Český Krumlov jako město zapsané v UNESCO není na památná místa zrovna chudý, ale přestavba domu Masná 130 ho obohacuje tím, jak propojuje historické a současné architektonické prvky. V rozhovoru s majiteli i architekty jsme zjišťovali, jaké nástrahy při rekonstrukci překonávali a jak se zaměřují na „pomalé návštěvníky“, kteří na jihu Čech hledají více než jen historický skanzen.
Petra Hanáková je původní profesí kulturoložkou, která působila i na univerzitách v zámoří. Čím to je, že se stala kavárnicí a příležitostnou hoteliérkou? „Byla to série náhod. S manželem jsme hledali chalupu za Prahou a najednou z toho byl dům v Krumlově,“ říká s úsměvem. „Byl v žalostném stavu, což asi odrazovalo ostatní kupce. My v něm ale viděli potenciál, tušili jsme, že ta zanedbanost znamená i původní podlahy, dlažby a výmalby. S nadsázkou vyprávíme, že stačilo vidět fragment barokní dlažby pod linem v chodbě a už jsme v tom lítali.“
Historie domu sahá do předhusitských dob. Ve středověku zde stála městská hradba, na kterou se postupně nalepovaly dřevěné přístřešky. Dřevo pak vystřídal kámen a stavby se dále zakusovaly do hradeb. Domky rostly s lidmi, kteří v nich žili. „Nejvíce víme o velké přestavbě z konce devatenáctého století, o kterou se s tehdejším stavebním úřadem hádala jistá paní Prochaska, obchodnice s kůžemi. Byl to poslední velký zásah do domu, zázrakem zůstal ušetřený i v devadesátkách, kdy se krumlovské měšťanské domy měnily na penziony.“ 
Kavárna v přízemí
Manželé od počátku tušili, že je čeká nelehký úkol. „I tak jsme ale postupně zjišťovali, že vzít si na starost i maličkou památku hraničí s šílenstvím,“ směje se Hanáková. „Dům byl po povodních staticky narušený, nebyl napojený na kanalizaci, střecha byla v havarijním stavu a zjistili jsme, že krov je historicky mnohem cennější, než kdokoli tušil.“
Jejich cílem bylo zachovat co nejvíc původních prvků, ale zároveň si přáli dům otevřít současnému životu. Začali s přízemím, kde do té doby fungoval bar s dost špatnou pověstí. Během prvních dvou let prostor opravili s cílem ho pronajmout pro kavárnu nebo bistro. „Další shodou náhod jsme nakonec kavárnu pod názvem Masná 130 otevřeli sami, i když jsme s provozem podobného podniku neměli zkušenosti. Další patro a podkroví jsme pak začali upravovat pro bydlení,“ pokračuje Petra Hanáková. „Věděli jsme, že pro udržitelnost projektu bude muset patro sloužit i k pronájmu, ale nechtěli jsme dům dělit na hotelové pokoje. Rozhodli jsme se zachovat prostor celistvý, jak jej obývaly generace před námi a jak bychom ho rádi obývali i my sami.“ 
Jít za profesionály
V prvních třech letech Hanákovi při obnově domu spolupracovali s místní projektovou kanceláří Novák Architekti. „Jejich zkušenosti s obnovou památek a také s úřady byly nedocenitelné. Interiér kavárny jsme pak vymýšleli samostatně, což nám ukázalo limity amatérského zařizování takzvaně podle Pinterestu,“ glosuje vlastní počínání majitelka s odkazem na sociální síť pro sdílení nápadů. Proto pro další fázi rekonstrukce oslovili oceňované studio ORA. „Moc se nám líbilo, jak projektovali opravu Štajnhausu v Mikulově. Plánovali jsme v domě ukázat co nejvíce historických vrstev, ale zároveň jsme je chtěli doplnit něčím, co nás charakterizuje – záliba v současném designu a v minimalistickém stylu. Nechtěli jsme vytvářet historizující muzejní interiér, ani showroom designu, přáli jsme si historickou a současnou vrstvu organicky propojit. Studio ORA naše představy krásně uvedlo do života.“
Pojetí Masné jde naproti „pomalému návštěvníkovi“, jak jej nazývá Petra Hanáková. „Návštěvníkovi, který Krumlov nechce jen rychle proběhnout jako historický skanzen,“ vysvětluje. Ostatně, zpomalení doporučuje každému, kdo má v plánu jihočeské městečko navštívit. „Nebát se z hlavní třídy zabočit do klidnějších vedlejších ulic. Přijet i mimo sezonu, kdy je město poloprázdné… “ radí návštěvníkům Krumlova.
Kavárna v přízemí se za pět let své existence stala živým místem setkávání. Majitelé se snaží podporovat utváření místní komunity, pořádají v ulici sousedské slavnosti a hledají možnosti, jak spolupracovat s blízkými podniky i s destinačními organizacemi města. „Apartmán považujeme za svůj domov a jen občasně jej nabízíme k pronájmu hostům, kteří si spojení historie a současnosti chtějí užít. Hodně přemýšlíme o udržitelnosti a zátěži, kterou turismus pro město představuje. Hledáme zdravou rovnováhu.“ 
Slovy architekta
Jan Hora, ORA Architekti
„Hned od začátku nám učaroval přístup investorů k jejich domu. Známe to velmi dobře, ten pocit, když se zamilujete do starého domu a sžijete se s ním. Také s ním zápasíte a zjišťujete, co by mu bylo milé. Staré domy mají své nálady. I nám naladění domu učarovalo.
Zadání bylo vyřešit adaptaci prvního patra domu pro bydlení, v průběhu návrhu pro ubytování. Řešení proto vychází ze životního stylu majitelů.
Stavebně bylo cílem zachovat a odhalit původnost domu. Apartmánu dominuje hlavní obytný prostor, salon s vyřezávaným renesančním stropem. Místnost byla druhotně rozdělená příčkou. Příčku jsme zbourali a osvobodili tím původní prostor v jeho celkovosti. Odhalili jsme původní výmalby, které mají sytě karmínovou barevnost. Určující je zde tmavost povrchů. Trámový strop i výmalby mají temné syté tóny. Tmavé prostory člověka objímají, jeví se blížeji než světlé.
Druhým pokojem je ložnice, kde ponecháváme jen fragment původních výmaleb. Zbytek prostoru uklidňuje krémová výmalba.
Třetí, neméně důležitou místností je prostor pro hygienu. Nejsvětlejší prostor z domu. Proto se zde uchylujeme k chladným tónům. Atmosféra salonu doléhá, atmosféra koupelny nadnáší.
K interiéru přistupujeme jako ke koláži motivů. Nábytek vkládáme jako samostatné objekty, které si drží odstup. Kuchyně je jako sekretář, který ukrývá vše potřebné. Postel spojená se skříní stojí vprostřed místnosti a natáčí se ke světlu a k původním výmalbám. Spáč je směřován k pozorování detailů povrchu. V posteli se nezbytně nutně pouze nespí, taky se zde čte. A to je možné díky lampičkám přímo pro čtení stvořeným.
Většina nábytku je vyrobená na míru z temně mořené březové překližky, mosazné nohy zrcadlí okolí, splývají s ním a ještě podporují separaci objektů. Svítidlo nad stolem, které je vynesené konzolou, aby se nevrtalo do stropu, stůl s integrovanými mísami, mosazné poličky, které vystavují knihy.“
