Více než dva roky po invazi na Ukrajinu odebírá sedmadvacítka jen zlomek množství ruského plynu, které do ní před válkou proudilo potrubími. Dodávky suroviny od agresora ve zkapalněné podobě ale neklesají, naopak rostou. Někteří členové EU na ni chtějí uvalit sankce. Unijní regulátor však nabádá k obezřetnosti v obavě z možného nedostatku plynu. Na nákupech v Rusku je závislé hlavně Španělsko, Belgie a Francie, která má podíly v produkci arktického LNG.
V předválečném roce 2021 pocházelo podle Střediska pro výzkum energií a čistého vzduchu (CREA) 46 procent dovozu zemního plynu do EU z Ruska. Během války tento podíl výrazně klesl na 24 procent v roce 2022 a šestnáct procent loni. Sedmadvacítka však na surovinu na rozdíl od ropy a uhlí nezavedla žádné sankce a pokles je dán především ruskými restrikcemi a výbuchy plynovodu Nord Stream.
Některé unijní země se tak nezdráhají nakupovat od agresora plyn ve zkapalněném stavu. Loni sedmadvacítka z Ruska dovezla třináct procent LNG, což odpovídalo pěti procentům veškeré spotřeby zemního plynu. Odběr přitom podle S&P Global spíše narůstá. Za letošní první čtyři měsíce dodala válčící země do Evropy 4,9 milionu tun LNG, tedy šestnáct procent jeho dovozu.
Tato praxe vzbuzuje stále větší odpor některých států. Švédsko by rádo embargo na dovoz ruského LNG zahrnulo do příštího unijního sankčního balíku. Už dříve k tomu vyzvaly i Polsko a pobaltské státy. Agentura EU pro spolupráci energetických regulačních úřadů (ACER) však nabádá k obezřetnosti.
Miliardy eur na válečné úsilí
Zvlášť s ohledem na nevyzpytatelnost počasí a na to, že na konci roku vyprší smlouva Moskvy s Kyjevem o tranzitu plynu a další dodávky touto cestou tak zůstávají nejisté. Pokud se nenajde způsob, jak dále dostávat plyn přes Ukrajinu do zemí, které o to mají zájem, přijde EU podle regulátora zhruba o čtrnáct miliard metrů krychlových suroviny ročně. „Snížení dovozu ruského LNG by mělo být zvažováno v postupných krocích,“ uvedl proto orgán podle Financial Times.
Podobně argumentují i velcí odběratelé, kteří tvrdí, že zkapalněný plyn z tohoto zdroje potřebují pro domácnosti a průmysl. Web Politico uvedl, že ho kupuje přinejmenším devět unijních zemí. V jejich čele stojí Francie, která od začátku války podle zdrojů Politika utratila za ruský LNG 8,7 miliardy eur. Belgie za něj zaplatila 7,7 miliardy a Španělsko 7,5 miliardy.
„Pokud Evropa stále dováží LNG z Ruska, je to kvůli tomu, že je to potřeba,“ je podle S&P Global přesvědčen nejmenovaný obchodník s plynem z Francie. „S tím, jak naši hlavní dodavatelé, jako je Norsko, pracují na maximální kapacitu, bude těžké úplně zastavit tok ruského LNG. Ještě stále nejsme úplně venku z krize,“ dodal.
Kritici dovozu však upozorňují na to, že vývoz fosilních paliv zůstává pro Kreml důležitým zdrojem pro financování válečného úsilí. A připomínají, že neochota zastavit tyto toky je v rozporu s ostrým tónem, který proti Moskvě v poslední době nasadil francouzský prezident Emmanuel Macron. „Nemůže to být tak, že Francie nás na jedné straně nabádá k tvrdosti vůči Rusku a na druhé straně mu vyplácí velké peníze,“ podotkl pro Politico pod podmínkou anonymity jeden unijní diplomat.
Arktický projekt ohrožují americké sankce
Panuje přesvědčení, že vláda v Paříži je pod tlakem společnosti TotalEnergies, která má s Ruskem nasmlouvaný odběr plynu a podíly v projektech na těžbu LNG v arktické oblasti. Částečně přímo, částečně přes společnost Novatek, kterou vlastní z pětiny.
V tomto směru jí zkomplikovaly působení už americké sankce, jež Washington zavedl na podzim na obří projekt Arctic LNG 2 na Gydském poloostrově. Francouzská firma v lednu s odvoláním na vyšší moc uvedla, že bude jednat v souladu s platnými sankcemi. „V důsledku toho není v roce 2024 plánován žádný odběr LNG z Arctic LNG 2 společností TotalEnergies,“ sdělila.
A do potíží se dostal i přímo Novatek, který si sliboval, že mu arktický projekt zajistí produkci až téměř dvaceti milionů tun zkapalněného plynu ročně. První provoz se na místě rozjel v prosinci, další dva se mají spustit v příštím roce, respektive v roce 2026. Spojené státy však doufají, že postihy rozvoj zbrzdí. Rusko kvůli nim nemůže využít speciální velké tankery k transportu suroviny. Společnosti z Jižní Koreje a Japonska podle The Wall Street Journal slíbená plavidla nedodají.
Produkce se tak z důvodu nemožnosti exportu zase zastavila, tvrdí několik zdrojů. Rusko se snaží postavit tankery doma, potýká se však zřejmě i s komplikacemi při dodávkách komponentů. Odborníci čekají, že pro Rusy bude náročné dokončit další dva provozy. U prvního se jim to nejspíš zdařilo hlavně kvůli tomu, že byl velký kus práce odveden před invazí. Novatek podle Reuters může přesměrovat pozornost na rozvoj projektu Murmansk, jelikož na export z Barentsova moře by nepotřeboval nedostatkové tankery vhodné do ledových oblastí.
