Proč je mise Artemis významná. Měsíc ukrývá nerostné bohatství, poslouží i jako čerpací stanice
Kolik stojí dobývání Měsíce? Více než roční provoz České republiky. Za roky plánování se celková cena, kterou Spojené státy vložily do snahy vrátit po padesáti letech člověka na Měsíc, vyšplhala na astronomických 93 miliard dolarů, což je zhruba 2,3 bilionu korun. Vše má ovšem smysl, návrat člověka na Měsíc je podle experta Petra Boháčka z české kosmické firmy TRL Space pro lidstvo důležitým milníkem. „Lunární ekonomika bude největší další ekonomikou, kterou rozvineme,“ vysvětluje pro deník E15 Boháček.
Původně měla v rámci mise Artemis I odstartovat raketa nazvaná Space Launch System (SLS) už 29. února, kvůli možným technickým problémům byl ovšem start několikrát odložen, raketa nakonec odstartovala až nyní.
Na palubě SLS nejsou přítomni žádní živí pasažéři, ale pouze figuríny. S nimi na palubě NASA vyšle SLS na pětadvacetidenní misi, během níž obkrouží Měsíc a následně se vrátí zpět. Pokud vše půjde podle plánu, člověk by se měl na Měsíc vrátit v roce 2025 (Více o parametrech mise zde).
„Šílený“ rozpočet
„Raketa měla letět už před několika a několika lety, rozpočet je šílený,“ vysvětluje problémy s plány NASA Petr Boháček ze společnosti TRL Space. „I ti největší odpůrci rakety říkají, že jakkoli špatný program to je, tak teď jsme ve fázi, kdy to už využít musíme,“ říká. Samotná mise Artemis I vyjde NASA na čtyři miliardy dolarů (téměř 100 miliard korun), celkové náklady na lunární program ovšem přesahují 93 miliard dolarů.
„Až teď máme spolehlivou raketu, která je schopna tam dostat smysluplné množství hmotnosti. To je ta změna,“ vysvětluje Boháček průlom. Dostat člověka na Měsíc umí NASA už od roku 1969, ovšem tehdy to byla jen série krátkých návštěv. V atmosféře vrcholné fáze studené války však šlo hlavně o soupeření Spojených států se Sovětským svazem. Tehdejší americká politická reprezentace byla ochotna do dobývání vesmíru a předehnání konkurenčních Sovětů investovat obří sumy. Od té doby se ovšem fungování kosmického průmyslu značně změnilo, zejména posledních 20 let se nese ve znamení většího zapojení soukromého sektoru. Jedním z prvních „narušitelů“ statu quo byla známá SpaceX Elona Muska.
„Je to mnohem efektivnější, Amerika k tomu mohla dospět díky tomu, že se během 60. let zainvestovaly obrovské prostředky do toho, aby se tam vytvořil technologický základ. NASA je obrovsky neefektivní instituce, častokrát se jí přezdívá self-licking ice cream cone (kornout zmrzliny, který se sám líže – pozn. red.), protože se tam vytvářely projekty, jen aby tam nějaké projekty byly,“ popisuje Boháček. Částky, které USA investovaly do cest na Měsíc, byly tak obří, že Sovětský svaz nevěřil, že tam Američané létají jen tak. „Mysleli si, že tam musejí stavět nějaký zbrojní systém, konkrétně obrovský laser,“ říká Boháček.
Těžba na Měsíci
Před padesáti lety se jednalo pouze o sérii krátkých návštěv, nyní by se rád člověk na Měsíci trvale usadil. Plány zahrnují jak stanici na oběžné dráze Měsíce, tak i stanici na povrchu. Před lidstvem se tak otevírá nová kapitola, už do konce dekády by se mohly na povrchu Měsíce rozběhnout první projekty, které mají výrazný byznysový potenciál. Měsíc je zajímavý podle Boháčka zejména díky těžebnímu potenciálu.
„Těžbě na Měsíci jsme relativně blízko. Je tam spoustu překážek, dosud se to zkoumalo na Zemi a tyto simulace nikdy nejsou stoprocentní. Máme také omezené znalosti toho, jaké nerostné suroviny a v jakém množství a v jaké kvalitě tam jsou. Hlavní zájem je o jižní pól; tam je voda, ale nevíme o ní nic moc,“ uvádí Boháček.
„Voda je zajímavá, protože se dělí na kyslík a vodík, což jsou základní složky paliva,“ vysvětluje expert důvod, proč je přítomnost vody na Měsíci důležitá. Mnohem zajímavější ale dle něj je samotný kyslík, respektive jeho molekuly. „Kyslík je zásadní surovinou, protože je to oxidant a je to zásadní složka paliva, u různých typů motorů je to vždy hlavní složka a je ho tam potřeba velké množství. A na Měsíci jsou stovky milionů metrických tun kyslíku vázaných na různé kovy,“ popisuje.
Lidstvo tak pravděpodobně bude na Měsíci těžit kyslík například z regolitu, horninového materiálu, což lze dělat například prostřednictvím vodíkové redukce. Ta má přitom využití i na Zemi, například při výrobě oceli, kde by vodíková redukce mohla nahradit fosilní paliva, za jejichž asistence se železo a ocel stále vyrábějí.
O tom, jak bude těžba kyslíku na Měsíci probíhat, ovšem není jasno. Metod existuje více, dokud se ovšem přímo na místě nevyzkouší, který ze způsobů se hodí nejvíce pro lunární podmínky, nebude možné určit, jaký způsob je nejvíce efektivní. Označit finální metodu je důležité také z toho důvodu, že každá z nich s sebou nese jiný zbylý materiál. Nicméně každý z využitelných způsobů bude potřebovat nějakou formu pece, kde se materiál zahřeje.
Měsíc jako čerpací stanice
Měsíc má ale i další využití. Na Měsíci a ve vesmíru obecně je například možné vyrábět některé sofistikované materiály. „Jsou věci, které se dají vyrobit na Měsíci lépe, je to docela velký rostoucí obor,“ říká Boháček a jako příklad uvádí zdravotnické odvětví. Například americký startup Varda Space Industries plánuje ve vesmíru postavit továrnu na výrobu umělých lidských orgánů.
Největší význam má ale Měsíc dle Boháčka jako „čerpací stanice“. „Na průzkumu Sluneční soustavy je nejnáročnější odstartovat ze Země, pokud se budeme moci dočerpat na Měsíci, tak nám to otevírá nevídané horizonty a vše je pro nás dostupnější,“ vysvětluje.
Do objevování a využití potenciálu Měsíce se pouštějí i soukromé firmy, právě česká TRL Space, ve které Petr Boháček působí, je jednou z nich. Brněnská firma, kterou založil Petr Kapoun po odchodu ze společnosti SAB Aerospace, má v plánu do roku 2030 zmapovat měsíční podzemí. „Zaměřujeme se popsání lávových chodeb, jelikož materiál, který je tam ukryt, je ochráněn před řadou vlivů, jako je třeba radiace, solární vítr, mikrometeority nebo změna teploty. Proto věříme, že tam je spoustu vody a dalších surovin,“ zdůvodňuje Boháček. „Chceme zjistit, kde ty chodby jsou, abychom tam v budoucnu mohli vést misi, která bude mít za cíl tam postavit něco jiného,“ upřesňuje.
Geopolitické riziko
Nejsou to ovšem jen západní státy a firmy, které projevují o Měsíc zájem. V posledních letech je čím dál více slyšet o čínském vesmírném programu. „Čína je neuvěřitelně úspěšná,“ potvrzuje Boháček. Číně se například podařilo v roce 2019 jako prvnímu státu dopravit zařízení na odvrácenou stranu Měsíce, ve spolupráci s Ruskem by asijská mocnost chtěla postavit na Měsíci základu do roku 2027.
Právě aktivita Číny je podle Boháčka jedním z důvodů, proč se pro USA stala lunární mise prioritou. „Bude to zajímavé z toho hlediska, že místa na jižní polokouli Měsíce je opravdu málo. Kráterů, kde je voda, je málo a prostě není možné mít víc operací blízko u sebe. To na Měsíci prostě nejde kvůli tomu, že tam není skoro žádná gravitace a že hrozí kontaminace a nebezpečí,“ uzavírá. Obsazování Měsíce se tak může stát dalším ze zdrojů napětí mezi světovými mocnostmi.
