Směřujeme k zákazu některých čínských technologií, říká český kyberzmocněnec

Jak důležitou součástí české kyberbezpečnostní diplomacie je sladění přístupu k čínským firmám, které se na Západě řeší v posledních letech? 

Je to čím dál tím důležitější součást. V případě Číny se shoda hledá hůře než u jiných autoritářských zemí. Na druhou stranou vnímám během uplynulých let velký posun. Je potřeba najít kompromis, na jaké úrovni může fungovat spolupráce bez problému, a kde se nad tím naopak potřebujeme více zamyslet. To, že jsou útoky z Číny běžné a že do toho investuje obrovské prostředky, není nic nového. Ale pořád jde hledat cesty, abychom nenarušili celý mezinárodní systém a nedostali se přitom do slepé uličky.

Takže i pět let po zákazu Huawei je to pro českou diplomacii důležité téma? 

Ano, směr, kterým jde EU, je přístup založený na analýze rizik. Nemá smysl zkoumat každou čínskou technologii, jestli nemá zadní vrátka, protože po další aktualizaci to může být jinak. V tomto ohledu jsme s NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost – pozn. red.) zajedno. Je potřeba se dívat na technická, ale i netechnická opatření, tedy například na právní systém v Číně a brát v potaz, že každá firma má povinnost spolupracovat se státem a tak dále. Není to černobílé, není to tak, že buď budeme dělat vše, nebo nic. Je potřeba najít kompromis, abychom nebyli naivní, a zároveň nenarušili mezinárodní obchodní řád.

Hledání kompromisu se týká i celé správy internetu. Prosazujeme otevřený globální model, ale některé autoritativní státy si svůj kybernetický prostor systematicky uzavírají. Je třeba si dobře vyhodnotit, co znamená, že do našeho kybernetického prostoru mají volný přístup všichni naši protivníci, zatímco my se do jejich už nedostaneme. 

Ve střední Evropě vzniká proruský tábor, Česko je výjimka, říká bývalý estonský prezident Ilves

Rozhovory

Jak tedy odhadujete, že to dopadne? V USA se teď aktuálně například řeší možný tvrdý zákaz TikToku, zatím to bylo v takové latentní rovině varování. 

Z pohledu globální perspektivy jde do značné míry o součást soupeření mezi USA a Čínou. Pozice se na obou stranách vyostřují, přestože není zájem to vyostřit maximálně, neexistuje moc jiných možností. Byl bych ale opatrný, neměli bychom se nechat unést představou bipolárního světa, protože nežijeme v obdobě jaderného soupeření, nejsou tady žádné bariéry, které by umožňovaly udržet dané technologie jen v omezeném okruhu států. Jsou tu i další země, které do nových technologií obrovsky investují. Přestože hlavní příběh je USA vs. Čína, tak i Evropa si hledá své místo, zároveň vnímám velký posun u zemí, jako je například Indie nebo Saúdská Arábie.

Směřujeme tedy jako Západ k tvrdému zákazu některých čínských technologií, které jsou reprezentovány zmíněnými TikTokem a firmou Huawei?

Osobně se domnívám, že k tomu směřujeme, a myslím si, že to je v pořádku, ale to je jen můj osobní názor. Potřebujeme komplexní diskuzi, která bude bez emocí a nebude vycházet z přístupu, že když si budeme vše vyrábět sami, tak dosáhneme maximální bezpečnosti. To také nejde. 

Jaká další témata Česko se svými partnery v této oblasti řeší? 

Je důležité rozlišovat mezi kybernetickou bezpečností jakožto technickou disciplínou a kybernetickou diplomacií, jakkoliv jsou tyto dvě věci úzce propojené. Kybernetická diplomacie je v současnosti standardní součástí mezinárodních jednání. Česko je velmi aktivní, je to hodně postavené na důvěře. Jsme ve skupině zemí, které si vzájemně věří, a jsme schopni se velmi efektivně v mezinárodních jednáních koordinovat. Zároveň máme vážný zájem o třetí země. Je důležité diskutovat s nimi, vyměňovat si informace a předkládat jim své pozice. Pokud toto nebudeme dělat, tak budou v područí druhé strany, což není v našem zájmu.

Takže kybernetická diplomacie je důležitá zejména ve vztahu k takzvaně nezápadním zemím?

Je důležitá v Evropské unii, každý stát má kybernetického zmocněnce a jednání kybernetické diplomacie probíhají v Bruselu minimálně jedenkrát týdně. EU je ale zároveň hodně zaměřená dovnitř a na technické věci, které jdou spíše za NÚKIB. V globálních jednáních, která probíhají hlavně v OSN, se snažíme úzce spolupracovat se státy typu USA, Kanada, Jižní Korea, Singapur, Japonsko, Austrálie nebo Nový Zéland. Jsme středně velká země, takže na jednáních OSN se snažíme být sladění s ostatními, aby to mělo efekt, sami o sobě bychom velký dopad neměli. 

Zmínil jste USA, přijde mi, že kyberbezpečnost byla v posledních letech právě ve vztazích s Američany zmiňována poměrně často. Je to jeden z pilířů vzájemné spolupráce? 

Z mého pohledu určitě. Máme strukturovanou spolupráci s USA a Velkou Británií a úzce se koordinujeme s dalšími státy, jako je Austrálie, Kanada nebo Singapur. S USA je to v tomto ohledu poměrně silné, jelikož nejde jen o záležitost ministerstva zahraničí, doplňuje se to i s dalšími oblastmi. Před 14 dny jsme měli první kybernetický dialog s USA, přijela delegace téměř 20 lidí v podstatě ze všech tamních institucí, které se tomu věnují. Obdobně je to s Velkou Británií, se kterou jsme se takto sešli třikrát.

Jak jsem ale již zmiňoval, zaměřujeme se rovněž na projekty se třetími zeměmi. Ale jako Česko si jich můžeme vybrat jen pár. Vedle našich tradičních oblastí, jako jsou západní Balkán a východní Evropa, jsme začali pracovat i s regiony Afriky, Indo-Pacifiku a Latinské Ameriky. V každém z regionů můžeme mít dvě až tři země, se kterými lze spolupracovat dlouhodobě a intenzivně, zároveň se koordinujeme s našimi spojenci, abychom se nepřekrývali. 

Se kterými zeměmi v tomto ohledu Česko buduje vztahy? 

Snažíme se na okraj mezinárodních jednání oslovit co nejvíce zemí a některá jednání jsou pro Česko vcelku netradiční. Při posledním meetingu v New Yorku jsme například nejvíce spolupracovali se Salvadorem. Měli jsme bilaterální konzultace se zástupci Fidži, Vanuatu a Tuvalu poté, co byly tyto státy z Oceánie v roce 2021 zasaženy velmi závažnými kybernetickými útoky. Tyto země chtějí řešit své problémy, nepotřebují slyšet řeči o tom, jaký máme pohled na geopolitiku, ale chtějí se bavit o konkrétních věcech. A na tom se domluvit dá. V rámci OSN se výrazně rozšiřuje počet zemí, které vstupují do diskuze, před několika lety to většinou byly jen země Západu. 

V případě Afriky se soustředíme na Ghanu a Senegal, letos to rozšiřujeme na Keňu, v případě Indo-Pacifiku to jsou Indonésie a Thajsko. Za dva týdny budeme mít také velkou akci v Kolumbii, kde budou země Latinské Ameriky. Je to mimo jiné reakce na útoky, které tam proběhly, a také odpověď na jejich zájem posilovat kybernetické kapacity.