Revoluci prodělal překladatelský obor už po vzniku strojového překladače DeepL před pěti lety. Jazykové modely typu chatGPT ale dokážou tvořit texty napříč jazyky, čímž teď celou proměnu oboru urychlují. „Programy nenahrazují překladatele, ale jsme svědky toho, že se stále více nabízí či poptává takzvaná posteditace strojového překladu,“ vysvětluje Tomáš Svoboda z překladatelského odboru a ředitel translatologického ústavu Univerzity Karlovy.
Firmy v Česku na řadu věcí přestávají využívat překladatelů a zapojují umělou inteligenci. „Díky kombinaci nástrojů DeepL a ChatGPT jsme de facto přestali využívat služeb překladatelské agentury a měsíčně tak šetříme zhruba deset tisíc korun, respektive 25 člověkohodin,“ popisuje za PR oddělení mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.
Společnost Sodexo Benefity, která potřebuje hlavně angličtinu pro denní kontakt s centrálou nebo mezinárodními klienty, se překladatelů také zbavuje. „Služeb překladatelů již nějakou dobu nevyužíváme, protože online překladače dosáhly takové kvality, že pro naše potřeby stačí,“ vysvětluje mluvčí Sodexo Benefity Tereza Knířová a dodává, že díky umělé inteligenci by podnik měl brzy začít komunikovat ve většině světových jazyků na webu i v aplikaci.
Technologická společnost Alpha Czech často potřebuje přeložit smlouvy nebo technologickou dokumentaci. „Víme, že naše překladatelská agentura již roky používá AI, ale po překladu jdou tyto dokumenty stejně na fyzickou kontrolu a opravu,“ uvádí šéf firmy Peter Vavrda s tím, že umělá inteligence sice někdy v budoucnu fungovat může, prozatím je ale kontrola výsledných textů více než nutná.
Společnost SAP sice překladatelů stále využívá, v posledních letech se ale situace mění. „Standardní texty, mezi které řadíme například ty na oficiálních webových stránkách SAP, překládá umělá inteligence. Tyto překlady je ovšem stále nutné kontrolovat. V textech se často objevují odborné výrazy nebo novější ustálená spojení, které umělá inteligence zatím nedokáže uspokojivě přeložit,“ vysvětluje marketingová manažerka SAP pro Česko a Slovensko Lucie Bort.
Překladatele tedy potřebují k dotažení textů, stejně jako stále nechávají tlumočit své konference. „I když už i to umělá inteligence umí, výsledky jsou často více úsměvné než obsahově správné,“ podotýká Bort.
Jak navíc poznamenává šéf české pobočky personální agentury Randstad Martin Jánský, pokročilé překladatelské nástroje typu DeepL lze sice používat v rámci běžné komunikace, pro právnické, technické nebo marketingové texty jsou ale třeba profesionální překlady.
„Přestože strojový překlad může být rychlejší a levnější, často nedokáže přenést celou škálu jemných významů a nuancí, které jsou pro přesné a kvalitní vyznění textu důležité. Použití AI překladatelského nástroje může dokonce vést k nedorozuměním, zmatečným, nebo dokonce vadným výstupům, což může poškodit firemní vztahy a image,“ říká Jánský. V Randstadu proto stále používají profesionální překladatele.
Spolumajitel překladatelské kanceláře Orange Tree Martin Štulík vidí velký rozdíl mezi jednoduššími a komplikovanějšími texty. „Zaznamenali jsme v posledních letech značný úbytek poptávek po méně sofistikovaných překladech, naopak u složitějších a kreativnějších textů s větším důrazem na ‚přidanou hodnotu‘ a spolehlivost zájem spíše přibývá,“ říká Štulík. Revolucí tak podle něj prochází právě sektor levnějších informativních překladů, kde stroj skutečně dokáže podstatnou část lidské práce nahradit. Stále je ale výsledek nutné kontrolovat.
Pro překladatelský trh to tak podle něj znamená zásadní ohrožení „etablovaných“ agentur a překladatelů, kteří dokázali být konkurenceschopní pouze díky velmi nízké ceně, ale nekladli důraz na kvalitu. „V případě agentur či firem může být řešením zásadní změna ve způsobu pořizování překladů, u překladatelů to bude mnohdy patrně znamenat buď úplnou změnu stylu práce, nebo rovnou konec,“ popisuje Štulík.
Současně však zdůrazňuje, že v dražším segmentu není vývoj tak dramatický. „Dopady AI nezávisí ani tak na typech textů, i když do určité míry také, ale spíše na požadavcích a očekáváních zadavatele, co se týká kvality, kreativity a spolehlivosti,“ doplňuje Štulík.
Více než nahrazování překladatelů umělou inteligencí je to spíše posun profesních kompetencí, kdy se náplň práce překladatelů postupně proměňuje, míní Ondřej Hrách, spoluzakladatel neziskového spolku Aignos. Ten se věnuje vzdělávacím aktivitám pro základní orientaci v problematice umělé inteligence. Sám Hrách navíc vystudoval translatologii se zaměřením na strojový překlad.
Celosvětově podle něho sice přibývá textů přeložených umělou inteligencí, ale je to do značné míry způsobené nárůstem spotřebních textů, u kterých skutečně může stačit rychlý a bezplatný překlad. „Celkově vzato nelze říct, že překladatelé přijdou o práci. Obecný konsenzus je, že opadne poptávka po průměrných překladatelích a problémy budou mít patrně i ti, kdo budou ignorovat nové technologie,“ doplňuje Hrách.
Odborový svaz Jednota tlumočníků a překladatelů nezaznamenává pokles zájmu o služby překladatelů, naopak by podle zahraničních výzkumů měl setrvale narůstat. Stále častěji se však poptává posteditace strojového překladu čili důkladná kontrola toho, co strojové překladače produkují, aby výsledek byl srovnatelný s překlady vytvořenými člověkem.
Představy, že stroj vše přeloží a text se jen vyladí, jsou podle něj mylné, protože strojový překlad se dopouští i hrubých významových chyb. Sám však očekává, že se strojové překlady rozšíří zejména tam, kde je menší riziko selhání. „I titulky lze automaticky překládat a obdržet žalostné výsledky. Totéž platí o úředních překladech. Záleží spíše na tom, jakou míru rizika je zadavatel ochoten podstoupit,“ říká Svoboda.
Umělá inteligence tak podle něj vytlačí nekvalitní překladatele. O svou práci se naopak nemusejí obávat ti, kteří vědí, jakou přidanou hodnotu nabízet ve smyslu interpretace původního sdělení tak, aby odpovídalo všem normám i zadání.
Přinejmenším u právnických a jiných překladů, které obsahují citlivé informace, budou překladatelé potřeba pravděpodobně vždy. Překladem prostřednictvím umělé inteligence totiž firmy dávají informace třetím stranám a překladače materiály, které do nich podniky nahrávají, ukládají. „Profesionální překladatel nesmí něco takového připustit,“ zdůrazňuje Svoboda.
