Prudké zdražování stavebních materiálů i energií vede ke škrtům v rozpočtech u řady projektů. Dokonce i někteří investoři už přiznávají, že úspory mohou jít na úkor kvality. Z toho však mají obavy projektanti, kteří jsou pod návrhy budov podepsaní a ručí i za jejich bezpečnost. Úspory se totiž dělají často bez vědomí autora projektové dokumentace.
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) chce prosadit povinný dozor projektanta na všech stavbách, na jejichž návrhu se tyto autorizované osoby podílely. „Projektant má teď odpovědnost bez možnosti kontroly toho, zda je projekt dodržen. To je skandální,“ tvrdí předseda komory Robert Špalek.
Například majitel developerské společnosti Preco Group Pavel Malyshev v nedávném průzkumu agentury CEEC Research konstatoval, že stavební firmy se kvůli růstu cen budou víc jistit nejen přirážkami k nabídkovým cenám prací, ale také mohou šetřit na kvalitě.
Podle stávajícího i nového stavebního zákona ale nesou za případné vady odpovědnost takzvané autorizované osoby, tedy inženýři, technici a architekti.
Budoucí podoba stanice Praha-Bubny
„Nikoliv sám stavebník nebo dokonce stavební úřad jsou garantem toho, že dokončená stavba bude bezpečná. Při realizaci přitom není výjimkou, když zhotovitel stavby nebo stavebník navrhuje dodatečné změny projektové dokumentace stavby před jejím dokončením,“ upozorňuje vedení ČKAIT.
„Použijeme-li na montáž zakoupené skříně jen polovinu šroubů předepsaných v návodu a skříň spadne, nikoho asi nenapadne, aby za to žaloval prodejce nebo výrobce a požadoval po nich náhradu. U staveb je to však ‚normální‘,“ ilustruje současnou praxi Špalek. „Jestliže stavebník nedodrží projekt a ušetří výztuž v železobetonu a následně obviní projektanta kvůli poruchám konstrukce, má projektant jen velmi složitou možnost obrany,“ vysvětluje.
Nedodržení parametrů původního projektu může v nejvážnějších případech ohrožovat například statiku domu. Při kolaudaci ale vycházejí na povrch i různé nedostatky v požární odolnosti, nesplněné parametry energetické náročnosti budovy nebo překročené hygienické limity.
„Je lhostejné, jedná-li se o stavbu budovanou z veřejných prostředků nebo ze soukromých zdrojů. V obou případech jde o vztah projektanta ke stavbě, která postupně podléhá vlivům nových zadání stavebníka nebo ‚inovacím‘ dodavatele stavby. To může vést k výrazným materiálním škodám, případně až ohrožení životů,“ doplňuje Karel Vaverka, jednatel firmy KV projektstav.
