Česká těžařská společnost Sokolovská uhelná a její sesterská organizace SUAS uspěly v žádosti o dotaci ve výši 1,5 milionu dolarů z amerického programu Phoenix, z něhož jsou financovány studie proveditelnosti související s umístěním malých jaderných reaktorů (SMR) v Evropě. Ty mají v budoucnu nahradit končící uhelné elektrárny. Informaci potvrdila e15 mluvčí Sokolovské uhelné Jana Pavlíková a Velvyslanectví Spojených států v Praze. O tom, že v projektu Phoenix uspěli žadatelé z Česka, Polska a ze Slovenska, informoval už dříve na sociální síti X také americký zmocněnec pro klima John Kerry.
Soutěž byla otevřena pro sedmnáct zemí ze střední a východní Evropy a také z Asie. Kromě Sokolovské uhelné byla ze všech těchto kandidátů vybrána ještě společnost Slovenské elektrárne a polský PKN Orlen a Synthos – Orlen Synthos Green Energy.
„Získání dotace je pro nás významným krokem na cestě k moderní energetice. Energetickou bezpečnost pro naše občany je možné zajistit po odstavení hnědouhelných elektráren jen vhodným mixem různých energetických zdrojů. Patří mezi ně i malé modulární reaktory, které splňují veškerá technologická i bezpečnostní hlediska,“ řekl e15 předseda dozorčí rady Sokolovské uhelné a SUAS Group Pavel Tomek.
Sokolovská uhelná již pro umístění malých reaktorů vytipovala dvě lokality. Konkrétně jde o areál Elektrárny Tisová a o průmyslový komplex ve Vřesové. „V únoru letošního roku jsme se v návaznosti na zasedání pracovní skupiny Ministerstva průmyslu a obchodu ČR dozvěděli o možnosti získat dotaci na studii proveditelnosti, jež zmapuje vybrané oblasti a podmínky umístění SMR. Netušili jsme, jestli vůbec máme šanci uspět, ale nakonec jsme úspěšní byli,“ řekl Tomek.
Poskytovatel dotace připraví v rámci programu Phoenix nejen studii proveditelnosti, poskytne ale také technické, poradenské a konzultační služby. Cena studie může dosáhnout maximální výše dvou milionů dolarů, přičemž dotace činí 1,5 milionu dolarů a spoluúčast žadatele zbývající půlmilion.
Cílem amerického projektu je urychlit zelenou transformaci evropské energetiky. Američané také v minulosti slibovali, že přeškolí zaměstnance uhelných elektráren na obsluhu jaderných reaktorů. Chtějí tak zachovat pracovní místa v regionech, kde skončí těžba fosilních paliv.
Modulární reaktory v uhelných regionech
Záměr stavět malé modulární reaktory v bývalých uhelných regionech je podle expertů logický. „Umístění v prostorách uhelných elektrárnách je dobré rozhodnutí. Je tam již silové připojení k rozvodné síti a v místě jsou také pracovníci se zkušenostmi v oboru energetiky,“ myslí si odborník na jadernou energii ze společnosti VPMI holding Petr Pilc.
„Využití brownfieldů a technické infrastruktury v uhelných lokalitách dává dokonalý smysl. Nejen pro politiky, ale i pro obyvatele je přijatelné, že se v uhelné lokalitě nachází průmyslová stavba,“ přidává se předseda představenstva České jaderné asociace Tomáš Kovalovský. Odborníci poukazují také na to, že výkon malých modulárních reaktorů lépe odpovídá náhradě stávajících uhelných zdrojů, aniž by se musely stavět například nové přívody chladicí vody, vedení vysokého napětí nebo dopravní komunikace.
„Může to být zajímavá příležitost nejen pro české energetické firmy, ale i pro dodavatele technologií typu Škody JS, případně pro studenty technických oborů a výzkumné pracovníky univerzit,“ domnívá se ekonom think-tanku International Sustainable Finance Centre Michal Hrubý.
Projekt má však podle analytika z Asociace pro mezinárodní otázky Oldřicha Sklenáře i řadu úskalí. „Mezi podstatné nevýhody patří násobně vyšší produkce jaderného odpadu na jednotku vyrobené elektřiny v porovnání s konvenčními reaktory,“ podotýká s tím, že problematické je také načasování projektu. „Žádný z malých modulárních reaktorů ještě není komerčně dostupný. Ze zkušeností přitom vyplývá, že dotažení koncepce do realizační fáze trvá desítky let. Uhelné zdroje přitom mají začít mizet z tuzemského trhu už před rokem 2030,“ dodává Sklenář.
Problematická může být také otázka legislativy. „Ta česká nezná rozdíl mezi malým modulárním reaktorem a velkým jaderným zdrojem typu Dukovan nebo Temelína. Cesta k získání licence je tudíž velmi náročná, je nutno splnit řadu podmínek a průkazů bezpečnosti. Určitě bychom tedy nabádali k opatrnosti a obezřetnosti,“ upozorňuje Kovalovský. Náročnou disciplínou je i získání územního rozhodnutí o umístění jaderného zdroje. „To je také důvod, proč ČEZ chystá stavbu malých reaktorů v Temelíně,“ doplňuje Kovalovský.
Přeškolit se podaří jen zlomek zaměstnanců
Skepticky pohlížejí experti také na slib americké strany o udržení pracovních sil v uhelných regionech. „V potaz je nutné vzít nejenom výrazně odlišné požadavky na personál zajišťující provoz jaderných zařízení, ale například i stárnutí stávajících pracovníků. V praxi by se tak případné přeškolení týkalo jen zlomku dnešních zaměstnanců,“ soudí Sklenář.
