Česko bude muset významně urychlit výstavbu obnovitelných zdrojů energie. V úterý Evropským parlamentem schválené nové energeticko-klimatické cíle předznamenávají, že dosavadní české plány na „ozelenění“ tuzemské ekonomiky Evropské komisi nebudou stačit. Rychlejší dekarbonizace si vyžádá masovou výstavbu nových obnovitelných zdrojů, která vyjde na stovky miliard korun.
Současný cíl z roku 2018 stanovuje podíl obnovitelných zdrojů k roku 2030 na 32 procent. Číslo platí pro všechny členské země dohromady a pro veškerou spotřebu energie, to znamená i v dopravě nebo například v průmyslu.
Nyní je čím dál pravděpodobnější, že se evropským politikům podaří schválit směrnici, která počítá s podílem 42,5 procenta. Po úterku už zbývá jen souhlas členských států. Jejich kladné stanovisko se dá očekávat, na tomto čísle se vlády unijních zemí s Evropským parlamentem předběžně dohodly v dubnu tohoto roku.
„Je to velmi, velmi ambiciózní cíl, nicméně podle zkušeností z předchozích let to je při velkém úsilí zřejmě dosažitelné,“ říká hlavní ekonom společnosti ČEZ Pavel Řežábek. „Celkově tento krok bereme jako fakt. Jde o výsledek politického kompromisu,“ dodává.
Budoucí podíl obnovitelných zdrojů v Česku neboli výše národního příspěvku k celoevropskému úsilí bude záležet na vůli české vlády, ale také na schopnosti ji prosadit. V minulosti se jí to ne vždy podařilo. Například v roce 2020 tuzemské ministerstvo průmyslu po tlaku Evropské komise svůj cíl přehodnotilo. Vydalo tehdy aktualizovanou verzi Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu, v níž zvýšilo plánovaný podíl obnovitelných zdrojů k roku 2030 z 20,8 na 22 procent.
Pokud podíl 42,5 procenta domácí politici schválí, Česko bude plány měnit znovu. Konkrétní číslo lze zatím jen odhadovat. Nicméně jestliže se evropský cíl z původního plánu navýší téměř o třetinu, tak stejným poměrem se u Česka dostaneme na podíl 29,2 procenta, naznačuje Řežábek, na jaké úrovni by se nový cíl mohl zastavit.
„Z průběžných materiálů Evropské komise šlo dovodit, že pro Česko uvažovala s hodnotou skoro 33 procent. To však není závazné a v posledních materiálech už se to ani neobjevuje,“ podotýká Řežábek. V současnosti se obnovitelné zdroje na české spotřebě energie podílejí téměř 17,8 procenta.
České zájmové skupiny z oblasti obnovitelných zdrojů očekávají, že finální číslo se přehoupne přes 30 procent. Svaz moderní energetiky se domnívá, že Česko je ve stanoveném termínu schopné dosáhnout podílu mezi 30 až 33 procenty. Podle Komory obnovitelných zdrojů by však mělo cílit na horní hranici tohoto rozmezí.
Ať už bude finální číslo jakékoliv, výkon i výroba obnovitelných zdrojů budou muset během pár let dramatický vzrůst, a to až několikanásobně. V dubnu zveřejněná studie, která vznikla ve spolupráci expertních týmů Fakta o klimatu a Frank Bold, například odhaduje, že 33procentní podíl by si vyžádal zvýšení výkonu solárních elektráren ze současných dvou na 17 gigawattů. K tomu by byly potřeba další dva gigawatty větrných elektráren.
„Takový rozvoj předpokládá, že ve zbývajících osmi letech bude v průměru nutné přidat dva gigawatty solárních a čtvrt gigawattu větrných instalací ročně,“ psali ve studii autoři analýzy. Pro představu, jeden megawatt těchto zdrojů vyjde na nižší desítky milionů korun. Výstavba zhruba 17 gigawattů výkonu by tak vyšla na stovky miliard korun.
Firmy už velké investice plánují, například ČEZ chce do konce roku 2030 postavit šest gigawattů solárního výkonu. Jejich záměry ale zatím komplikuje složitá administrativa. „Znovu se potvrzuje, že vyřízení všech povolení pro cokoliv – od dálnice a vysokorychlostní trati přes nové zdroje elektřiny až třeba po bytové domy – je velmi pomalý a náročný proces,“ upozorňuje Řežábek.
„Pokud si Česko bude chtít udržet energetickou bezpečnost, mít elektřinu za dostupné ceny a mít ji dlouhodobě udržitelnou, tak bude zapotřebí stávající regulační systém zreformovat, zjednodušit a zrychlit,“ dodal.
Tyto překážky má nová unijní směrnice alespoň částečně odstranit. Po členských zemích kromě stanovení podílu obnovitelných zdrojů požaduje také snížení byrokracie a zkrácení délky povolovacích procesů pro výstavbu nových elektráren s obnovitelnými zdroji. Vzniknout by tak měly speciální zóny, kde povolovací proces nebude trvat více než 12 měsíců, a mimo ně by administrativa neměla zabrat více než dva roky.
Matěj Hrubý, řídící konzultant EGÚ Brno, ovšem upozorňuje, že výstavbě často brání i samotná veřejnost v místě plánované stavby a ve druhé polovině desetiletí se mohou přidat i ekonomické faktory. „Očekáváme, že kolem roku 2027 instalovaný výkon fotovoltaiky dosáhne úrovně maximálního letního zatížení. V důsledku toho bude spotová cena elektřiny na burze velmi nízká, což může řadu potenciálních investorů odradit,“ upozorňuje Hrubý.
Navzdory tomu se domnívá, že rozvoj obnovitelných zdrojů bude v Česku skutečně nabírat na síle. „Do roku 2030 očekáváme výstavbu solárních elektráren o výkonu deset až 12 gigawattů a větrných o výkonu až jednoho gigawattu,“ uzavírá Hrubý.
