Česko nemá nachystané průmyslové parky. I kdyby se ze dne na den konečně stalo atraktivním místem pro investory, nemůže jim nabídnout takřka žádné lokality pro výstavbu. Nejžádanější projekty, které se týkají například čipů nebo baterií do elektromobilů, tak získávají státy jako Německo, Polsko či Maďarsko. Změnit trend chce státní agentura CzechInvest, která zodpovídá za lákání investorů do země. Vytvořila novou divizi, jež bude výhradně vyhledávat a rozvíjet lokality pro investory. Vytipovaných má 25 míst.
Kompletní databáze CzechInvestu sice čítá asi sedm set průmyslových nemovitostí a pozemků a více než čtyři tisíce brownfieldů, naprostá většina z nich je již ale obsazena. Poslední ucelené plochy dosahují maximálně rozlohy čtyřiceti hektarů. Přitom jen Volkswagen, který zvažoval výstavbu gigafactory v Líních za 120 miliard korun, požadoval pozemek o alespoň dvou stech hektarů. Zároveň si kladl řadu dalších podmínek, které lze očekávat i od dalších potenciálních investorů.
Německý koncern hledal lokalitu, která by například disponovala kapacitou pro odběr alespoň dvou set litrů vody za sekundu, umožňovala přivedení elektrického výkonu až 450 megawattů, byla napojena na železniční a dálniční síť, stála na vhodném geologickém podloží, byla vzdálena alespoň kilometr od obytné zóny a byla „připravitelná“ do tří let. Žádná taková lokalita, která by byla připravená a ihned splňovala podmínky, se v Česku nenachází – stejně jako gigafactory.
Nově vzniklá divize CzechInvestu, která se má rozrůst ze stávajících osmi zaměstnanců na dvojnásobek, to má změnit. Mezi 25 vytipovanými lokalitami jsou například ty, které leží v katastru obcí Bochoř, Holešov, Cheb, Žatec, Staré Sedlo, Prunéřov, Petrovice, Ralsko, Plazy, Milovice, České Budějovice nebo Mošnov.
Hned několik lokalit se nachází v uhelných regionech na severozápadě. Šéf CzechInvestu Petr Očko v rozhovoru pro e15 uvedl, že na brownfieldech, kde bude možné stavět, chce stát nachystat průmyslové parky o přinejmenším sto hektarech a více.
„Prioritně se chceme zaměřit na přípravu ploch v uhelných regionech, kde může dobrá investice pomoci kompenzovat útlum po ukončení těžby uhlí. Plochy po těžbě jsou nicméně složité k realizaci velkých investic a vyžádají si dlouhou přípravu,“ uvádí mluvčí CzechInvestu David Hořínek.
Nejnadějněji se jeví lokality v rukou státu, například pozemky státního podniku Diamo. Ten by zahladil následky po těžbě tak, aby se pozemky státu později zhodnotily.
Čas je ale pro Česko největším problémem. Příprava nejnáročnějších lokalit totiž podle CzechInvestu zabere i sedm let. Investoři však obvykle chtějí vyrábět dva až tři roky po zahájení projektu. „To Českou republiku znevýhodňuje v úsilí získávat zahraniční investice,“ přiznává státní agentura. Zatímco Polsko nebo Maďarsko již patří po Číně k největším světovým producentům baterií do elektromobilů a dokážou lákat i další investice, Česko zaostává.
„Potenciální investoři budou hledat dobře připravenou lokalitu, velmi štědré finanční pobídky a levné zdroje – primárně elektrickou energii. Zároveň budou požadovat velké objemy ,zelené‘ elektřiny z obnovitelných zdrojů,“ upozorňuje expert EY na automobilový sektor Petr Knap.
Dlouhá doba na přípravu parků, během které se připravují pozemky a zajišťují povolení, přitom není zdaleka jedinou překážkou. Uhelné regiony nemají vhodné podloží pro větší továrny, jiné lokality zase nejsou napojené na dopravní a technickou infrastrukturu nebo nemají vypořádané majetkoprávní vztahy.
Splacení dluhu z minulosti – příprava parků – tak vyjde stát na miliardy korun. Prověření a prvotní průzkum každé lokality budou stát až jednotky milionů, základní projektová příprava desítky milionů, samotná fyzická příprava infrastruktury a úprava pozemků pak stovky milionů až miliardy, kalkuluje CzechInvest.
„Vše záleží na složitosti lokality. Vynaložené finance na přípravu se po získání investora státu vrátí do zhruba pěti let ve formě výnosu z daní. Celý systém je tak pro Česko dlouhodobě výnosný,“ tvrdí Hořínek.
Aby mohla čerstvě vzniklá divize CzechInvestu financovat přípravu co možná nejširší paletou zdrojů, začátkem příštího roku se z agentury vydělí samostatná akciová společnost, což už dříve schválila vláda. Státní investiční rozvojová společnost díky tomu bude moci čerpat úvěry, fondy, bankovní záruky a další formy financování.
Náklady na přípravu parků by se tak rozložily v čase a částečně byly oddělené od státního rozpočtu. Společnost se zároveň bude moci spojovat s obcemi nebo soukromými subjekty a vytvářet obdobu PPP projektů. Již vzniklá divize se má do této „akciovky“ transformovat začátkem příštího roku.
