„Jak bývá u žádostí o zápis časté, Evropská komise námitky obdržela. Momentálně dokumenty zkoumá,“ uvedla mluvčí generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova Evropské komise Clémence Robinová. Kdo a proč námitky podal, neuvedla.
Pokud by v tříměsíční lhůtě námitky nepřišly, bylo by zapsání Pražské šunky do souboru více než pěti desítek specialit včetně belgických speciálních piv typu lambic a kriek či italské mozzarelly již jen formalitou. Teď se případný zápis opět odkládá na neurčito.
„Komise má nyní neomezenou dobu na zkoumání eventuálních námitek, teprve po jejich prozkoumání nám zašle stanovisko. Termín se nedá předjímat,“ uvedla mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková s tím, že rezort žádnou oficiální informaci od komise – stejně jako Český svaz zpracovatelů masa, který žádost o zápis podával – neobdržel.
Tradice výroby Pražské šunky má kořeny v devatenáctém století. Specialita se posléze stala jedním z hlavních exportních artiklů. Proti zápisu se zpočátku ohrazovali Němci, Rakušané, Italové, a zejména Slováci, u nichž se Pražská šunka ve společném státě také vyráběla ve velkém. Zatímco připomínky Německa, Rakouska a Itálie se podařilo během pěti let diskuzí vyřešit, slovenské se projednávaly do poslední chvíle.
| Nejdéle čekalo Chelčicko-lhenické ovoce, nejkratší dobu suchary a trubičky |
|---|
| Česká republika se po vstupu do Evropské unie dočkala zápisu 33 produktů na seznam některých ze tří chráněných označení Evropské unie. Stejně jako u Pražské šunky se přitom zápis výrazně protáhl. Nejdéle čekalo Chelčicko-lhenické ovoce, u něhož doba mezi podáním žádosti a zapsáním na seznam činila sedm let a šest měsíců. Téměř sedm let pak čekaly Karlovarské oplatky a Karlovarské trojhránky. Naopak nejkratší doba od podání po zápis – necelé tři roky – uplynula u Lomnických a Karlovarských sucharů a Hořických trubiček. |
