Automobilový průmysl prochází největší transformací ve své historii. Vítězně z tohoto unikátního a relativně velmi rychlého procesu vyjdou státy či celé regiony, kterým se podaří přilákat nejambicióznější investory. Přestože lze předpokládat, že náhrada spalovacích automobilů elektrickými potrvá desítky let, tak rozhodujících roků, v nichž se určí, kde se budou vozy budoucnosti vyrábět, je a bude pouze pár. Boj Evropy, Spojených států, Číny a dalších konkurentů o získání byznysů na těžbu a zpracování surovin, výrobu a recyklaci baterií či produkci samotných elektrických vozů tak vrcholí právě nyní. Co se v éře budování továren chystá na obou stranách Atlantiku? Napoví dvě mapy níže.
Skutečný „gamechanger“ v éře budování nových továren ukázaly Spojené státy v loňském roce. Velmi štědré pobídky Washingtonu (Inflation reduction act) donutily titány z celého světa k přehodnocení původních investičních plánů a k zaměření na výstavbu v USA. Kdo by si také nechal ujít příležitost ukousnout si z balíku dotací v souhrnné výši 430 miliard dolarů (9,3 bilionu korun), o které se mohou ucházet byznysy, jež mají co společného se snižováním emisí uhlíku.
„Inflation reduction act představuje významný faktor pro rozhodování o investicích do elektromobilitních dodavatelských řetězců a finální montáže. Řada výrobců nyní uvažuje o tom, že produkci pro americký trh zajistí mnohem více skrze lokální výrobu. Střednědobě to bude znamenat přesun části výroby z Evropy," uvádí odborník společnosti EY pro automobilový sektor Petr Knap.
Evropská unie na nečekaně masivní podporu Spojených států reaguje vlastními programy, například Critical Raw Materials Act nebo Net Zero Industry Act. První norma počítá s rozšířením produkce lithia, kobaltu, titanu a dalších materiálů využívaných v zelených či digitálních technologiích, surovin, které nyní získává Evropa především z Číny.
Třeba v případě hořčíku či lithia závisí starý kontinent na Číně z více než 97 procent. Norma pracuje s představou, že má EU produkovat desetinu, zpracovávat 40 procent a recyklovat 15 procent své každoroční spotřeby strategických materiálů. Nově také nemá být možné, aby na jediné mimoevropské zemi EU závisela na více než 65 procent u konkrétního materiálu.
„Aktuální reakce EU zmírňuje dopady a umožňuje členským zemím pružněji reagovat. Nicméně stále je hlavní otázkou vývoj budoucí poptávky v Evropě a konkurenceschopnost výrobních kapacit v rámci EU, které budou primárně rozhodovat o budoucnosti výrobních kapacit na kontinentu,“ dodává Knap.
Co se na obou stranách Atlantiku chystá? Přestože náš přehled není a ani nemůže být zdaleka úplný, zahrnuje nejvýznamnější či nejzajímavější příklady probíhajících či plánovaných investic.
