Největší automobilové koncerny si pojišťují budoucnost a do klíčových projektů investují výrazně více než v mnoha minulých letech. O centra vývoje, výzkumu i výroby čipů, baterií do elektromobilů a dalších produktů se pere Evropa hlavně se Severní Amerikou, Čínou nebo s Indií. Výchozí pozici nemá Evropa nejsilnější, natožpak Česko, jehož konkurenceschopnost srážejí vyšší ceny energií, pomalé stavební řízení i absence připravených průmyslových parků. „Nechceme lákat montovny, ale inovační projekty. Pro budoucnost Česka jsou důležití i venture kapitáloví investoři,“ říká šéf agentury Petr Očko.
V pondělí by měl premiér Petr Fiala se šéfem Volkswagenu (VW) Oliverem Blumem, jednat o možné výstavbě továrny na baterie do elektromobilů v Česku. Koncern rozhodnutí opakovaně odkládal a nyní se soustředí hlavně na krocení nákladů. Ovlivňuje to snahu přilákat investici?
Jednání o gigafactory VW dál běží. Obě strany, VW i ČR, chtějí projekt uskutečnit. Druhá věc je časování. Samozřejmě bychom byli rádi, aby k rozhodnutí došlo co nejdříve. Česká strana pro to udělala dost. Obrovský posun nastal v komunikaci s obcemi. V mnohém se jim vyšlo vstříc. Za důležitou považujeme dohodu, že na té ploše o celkové rozloze 700 hektarů nevznikne průmyslový park na více než 280 hektarech. Z hlediska projektové přípravy jsme daleko. Platí ale, že s nevratnými stavebními pracemi nezačneme do okamžiku, než se VW rozhodne.
Jaký očekáváte verdikt?
Opravdu nevím. Z VW ale cítíme, že projekt tohoto typu chce.
Pokud by se VW v dohledné době nerozhodl, vláda napne pozornost na jiné projekty, prohlásil nedávno premiér Fiala. Patří mezi možné scénáře i ten, že by se VW sice zavázal k investici do gigafactory v Česku, stavět by začal ale s časovým odstupem?
To nemohu komentovat. Od VW chceme potvrzení, že se projekt uskuteční. Součástí toho je i časování. Česko je připravené se zavázat, že infrastrukturu připraví. Vláda již schválila několik usnesení. Záleží nyní na VW, s čím přijde. Pokud se letos nerozhodne, nebudeme moci zónu v mnoha aspektech dále připravovat. To by znamenalo zdržení minimálně o několik měsíců, protože by se některé dílčí procesy musely opakovat. Pokud se rozhodne investovat, jsme připraveni začít nevratné stavební práce.
Například?
Tím myslím demolice některých budov, zejména starých armádních objektů. Ministerstvo obrany souhlasí s rušením dráhy v případě, že se VW zaváže k výstavbě továrny. Kladné rozhodnutí VW naopak není potřeba k tomu, abychom pokračovali v přípravě napojení zóny na dálniční a silniční síť, připravovali směny pozemků s obcemi či řešili dále zelené pásy a cyklostezky.
Jednáte vedle VW i s dalšími investory, kteří by měli o vznikající průmyslový park v Líních zájem?
Ne. Vláda jasně vyjádřila, že chce v současné době jednat jedině s VW.
Jak velkou překážkou je možný nedostatek „zelené“ energie pro továrnu?
Jakýkoli investor do gigafactory a VW obzvlášť chce, aby se baterie vyráběly z čisté energie. Nehodlají prodávat čistá auta vyráběná ze špinavé elektřiny. My do jednání investora s poskytovateli elektřiny nevstupujeme. Bavíme se o kapacitě, kterou by VW potřeboval až kolem roku 2027, následoval by postupný čtyřletý náběh spotřeby. Zdroje by nebyly potřeby ihned. Ve chvíli, kdy se investor rozhodne a dohodne se s dodavatelem elektřiny, tak bude mít poskytovatel elektřiny čas na to zainvestovat do zelených zdrojů. Odběr bude mít zajištěný. Být investorem do fotovoltaik, beru to jako zajímavou příležitost, která se zaručeně vrátí.
Další gigafactory by mohla vzniknout na severní Moravě. Mohla by tam investovat jihokorejská LG. Žije tento projekt?
Jednáme s několika potenciálními investory do výroby baterií do aut. Konkrétní záměry firem ale komentovat nechci, abychom investici neohrozili.
Je reálné, že by Česko získalo více továren na baterie do elektromobilů?
Jsem přesvědčený, že ano, nota bene když budou továrny umístěné relativně daleko od sebe. Vidím ale tři zásadní témata, která ohledně investic musíme řešit, mimo jiné i u gigatováren.
Která to jsou?
Musíme mít připravené pozemky pro průmyslové parky. Musíme mít také kvalifikované lidi, kteří by v takových lokalitách mohli pracovat. To řeší každý investor. A zatřetí stát musí být podobně jako okolní země připraven lákat takto strategické investice prostřednictvím investičních pobídek. Nyní je v přípravě novela zákona o investičních pobídkách, která dává prostor pro štědřejší pobídky oproti minulosti pro klíčové investice.
Připravené průmyslové parky ale Česko téměř nemá. Požadavky na zónu, které vznesl VW, nesplňovala a stále nesplňuje ani jedna lokalita v tuzemsku, na Líních se dál pracuje. Řešíte to?
Je to jeden z největších problémů. Když investor vidí, že zde není vhodná lokalita, tak se k diskuzi o investiční pobídce ani nedostaneme. Velcí investoři se v posledních letech rozhodli investovat v okolních zemích, v Polsku, Maďarsku či na Slovensku. Přestože zrychlujeme povolovací procesy, na úrovni Polska či Maďarska stále nejsme. Tyto země zároveň mají nachystané průmyslové zóny. Máme vytipované brownfieldy, které chceme připravit pro budoucí investory. Proběhnou studie, zda je v těchto lokalitách možné stavět a tam, kde to bude možné, chceme nachystat velké průmyslové zóny o minimálně sto hektarech.
O jaké lokality se jedná?
Jde často o uhelné regiony. Tam jsou největší brownfieldy. Na greenfieldu je dnes prakticky nereálné udělat větší průmyslovou zónu. Potenciál vidím i v Moravskoslezském kraji, který je vhodný pro projekty typu gigafactory. Zároveň nehrozí, že by se továrny na baterie v Líních a Moravskoslezském kraji kanibalizovaly, když by byly tři sta kilometrů od sebe. Ano, může vzniknout lehká rivalita ohledně náboru největších odborníků. Ale zvládají to automobilky Škoda Auto, Toyota a Hyundai, tak by to mělo fungovat i v případě baterií.
Bude se této oblasti věnovat CzechInvest důkladněji?
Vytvořili jsme novou divizi asi o patnácti lidech. Věnuje se výhradně hledání a přípravě těchto lokalit. Bude zajišťovat i samotnou přípravu pozemků, často ve spolupráci s místními obcemi, případně i se soukromými subjekty. Byla by to jakási forma PPP projektů. V zahraničí je to standard, v Česku ne. Za tímto účelem vznikne samostatná Státní investiční rozvojová společnost, jakýsi státní developer ve formě akciové společnosti, takže bude moci vlastnit majetek. Jsme připraveni ji založit k začátku příštího roku. Bude zastřešovat všechny projekty tohoto typu.
Ke každému dílčímu projektu – průmyslovému parku – pak mohou vznikat další podřazené subjekty. Kouzlo bude v tom, že budou moci pod dohledem státu vstupovat do partnerství s obcemi. Dělo by se tak i v případě projektu VW v Líních. Takový společný podnik spojí partnerství státu a obcí a společně budou řídit výstavbu a provoz zóny. Vytvoří se mandát, jak má zóna vypadat. Kdyby se od něj chtěl někdo odchýlit, ať už investor, nebo stát, tak nebude moct, protože ho ostatní budou hlídat. Naopak další rozvoj bude snadnější, pokud se všichni dohodnou. To je velký posun. Nabízíme obcím participativní rozhodování. Obce pochopily výhody garancí a stát pak nepodezřívají, že je chce „ošidit“.
Ceny energií i práce v Česku se zvýšily. Stavební řízení už snad nemůže trvat déle. Jak je za těchto podmínek myslitelné do Česka lákat významné investory?
Konkurence je velká. Investoři ale pořád vidí výhody Česka. Máme velkou tradici v technickém vzdělávání. Věřím, že nám tato výhoda ještě dlouho zůstane. Zároveň patříme k nejbezpečnějším zemím světa. A máme štěstí, že tu je jedna z nejnižších nezaměstnaností v EU.
Nízká nezaměstnanost je štěstím pro občany, ale strašákem pro investory i pro vás, nebo ne?
Samozřejmě z pohledu investora-zaměstnavatele to je špatně. Sehnat zaměstnance v Česku je extrémně složité, v některých oborech téměř nemožné. Vláda proto zřejmě bude navyšovat kvóty pro kvalifikovanou imigraci.
Bude to stačit k uvolnění trhu práce?
Ne ve všech regionech je nezaměstnanost nízká. Přijde-li významný investor, o kterého republika stojí, může mu stát pomoci s relokací pracovní síly, s vybudováním občanské infrastruktury, případně s usnadněním dojíždění pracovníků do práce. To umí CzechInvest zprostředkovat. Stejně tak domluvu investora se školami v dané lokalitě. Pro investora, který plánuje v lokalitě vyrábět desítky let, to je důležité. Přátelé z investorské komunity mi nicméně často připomínají, že dnes se sice máme dobře, nezaměstnanost je minimální, ale když vidíme, k čemu ve světové ekonomice a politice dochází, tak se to může s nezaměstnaností do pár let dokonale obrátit. Nechci to přivolávat, ale měli bychom být připraveni.
Neobáváte se o konkurenceschopnost Evropy jako celku v souboji se Spojenými státy, Čínou nebo i s Blízkým východem?
Procházíme hodně speciálním obdobím. Ekonomika fungovala na stabilních pilířích minimálně dvacet let. Dodavatelské řetězce se ale zásadně narušily pandemií a válkami. Strategická ekonomická bezpečnost je mnohem větší téma než dřív. Amerika se do nové éry pustila prostřednictvím Inflation Reduction Actu, což je velmi vtipný marketingový název. Řekla, že nabízí masivní podporu klíčovým sektorům pro budoucnost ekonomiky: chce čipy, baterie do aut, zelenou energii. Evropa má obrovský potenciál nebýt v tom závodu poslední. Má například skvělý výzkum. Bohužel se ale nepřeklápí do praxe tak často jako jinde. Ostatně nejlepší baterie dnes pocházejí z Asie.
Vidíte řešení?
Situace se postupně mění. Příkladem je The European Chips Act, nařízení o čipech. Zlepší naše povědomí o trhu, posílí lákání investorů, spolupráci napříč státy a zefektivní převod výzkumu do praxe. To je odpověď Evropy. I díky tomuto nařízení zde vzniká několik zajímavých čipových projektů.
Má ale Evropa šanci dohnat náskok Asie, pokud jde o čipy nebo baterie do elektroaut?
Východní Asie jede, s doháněním to bude hodně náročné. Ale i v Česku žije naše vlastní produkce čipů. S panem premiérem jsem například navštívil závod onsemi v Rožnově. Spojují se s vysokými školami, vyvíjejí unikátní produkty. Druhů čipů je velké množství a ten typ, který produkuje onsemi, patří k naprosté světové špičce.
Pociťujete náznaky recese na zájmu investorů o Česko?
Shrnul bych to velice obecně tak, že v éteru se aktuálně pohybuje více velkých investic a méně těch malých. Náznaky recese ale z naší pozice nevnímám. Po Evropě chodí několik investorů s opravdu velkými projekty, hledají pro ně to správné umístění. Jsou to velmi důležité věci pro budoucnost Evropy. Je to závod a my se příležitosti musíme chopit teď. Protože je otázka, co bude za dva tři roky. Třeba už tolik příležitostí k mání nebude.
CzechInvest vedete coby pověřený ředitel. Kdy bude mít agentura standardní vedení? Výběrové řízení bylo vypsáno v září.
Nový ředitel by měl být vybraný do konce roku, já se o post neucházím, budu se naplno věnovat investičním i dalším agendám na ministerstvu průmyslu a obchodu. Nový ředitel by tak mohl v ideálním případě začít k prvnímu lednu.
Ekonomický deník o CzechInvestu napsal, že je v rozkladu a přichází o desítky zkušených lidí. Je to pravda?
Ne. Nicméně určitě je třeba, aby agentura měla ředitele na plný úvazek. Samozřejmě řešíme rozpočet, který konsolidační balíček osekal všem včetně nás. Ale CzechInvest byla vždy organizace, ve které pracovaly spousty mladých nadšených lidí. Nasbírali tu zkušenosti, pak je ale i díky těmto zkušenostem často přetáhl trh. Fluktuace je tu běžně nad deset procent, což je dáno i tím, že spousta těch lidí jsou projektoví manažeři. Dokončí projekt a jdou dál.
Co je tedy vize CzechInvestu pro budoucnost Česka?
Nelákáme montovny, ale inovační projekty. Oslovujeme domácí i zahraniční investory a zajímavé startupy. Pro budoucnost Česka jsou důležití i venture kapitáloví investoři. Proto s ministerstvem průmyslu a Evropským investičním fondem připravujeme mimo jiné takto zaměřené investiční fondy.
Petr Očko (47)Dříve působil jako národní koordinátor pro zavedení eura v Česku, jako předseda Technologické agentury nebo jako náměstek ministra průmyslu a obchodu. CzechInvest vede coby pověřený ředitel od května loňského roku. Vystudoval VŠE v Praze a doktorské studium v oblasti informační ekonomiky na FF UK. |
