Ačkoliv data patří mezi základní kameny nejúspěšnějších firem z USA posledních dekád, dlouhé roky de facto neexistuje fungující právní rámec, na základě kterého by legálně docházelo k přenosu dat z EU na druhý břeh Atlantiku. To se nyní na třetí pokus snaží napravit nová dohoda. Předešlé dva pokusy byly evropskými soudy smeteny ze stolu, jelikož nezaručovaly dostatečnou ochranu osobních dat Evropanů, a tím pádem k nim mohly mít přístup americké tajné služby. Podobný osud ovšem hrozí i nové dohodě.
Dohoda je důležitá například pro společnost Meta, která provozuje platformy Facebook, Instagram a WhatsApp. Právě uchovávání osobních dat uživatelů a jejich následné využití pro inzertní účely je jádrem byznysu celé korporace Marka Zuckerberga. Podle Bílého domu je na transatlantický přenos dat navázáno přes sedm bilionů dolarů v ekonomické aktivitě a dotýká se to tisíců firem.
Proto se obě strany snaží opakovaně najít společný přístup, podle kterého by přenos dat nefungoval v právním vakuu. Od roku 1995 je totiž podle práva nutné, aby země, kde jsou osobní údaje Evropanů uchovávány, přistupovaly k jejich ochraně stejně jako Evropská unie. Ta má ovšem výrazně přísnější ochranu osobních údajů než Spojené státy, proto v roce 2015 Soudní dvůr EU rozhodl, že dosavadní dohoda z roku 2000 o uchovávání dat známá jako Safe Harbor je nedostatečná.
Podobně dopadla i její nástupkyně, tedy dohoda Privacy Shield, již stejný soud zamítl v roce 2020. V obou případech tak učinil na návrh rakouského aktivisty Maxe Schremse a jeho organizace NOYB.
Nyní tedy došlo k uzavření třetí dohody, která by měla zajistit právní rámec. Minulý rok americký prezident Joe Biden vydal rozhodnutí, které by mělo omezit přístup tajných služeb k datům Evropanů. „V návaznosti na obecnou dohodu, které jsem loni dosáhla s prezidentem Bidenem, USA přijaly bezprecedentní závazky k vytvoření nového rámce,“ uvedla šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová v prohlášení. „Dnes činíme důležitý krok k tomu, abychom občanům poskytli důvěru, že jejich údaje jsou v bezpečí, prohloubili naše hospodářské vazby mezi EU a USA a zároveň potvrdili naše společné hodnoty,“ doplnila.
Na základě Bidenova rozhodnutí vznikne pod rezortem spravedlnosti orgán, ke kterému se případně mohou Evropané odvolat, pokud by měli pocit, že s jejich daty v USA je špatně nakládáno.
„V USA proběhla významná reforma zákonů a postupů, pokud jde o bezpečnostní opatření v oblasti dohledu,“ uvedl pro Politico Joe Jones, ředitel výzkumu z organizace International Association of Privacy Professionals. „Nejedná se o obnovení rámce, který byl zrušen ve věci Schrems II. Otázka však zní: Je to dostatečně dobré?“ ptá se odborník.
Max Schrems ovšem uvádí, že tomu tak není. „Říká se, že definice šílenství spočívá v tom, že děláte stále totéž a očekáváte jiný výsledek,“ uvedl Schrems na stránkách své organizace NOYB. „Zdá se, že komise uvízla přesně v takovém politickém kruhu. V šuplíku už máme různé možnosti odvolání, i když jsme z tohoto právního ping-pongu stejně otrávení a unavení,“ řekl. Schrems se domnívá, že nová dohoda je horší kopií smlouvy Privacy Shield.
Jediný způsob, jak by se podle něj mohl přenos dat z EU do USA označit jako legální, je změnit americké zákony ohledně možností sledování ze strany tamních tajných služeb. „Dnešní tisková prohlášení jsou téměř doslovnou kopií těch z minulých 23 let. Pouhé oznámení, že něco je ‚nové‘, ‚robustní‘ nebo ‚účinné‘, před Soudním dvorem nestačí. K tomu, aby to fungovalo, bychom potřebovali změny v americkém zákoně o sledování – a ty prostě nemáme,“ prohlásil.
Že se nejedná o ideální řešení, také potvrzuje fakt, že ze 27 států bylo v anonymním hlasování pro „pouze“ 24. V rámci EU totiž panují výrazné rozdíly v tom, jak přísně jednotlivé úřady jednotlivých států přistupují k ochraně dat Evropanů. Dohoda se nelíbí ani europoslancům, podle kterých jsou parametry ochrany dat Evropanů na základě dosažené dohody nedostatečné. Nicméně než Soudní dvůr vydá své rozhodnutí, tak zřejmě uplynou roky. Do té doby tedy bude platit současná dohoda.
