Když nemáte humor, tak to znamená, že se neumíte odpoutat od reality, tím pádem nemůžete být podnikatelem. Jsou tu také určité kulturní odlišnosti, které si musíme uvědomit. Češi si vše musí připravit, nejsou klikaři, musí mít detailní koncept, mají zdvořile řečeno trochu averzi k riziku. Češi jsou v podstatě Němci s tou výhodou, že se za to nemusí omlouvat. Francouzi jsou jiní, hledají řešení až cestou, nejdřív skočí do vody a pak se učí plavat. Na druhou stranu se tyhle dvě povahy dají dobře doplnit.

A funguje to?

Jak kdy. Ačkoli si majitelé francouzských firem v tuzemsku pochvalují český management, faktem je, že domácí manažeři nemají příliš tendenci k mobilitě, nechce se jim příliš cestovat a získávat zkušenosti v jiných zemích.

Constantin KinskýConstantin Kinský

Co vnímají francouzské firmy jako nejsilnější stránku podnikání v Česku?

Primárně jako vstupní portál do střední Evropy. Francouzi ale oceňují kvalitu manažerů a dodavatelů. V posledních letech si Francouzi cení na Česku politické stability. Česko je ostatně jednou z mála středoevropskou zemí, která v regionu zůstala čistě demokratická. Když se podíváme na obrovské vnitřní společenské střety, které teď probíhají v Maďarsku, Polsku nebo na Slovensku, tak je funkční demokracie v Česku pro byznys velkým lákadlem. Zároveň to Česku dává i větší váhu v mezinárodních dohodách. To je vnímáno podnikateli jako bezpečné zázemí.

Co je podle vás brzdou Česka?

Státní sféra, ta není zdaleka tak dokonalá, jak by měla být. Přitom je mezi úředníky mnoho lidí, kteří jsou šikovní a snaží se, je to spíš selhání systému. Jako podnikatelé bychom uvítali méně a lépe placených úředníků. Chybí i úřednická rotace, když jsem já začínal na ministerstvu zahraničních věcí, tak jsem tam také skončil, nebyla moc velká šance, že bych mohl získat zkušenosti i někde jinde. Otřesný je i čas potřebný k tomu, aby firma splnila všechny své daňové povinnosti. Ve Francii to není ideální, ale je to lepší.

V tom je Francie asi úplně jiná.

Ano, francouzští úředníci fungují perfektně, daleko lépe i než třeba úředníci v Německu. V Česku by to mohlo být to samé, kdyby se tu do úředníků více investovalo.

Co Česku zcela zbytečně chybí, je nevyužitá oblast cestovního ruchu.

Jak se liší role státu ve Francii a v Česku?

Už od dob Ludvíka XIV. je role francouzského státu velmi silná. Spolupráce mezi státem a soukromým sektorem je silný motor ekonomiky. Krom klíčových odvětví se projevuje velký vliv státu už dlouhou dobu i v oblasti inovací formou startupů. 800 miliónů eur každý rok teče právě sem. Stát ale nemá dominantní roli, jen vytváří efektivní platformu. Francie se tak stala líhní startupů, jenom v Paříži jich působilo ke konci čtvrtletí 5 tisíc, které vytvořily 19 tisíc nových pracovních míst. Ve druhém největším městě Lyonu je to dokonce 50 tisíc míst. Cílem státu je propojit regiony s Paříží, propojit školy s průmyslem, obecně hrát roli katalyzátoru.

Do jakých odvětví se ve Francii startupisté hrnou nejvíce?

Zdravotní péče, fintech, foodtech. Jen meziročně vzrostl počet startupů o 35 procent. A nejde zdaleka jen o mladé lidi, jeden ze zakladatelů je 73letý podnikatel vlastnící tisícovku patentů. Dvě třetiny startupistů zároveň říkají, že rozjet podnikání ve Francii je lehké. Dokonce 85 procent říká, že jediným problémem je pochopit francouzskou pracovní legislativu.

V tom případě musíte vnímat to startupové prostředí v Česku jako o něco chudší?

Není úplně špatné. Jsme partnerem středoevropského inkubátoru StartupYard. Sídlí v Praze a vede jej Francouz, mentory má z celé střední Evropy a účastníky z řad mladých lidí z celé Evropy. A Praha se zdá jako sídlo ideální. Navíc Česká republika je zvláště v kybernetickém světě pojem, zvláště Brno. Co Česku zcela zbytečně chybí, je nevyužitá oblast cestovního ruchu. Česko se tváří tak, že je tu Praha a kolem dokola Sahara. A přitom je kolem tolik co ukazovat.

Daří se ve StartupYardu nějakým zajímavým českým nápadům?

Ano, máme teď například český projekt na diagnostiku závad strojního vybavení v průmyslu, a to prostřednictvím zvukové analýzy. Jejich software až tři měsíce před potenciálním problémem podle analýzy hluku stroje odhalí nesrovnalosti, a upozorní tak na blížící se opravu nebo selhání.

Dříve bývala hlavní konkurenční výhodou Česka cena práce, jak to vnímají francouzští partneři nyní?

Česko už dávno není montovna, naopak šancí pro Česko jsou obory s vysokou přidanou hodnotou, v tomto smyslu spolupracuje Francie s Českem například v oblasti startupů nebo vědy a výzkumu, výsledkem je třeba výzkumné centrum firmy Valeo v Česku.

Roste zájem o spolupráci s Českem v high tech odvětvích, v čem se obě země mohou nejlépe doplnit?

Infrastruktura, zdravotní péče, farmaceutika, cokoli spojeného s hightech. Prozatím ale zůstává největší oblastí, která spojuje obě země, jaderná energetika a výzkum v této oblasti. Česko a Francie jsou v Evropě jedinými dvěma zeměmi, které mají v tomto byznysu globální záběr.

Na co si francouzské firmy v Česku nejvíce stěžují?

Problémem je nedostatek pracovních sil, potřebujeme imigraci, 60 procent francouzských firem v Česku hodlá v příštích třech letech nabírat, otázkou bude, kde ty lidi vzít. Když to nepůjde, tedy když se primárně nezmění školství, které by generovalo odpovídající profese, půjdou firmy vyrábět jinam, na Slovensko, do Polska, do Rumunska. Francouzští průmyslníci v Česku si také zatím nezvykli na stav v oblasti veřejných zakázek. Valná část takových zakázek závisí na tom, jak tomu příslušný úředník a rozumí a jak to dokáže vysvětlit zájemcům, což je škoda.

Constantin KinskýConstantin Kinský

Jak francouzská ekonomika využívá migrační vlnu?

Francie nemá problém s imigrací, má problém s integrací druhé generace imigrantů. Nepříjemné je, že je to třeba řešit za situace už tak velké nezaměstnanosti.

Slabinou Česka je propojení byznysu se školstvím

Co je podle vás nejslabší stránkou Francie a Česka, v ekonomickém smyslu?

Česko je platformou pro celý region a má zajímavý trh. Navíc má oproti Francii schopnost být mostem mezi západem a východem. Francie je zase mostem Evropy do Afriky. Česku chybí hlavně silnější role státu v oblasti výzkumu a propojení byznysu se školstvím.

V čem krom dostatku vhodných profesí podle vás české školství selhává?

Chtěli bychom lákat více malých a středních podniků, abychom spolupracovali na projektech s vyšší přidanou hodnotou a také abychom protlačili Čechy do Francie. Nicméně podmínkou je reformovat školství, to hlavní, co francouzské firmy u nás od zaměstnanců žádají, jsou takzvané soft skills, tedy v podstatě přesně to, co české školství své žáky neučí.

Spolupracujete v Česku s politiky? Jaké má komora v tomto smyslu cíle?

V první řadě podpora ekonomické i sociální otevřenosti české společnosti, naše kořeny jsou české, židovské, německé, a měli bychom to mít na paměti. Pak zpětná vazba státní správě, Česko totiž bez dalších strukturálních reforem narazí na své růstové hranice. A v tomto ohledu je potřeba, aby státní a privátní sféra spojila síly. Zatím je ale státní sféra spíše jen terčem kritiky, což je neproduktivní stav.

Jak se díváte na budoucnost volného obchodu Evropy?

Mám strach, že Evropa by se zase mohla atomizovat, strach není dobrý poradce a přestože bych to absolutně nechápal, riziko znovurozdělení Evropy tu je a je poměrně vysoké.

Kde bude Evropa za deset let? Politicky, ekonomicky, integračně?

Imigraci potřebujeme, podívejte se na americký model, který funguje právě na tom, že dostává stále novou krev. Navíc Evropa má chronický problém se stárnutím, což se odráží na trhu práce už nyní. Česko potřebuje lidi zvenčí.

Považujete současnou podobu a strukturu evropské integrace za optimální?

Evropa je demokratická. Brusel je ale vzdálený, což vytváří pocit, že není kontrolován. Tento pocit je tak často zneužíván národními demagogy. A nezapomeňme, že Evropa není totožná s dnešním stavem evropských institucí. Evropa je výzva a proces, s cílem učit se úspěšnému spolužití.