Prvotní operační systém Unix vznikl přsně před 50. lety. Ve volném čase jej stvořili vývojáři Dennis Ritchie a Ken Thompson v laboratořích Bell Labs. Za jeho vznikem nestál jediný produktový manažer, ani obchodní strategie. První komerční verze Unixu v dějinách stála 20 tisíc tehdejších dolarů, což po přepočtu činí zhruba 100 tisíc těch současných.
Byl pozdní srpen roku 1969 a UNICS - finální fonetický přepis UNIX získal až o něco později - z pera dvou nadšených vývojářů byl hotový. Jednalo se o zkratku pro Uniplexed Information and Computing Service, což byla zase parafráze Multiplexed Information and Computer Service – operačního systému MULTICS pro tehdejší počítač GE 645 od General Electric.
MULTICS měl za úkol už v 60. letech představit některé moderní koncepce fungování operačního systému, které dnes považujeme za samozřejmost – třeba sdílení procesorového času mezi aplikacemi a přihlášenými uživateli.
Jeho společný vývoj v laboratořích Bell Labs, MIT a General Electric se ale rok od roku prodražoval, až společnost Bell Labs celý projekt pod hrozbou krachu opustila a s ní i její vývojáři z New Jersey.
Thompson a Ritchie získané zkušenosti naštěstí nezahodili a postupně je přetavili do vlastního a koncepčně mnohem jednoduššího operačního systému UNICS pro počítač PDP-7.
UNICS nabídl zcela novou koncepci, která dodnes definuje nejen samotné unixové systémy a jejich deriváty, kam vzdáleně patří i macOS, ale i operační systémy, které se Unixem silně inspirovaly. Třeba Linux.
Unixová filozofie počítačových hippies
Jelikož se Unix zrodil v hlavách programátorů, kteří jej psali pro ostatní vývojáře, a nikoliv v hlavách produktových manažerů, vložili do něj otisk svého vlastního svobodomyslného světonázoru a důraz na vysoce efektivní kód.
Unix se tedy skládal z maličkého jádra, které řídilo spouštění a běh programů, přístup k periferiím a podobně, a z ohromného množství vlastně docela maličkých a jednoúčelových programů – utilit.
Byli to vývojáři, a tak chtěli, aby se Unix skládal z dílčích aplikací, které sice budou provádět každá jen jednu primitivní úlohu, ale budou to dělat bezchybně a tak rychle, jak to jen tehdejší hardware umožňoval. A hlavně, jejich kód bude díky malé velikosti stručný, snadno pochopitelný a každý si jej bude moci dále upravit.
Další specialitou byl hierarchický souborový systém skládající se ze stromu dílčích adresářů a souborů. Dnes je to samozřejmost, tehdy to ale bylo tak trochu sci-fi.
Na přelomu 70. a 80. let mnozí analytici předpovídali, že se z Unixu stane standardní operační systém jak pro velké podnikové servery – mainframy, tak pro pracovní stanice. Pomohl k tomu nástup unixových derivátů pro procesory malých počítačů a nebýt pozdější zakázky pro IBM, tento článek byste dost možná dnes nečetli na notebooku s Microsoft Windows, ale s operačním systémem Microsoft Xenix.
