Českému nábytkářskému průmyslu se dlouhodobě daří, loni posílil již sedmým rokem v řadě a dosáhl tak rekordní výroby v hodnotně 44,7 miliardy korun. Vyplývá to z analýzy Asociace malých a středních podniků. Tempo růstu odvětví však začíná polevovat, loni objem výroby v nábytkářství rostl pouze o 2,2 procenta, což je méně než polovina růstu celého tuzemského průmyslu.
Rostoucí čísla tak možná začínají narážet na limity pracovního trhu – truhláři a čalouníci došli a studenti se do oboru nehrnou. Jen za dvanáct let ubylo 69 procent absolventů truhlářských oborů, přičemž absolventů oboru čalounictví ubyly dokonce čtyři pětiny. Důvodů je podle firem více, ať už jde o nízkou atraktivitu řemesel obecně nebo o chybějící vztah k manuální práci.
Nábytkářský průmysl se ale potýká i s problémem nízké přidané hodnoty, která drží mzdy v oboru poměrně nízko. Zatímco v celé republice loni průměrná mzda činila 29,5 tisíce korun, v nábytkářském průmyslu to bylo zhruba o sedm tisíc méně. Řada absolventů tak po vystudování odchází pracovat do jiného sektoru.
„Bohužel se často stává, že dvě třetiny absolventů v oboru dále pracovat nechtějí a nakonec řeknou, že se minuli povoláním,“ uvádí Helena Kohoutková z nábytkářské společnosti Ton. Tajemník Asociace českých nábytkářů Tomáš Lukeš vidí řešení v moderních technologiích a v automatizaci výroby, díky níž se zvýší produktivita práce a zároveň sníží počet potřebných truhlářů.
Podle Asociace malých a středních podniků ale automatizace problém s nedostatkem truhlářů nevyřeší a poptávka po nich jen tak neopadne. Navrhuje proto, aby si studenti vytvořili vztah k manuální práci už v útlém věku, což by měly řešit takzvané dílny na základních školách.
„Nový předmět přitom není potřeba, je ale nutné, aby se o hodinách praktických činností žáci skutečně učili pracovat s hmotou a neprobíhala místo toho výuka dalších teorií,“ nastínil řešení problému šéf AMSP Karel Havlíček s tím, že by moderní dílny v konečném důsledku mohly zvýšit atraktivitu všech technických oborů.
Řešením nedostatku pracovníků v nábytkářství musí být modernizace a lepší organizace výroby. Zároveň se musíme soustředit na kvalitu vyučených studentů, říká tajemník Asociace českých nábytkářů Tomáš Lukeš. Počet absolventů truhlářských a čalounických oborů stále klesá. Máte nějaký recept, jak přilákat nové studenty? Základní otázkou je, jestli všichni absolventi mohou nalézt v tomto oboru své uplatnění. Pokrok jde rychlým tempem kupředu a automatizace a digitalizace hrají v současnosti velkou roli. To, co dříve vyrábělo deset lidí, dnes dokáže díky novým technologiím vyrobit jeden pracovník. Dnes i malé firmy kupují moderní stroje a zařízení, které si ještě před deseti lety mohly dovolit jen firmy s padesáti zaměstnanci a více. Dneska má tuto technologii k dispozici klidně i živnostník se třemi lidmi. Dokážou stroje nahradit stále klesající počet absolventů? Studenti se hrnou spíše na gymnázia a zdá se, že řemesla pro ně nejsou atraktivní. To, že studenti chodí ve velkém počtu na gymnázia, jako problém nevidíme, tomu stejně nezabráníme. Velkým problémem je spíše otázka úrovně jak učilišť, tak studentů samotných. Bohužel na učiliště se dlouhodobě dostávají spíše slabší studenti. V nábytkářském průmyslu jsou nižší mzdy, než je celkový průměr v české ekonomice. Doufáte tedy, že automatizace povede i k růstu mezd? Zvýšení mezd vzhledem ke konkurenci úplně očekávat nelze. Je ale zřejmé, že ti zaměstnanci, kteří obsluhují složité a náročné stroje, dostanou zaplaceno víc. Musíme ale brát v potaz, že ty jednotlivé výroby nábytku se často nacházejí na různých odlehlých místech republiky, kde není moc pracovních příležitostí. Porovnávat mzdy v Praze a na Vysočině tak není úplně vypovídající. Dá se říct, kdo je typickým zákazníkem českých nábytkářských firem a kdo je jejich konkurencí? Čeští výrobci se stále více zaměřují na zakázkovou výrobu a střední klientelu, které už velké a levné řetězce nestačí. Co se týká konkurence, tak dovážíme stále více nábytku z Německa nebo z Polska. |
