Výletní restaurace s prostornými zahrádkami a malebnými scenériemi. Fenomén, který před více než sto lety zakotvil také v českých zemích. Tehdejší architekti se rychle naučili, jak taková místa navrhovat v jednoduché a elegantní podobě, aby přitahovala pozornost a zároveň zajišťovala bezvadný servis pro mnohdy značný počet návštěvníků. Tato tradice v posledních letech znovu ožívá. Jedním z důkazů je restaurační pavilon, který Atelier 111 architekti vložil do prostoru výstaviště v Českých Budějovicích.
Od roku 1970 se tam koná zemědělská výstava Země živitelka. Jejímu renomé ale neodpovídá stav řady výstavních objektů, které se nacházejí ve špatném technickém stavu a nevyhovují už ani provozním nárokům. Problémem je také nedostatečná otevřenost areálu s parkovým charakterem vůči městu. Tímto tématem se zabývá urbanistická studie zmíněného ateliéru. Architekti Jiří Weinzettl a Veronika Indráková v ní navrhli restauraci Rybářská bašta jako jedno z prvních zhmotnění myšlenky na oživení výstaviště. Její realizace vyšla investora Výstaviště České Budějovice a.s. na přibližně 13 milionů korun.
Stavba po padesáti letech nahradila původní zastaralý objekt. Nová restaurace je určena pro výstavy a další akce včetně soukromých oslav během letní sezony. Tvůrci mohli díky tomu zvolit maximálně úsporné konstrukční řešení. Dřevěný objekt sestává z pravidelného rastru sloupů nesoucích trámy s plochou střechou. Celý plán tvoří 54 pomyslných krychlových modulů o délce strany zhruba tři metry.
„Chtěli jsme vytvořit základní stavební jednotku, která by byla poznávacím znamením pro další nové gastronomické objekty v areálu. V jiné sestavě by fungovala pro menší objekty a jednotlivě třeba jako bufet nebo mobilní občerstvení,“ vysvětluje architekt Jiří Weinzettl.
Podélný půdorys stavby je rozdělený na dvě poloviny – restaurační terasu otočenou k rybníku a provozní část, která přiléhá k příjezdové komunikaci. Zázemí, jež zahrnuje sklady, přípravny, kuchyni a toalety, je ze tří stran uzavřené cementotřískovými panely. Hosté z celého provozu spatří pouze výdejový bar.
Provoz svým vymezením chrání terasu před ruchem z výstaviště. Návštěvníci si tak mohou v klidu vychutnat romantiku vodní hladiny, břehu osázeného květinami a okolní vzrostlé zeleně. „Místo u rybníka je nádherné, někdo před námi ho v šedesátých letech bezvadně vymyslel a nás tady také bavilo tvořit,“ pochvaluje si Weinzettl.
Zvolené uspořádání objektu a forma otevřené terasy reagují na potřebu funkčnosti. Obsluha se pohybuje s přehledem, hosté se dobře orientují, mají kolem sebe dostatek místa a posezení jim nabízí uklidňující výhled. Zároveň lze snadno pozměnit uspořádání stolů, což rozšiřuje možnosti využití. Tento koncept proto s úspěchem využívají i jiní tvůrci.
Například architekti z ateliéru ADR využili tyto prvky v pražských pivovarech Hostivar 1 a 2 a Spojovna, kde terasu obrátili do velkorysých zahrad. Specifikum budějovické stavby od Veroniky Indrové a Jiřího Weinzettla spočívá v originálním osvětlení stropů. Zajišťují ho zářivky propojující vždy v délce celé úhlopříčky sektoru jednotlivé sloupy. Hra světel a stínů mezi trámy zvyšuje dojem z plastické sítě trámů a strop směrem od sloupů zdánlivě vyzdvihuje.
Tím se ještě zesiluje efekt otevřenosti pobytové plochy vůči venkovnímu prostředí. Kontextuální přístup je vedle koncepčního myšlení a úspornosti dalším poznávacím znakem Atelieru 111 architekti. Každá stavba v jejich podání těží z předností prostředí, do něhož je vsazována. Zároveň do místa proniká nenásilně, přirozeně posiluje původní vazby a s respektem přidává novou vrstvu. Pro případ slunečního žáru a deštivého či větrného počasí se proto po obvodu terasy počítá s instalací průsvitných textilních rolet. Ty by i při plném zatažení zachovávaly tvůrčí záměr, zároveň by chránily hosty a umožňovaly prostor dočasně vytopit.
Rybářská bašta láká při výstavách velký počet návštěvníků, takže plánovaná kapacita mnohdy nepostačuje. Proto se běžně přidává další sezení před pavilon, kde je pod korunami pětice javorů také velmi příjemně. A občas jsou k vidění dokonce i stolky na asfaltu vedle objektu. Kvalitní architektura tak skutečně pomáhá s oživením výstaviště. Nezbývá než litovat, že restaurace bývá otevřena jen příležitostně.
Venkovní restaurace Výstaviště České Budějovice
|
Atelier 111 architekti vznikl v roce 2007 a v posledních letech se zaměřuje na projektování bytových a občanských staveb a úpravy městských veřejných prostranství. Loni zvítězil s domem v Trhových Svinech v soutěžní přehlídce Česká cena za architekturu. Již dříve postoupila tři jeho díla do finále. Kromě chaty u rybníka na Vysočině a rodinného domu v pražských Jinonicích se to podařilo i novostavbě dílen v zemědělském areálu na okraji Opatova u Svitav.
