Přelomový, historicky nejdražší, „neviditelný“ letoun. Monstrum poskytující informační nadvládu. I to je letoun F-35. Stíhačka páté generace, která má ovládat nebe čím dál nebezpečnějšího světa 21. století. Nejen v domovských Spojených státech, kde ji vyrábí zbrojařský koncern Lockheed Martin, ale i v Evropě, jíž má do konce desetiletí křižovat přes 550 těchto strojů. Poptávka rychle roste, poslední letouny objednalo Švýcarsko a Finsko. O letku 24 „efpětatřicítek“ má zájem i česká vláda, která by jimi mohla nahradit od Švédska pronajaté gripeny a posílit tak své transatlantické vztahy. Co všechno by obnášela zřejmě nejdražší armádní akvizice v české historii, naznačil americký výrobce českým médiím během prezentace ve svém sídle v texaském Fort Worthu.
Ve více než jednu míli dlouhé tovární hale Air Force Plant 4, nejdelší v USA, se výroba takřka nezastaví. Běží ve formátu 24/7 téměř 365 dní v roce. Většinu produkce už dnes představují právě F-35, kterých se zde aktuálně nacházejí dvě stovky v různé fázi rozpracovanosti. Pracují na nich výhradně Američané, občané jiných národností – stejně jako smartphony novinářů – mají v hale utrum. Jen na F-35 zde dělá 3500 mechaniků ve třech směnách plus další tisíce pracovníků podpory.
První jdou na řadu trup a křídla, následuje instalace kabiny a motoru Pratt & Whitney, nejsilnějšího, jaký byl kdy instalován do stíhacích letounů. Téměř dokončený letoun je poté opatřen technologií stealth, tedy speciálním nátěrem zajišťujícím neviditelnost vůči nepřátelům. Dokončení jedné F-35 může trvat i dva roky či déle, záleží na specifikaci určené zákazníkem. Osmdesát procent výroby nyní tvoří konvenční verze F-35A. Zbylá pětina produkce pak připadá na verzi B, která umožňuje svislý vzlet a přistání, a C, jež je určena pro použití na letadlových lodích.
Pro jakého zákazníka je každá F-35 zhotovována a v jaké fázi rozpracovanosti se právě ocitá, se dozvídáme dle vlajky a procentuálního vyjádření na monitoru u každého stroje. Vidíme tak například rodící se bitevníky pro americké nebo izraelské letectvo. Nejen tato hala, ale i italské a japonské výrobní kapacity Lockheed Martin zatím vyslaly do světa přes 860 bitevníků F-35. V příštích letech se má výrobní objem ustálit na 156 strojích ročně, v plánu je zhotovit přes tři tisíce strojů.
„Zda by případně byly F-35 pro Českou republiku vyrobené v Texasu, Itálii nebo v Japonsku, vyplyne z vyjednávání mezi českou a americkou vládou,“ poznamenává Gregory Day, jenž zodpovídá za rozvoj obchodních vztahů výrobce mimo jiné i v severní a střední Evropě.
Ještě důležitějšími body vyjednávání budou případná pořizovací cena F-35, termín dodání letounů a zapojení českého průmyslu. Zástupci výrobce nechtěli možnou cenu za kus F-35 pro Česko komentovat, poslední duo zákazníků Finsko a Švýcarsko nicméně stroje zakoupilo za 80, respektive téměř 110 milionů dolarů za kus. Rozdíl v ceně vyplývá mimo jiné z rozdílných specifikací a požadavků na poprodejní servis. Právě 80milionová hranice má v současnosti představovat cenové dno.
„U moderní vojenské techniky platí, že pořízení představuje jen polovinu nákladů. Tu druhou tvoří náklady na provoz, tedy na náhradní díly, opravy a servis. Koupili bychom si životní cyklus letadel na 30 až 40 let,“ říká vojenský analytik Lukáš Visingr. V takovém případě by se souhrnná česká investice do vlastní letky F-35 blížila stovce miliard korun a představovala vůbec nejnákladnější armádní akvizici. Právě extrémně vysokou finanční zátěž uvádějí nejen parlamentní kritici záměru jako nejčastější argument proti nákupu.
Finanční zátěž je rekordní i pro Spojené státy, jelikož se jedná o nejdražší vojenskou zakázku v historii. Za vývoj a nákup F-35 už USA zaplatily 412 miliard dolarů, uvedlo dříve americké ministerstvo obrany.
Ještě citlivější položkou než pořizovací náklady jsou ty provozní. Lockheed Martin je nespecifikuje, pouze uvádí, že cena letové hodiny byla loni o polovinu nižší než v roce 2015. Dříve si výrobce stanovil cíl na 25 tisíc dolarů (610 tisíc korun) za letovou hodinu.
Značné investice by si vyžádala i úprava tuzemské infrastruktury. Nicolas Smythe, jenž v Lockheed Martin zodpovídá za podporu zákazníků v Evropě, k tomu uvedl, že základna v Čáslavi, kde by F-35 sídlily, už dnes odpovídá požadavkům z devadesáti procent. V jakých řádech by se pohybovaly investice nutné k vyřešení zbývajících deseti procent, Smythe nekonkretizoval. Podle Visingra by mohly činit desítky miliard korun. Nutné by bylo například zvětšení hangárů nebo rekonstrukce ranvejí.
„Jednalo by se o sérii obrovských státních zakázek určených českým firmám. Základny pro F-35 jsou všude ve světě stejné, což dává obrovskou výhodu ve schopnosti spolupracovat. České F-35 by mohly operovat z kterékoli této základny na světě a my bychom naopak mohli hostit spojence,“ upozorňuje Visingr s tím, že gripeny naopak budou za pár let „naprostou exotikou“. Podle zástupců Lockheedu by se české průmyslové firmy mohly podílet na výrobě F-35, legendárních stíhaček F-16 Fighting Falcon a další techniky.
Další investice by si patrně vyžádaly komunikační kanály, které by propojily F-35 s ostatními českými vzdušnými a pozemními silami. Především časovou investici by pak představovala nutná kvalifikace českých techniků, kteří by měli údržbu letky na starosti. „Aktuálně tento vzdělávací program probíhá na Floridě, trvá čtyři až šest měsíců. Jednáme ale s evropskými státy o vybudování univerzity v Evropě,“ uvedl Smythe.
Na F-35 se musí překvalifikovat také piloti. Těch, kteří nejmodernější stíhačku světa nyní mohou ovládat, po světě chodí a létá necelé dva tisíce. „Samotný proces kvalifikace není extra náročný. To, co bude pro piloty gripenů skutečně složité, je přivyknout si na rozdílné ovládání,“ domnívá se testovací pilot a dlouholetý příslušník amerických vzdušných sil Scott „Shark“ McLaren. F-35 totiž na rozdíl od gripenů nemá hlavní knipl uprostřed kokpitu, ale dva po stranách.
„Je to zcela přelomové letadlo. Informační nadvládu poskytuje nejen pilotovi, ale i ostatním vzdušným i pozemním silám,“ popisuje své zkušenosti McLaren. F-35 je prvním americkým bojovým letadlem po půl století, který není vybaven průhledovým displejem. Data se totiž pilotovi promítají na displej integrovaný v helmě. Ta je každému pilotovi uzpůsobena na míru tak, aby se data zobrazovala přesně v pozici očí.
„Díky setu kamer instalovaných na těle letadla mám úplný, 360stupňový horizontální i vertikální přehled o dění kolem promítaný v helmě,“ vysvětluje McLaren. Zbraně nebo palivové nádrže už F-35 nemá namontované zvenku, ale uvnitř těla letadla. „Díky tomu mohu stroje dosahovat vyššího přetížení a lepší manévrovatelnosti,“ dodává pilot.
Zda si Česko letku 24 letadel určených k pozemním útokům, průzkumu a vzdušným misím pořídí, má být jasno do října příštího roku. Do té doby má ministryně obrany Jana Černochová (ODS) jednání s americkou protistranou uzavřít a vládě případně doporučit nákup. Stávající kontrakt se Švédskem o pronájmu gripenů vyprší v roce 2027 s možností prodloužení do roku 2029.
„Česko by mělo tímto směrem investovat hned z několika důvodů,“ domnívá se exministr obrany a zahraničí Alexandr Vondra (ODS). „Armáda potřebuje technologie přítomnosti a budoucnosti, ne minulosti. Obzvlášť v dnešním nebezpečném světě je to důležitější než kdy jindy. Odhaduji, že velmi dobré česko-americké vztahy mohou dávat předpoklad tomu, že bychom si mohli vyjednat lepší podmínky co do ceny kontraktu a termínu dodání. V našem zájmu je hlavně posilovat atlantickou alianci. Protože Evropa není schopná se vážným hrozbám sama bránit a ještě dlouho nebude,“ dodal Vondra.
