Hořet půda pod nohama začíná v Česku podnikatelům, u kterých existuje možnost vazby na peníze ruských oligarchů. Atmosféra zhoustla ruku v ruce s pokroky ve vyšetřování české policie, která hlásí první výsledky při odkrývání vazeb na ruská jména uvedená v sankčních seznamech. Část z nich se v posledních měsících snaží tuzemského byznysu zbavit, anebo se alespoň na domácí scéně zneviditelnit. Jedním z posledních příkladů může být červencový tichý zánik firmy, jejíž vazby vedly až k poslanci ruské Státní dumy. Společnost po téměř šestnácti letech existence v červenci nejdřív v tichosti změnila majitele a poté vstoupila do likvidace.
„Česká republika je vnímána jako jedna ze zemí, která minimálně do nedávna byla vhodná na přeprání nelegálně získaných finančních prostředků směřujících ze zemí bývalého Sovětského svazu,“ uvádí expert na odhalování finanční kriminality poradenské společnosti PwC Petr Kranda. Část peněz putovala dál, zbytek zůstal v Česku a typicky mířil na nemovitostní trh.
„V prvním roce po ruském útoku na Ukrajinu byly postihnuty největší, nejviditelnější a nejproblémovější právnické a fyzické osoby spojené s Ruskem, nyní dochází na ty, které jsou méně nápadné nebo jejichž transakce bylo třeba podrobněji analyzovat,“ uvádí ekonom a partner poradenské společnosti Moore Czech Republic Petr Kymlička.
Třeba v závěru července vstoupila do likvidace firma IK Group. Tu v roce 2007 založili otec a syn Kovpakové s oficiálním předmětem podnikání v oblasti pronájmu bytů a nebytových prostor. Otec Igor Kovpak v Rusku například založil tamní známý obchodní řetězec Kirovsky, jeho syn Lev Kovpak je poslancem ruské Státní dumy za Sverdlovskou oblast a je od loňského února na sankčním seznamu Evropské unie.
Jak loni v březnu uváděl Deník N, bankovní konta Kovpaků prošetřoval právě český Finanční analytický úřad a už před válkou na Ukrajině byli za údajné vyvádění majetku z firem vyšetřováni i v Rusku.
„V důsledku tlaku se řada ruských podnikatelů snaží zachránit, co se dá, a svým způsobem též v některých případech zametá stopy,“ soudí Kymlička. Jména Kovpaků sice už v minulosti ze seznamu vlastníků firmy IK Group zmizela, nahradil je však tandem dalších Rusů ze Sverdlovské oblasti, a to Michail a Natalie Kindlerovi.
„Mezi indikátory legalizace prostředků z trestné činnosti patří využívání nastrčených majitelů, různých prostředníků, případně různých firemních schránek,“ připomíná Kranda. I tato jména letos v květnu zmizela a v pozici jediného společníka je podle údajů z obchodního rejstříku nahradil Ukrajinec Roman Khomenko.
V červenci pak šla firma oficiálně do likvidace. Jmenovec otce ruského poslance Igor Kovpak podle dat z katastru nemovitostí ještě loni vlastnil byt na pražském Smíchově. Ten byl poté darovací smlouvou převeden na Julii Kovpakovou.
Ta přitom vystupuje s obří pohledávkou znějící na 282 milionů korun jako věřitelka v insolvenčním řízení české pobočky padlé ruské banky Sberbank. Jak přitom loni uvedl portál Seznam.cz, částku kolem čtvrt miliardy korun loni krátce po začátku ruské agrese na Ukrajině zmrazilo ministerstvo financí manželce Lva Kovpaka Veronice Kovpakové.
IK Group vstoupila do likvidace během vrcholícího vyšetřování Národní centrály proti organizovanému zločinu, která počátkem srpna obvinila ruského občana z trestného činu porušení mezinárodních sankcí. Podle kriminalistů se Rus podílel na převodech peněz ruského oligarchy, který je od roku 2015 na sankčním seznamu EU v souvislosti s ruskou anexí Krymu.
Jak uvedl Deník N, ruský občan měl pracovat pro blízkého spojence ruského prezidenta Vladimira Putina Arkadije Rotenberga. Konečně jak uváděla koncem července e15, insolvenční návrh sama podala v závěru prvního prázdninového měsíce strojírenská firma MSA vlastněná sankcionovaným ruským oligarchou Dmitrijem Pumpjanským. Ten se sice pokusil letos převést firmu na společníky vně sankčních seznamů, transakci ale zastavil Finanční analytický úřad.
„V minulosti vyváděli oligarchové nebo i majitelé středně velkých ruských společností kvůli nestabilní politické situaci kapitál z Ruska s tím, že prakticky ani neplánovali vrácení kapitálu zpátky do své rodné země,“ zdůrazňuje analytik společnosti Finlord Boris Tomčiak. Odliv kapitálu přitom podle něho často neměl kriminální pozadí a souvisel jen s nevyzpytatelností ruské politické scény.
