Podle Českého centra pro investigativní žurnalistiku ukázaly uniklé dokumenty firmy Mossack Fonseca i na 283 Čechů. Nejčastěji Češi schovávají své firmy na Seychely, kde pro ně založila přes 800 firem. Následují Britské Panenské ostrovy a Bahamy. Nizozemsko a USA bývají řazeny mezi daňové ráje, protože firmám ve srovnání s Českem nabízejí některé daňové výhody, podnikatelé zde ale očekávají i větší stabilitu podnikatelského prostředí a lepší vymahatelnost práva.
Na problematiku daňových rájů lze podle analytičky Bisnode Petry Štěpánové hledět trojí optikou. Nejprve jako na korektní mezistátní soutěž, ve které se firma rozhoduje, kde umístí svou mateřskou či dceřinou společnost dle toho, jaké je zdanění v konkrétním státě.
Firmy velmi často také využívají daňové ráje k zakrytí vlastnické struktury. I v tomto případě nelze a priori uvažovat o negativním jevu, neboť zvýšená ochrana soukromí je součástí ekonomického blahobytu, dodala.
„Naopak velmi problematické je využívání struktur daňových rájů pro praní špinavých peněz a k získávání veřejných peněz lidmi, kteří by je za transparentního jednání nemohli získat,“ uvedla Štěpánová. V tomto případě se využívá síť mateřské firmy a dceřiných firem, které jsou šikovně rozmístěny napříč zeměmi, jako jsou Nizozemsko, Seychely, Britské Panenské ostrovy atd.
Vzájemným propojením lze podle Štěpánové přenášet peníze přes různé firmy a banky až do konečné destinace, která splňuje prakticky absolutní anonymitu, a to jak o původu peněz, tak i o informaci konečného příjemce.
Zřejmě rizikové jsou vazby mezi politiky a firmami, které získávají veřejné zakázky a za nimiž je zároveň nejasná vlastnická struktura. Riziko není pouze ve finanční stránce věci, avšak zejména v nevhodném investičním rozhodování, které určuje blahobyt a život na další léta či dekády, poznamenala.
Nevládní organizace Transparency International vyzývá státy ze skupiny největších světových ekonomik, aby souhlasily s veřejnými registry konečných vlastníků firem jako globálním standardem a se sankcemi vůči zemím, které nespolupracují.
Jen kapka v moři?
„Zveřejněné dokumenty v rámci PanamaLeaks nejsou prvním a ani posledním únikem citlivých informací, které poukazují na problematiku daňových rájů. Bohaté elity skrývají své majetky, vyhýbají se daním a okrádají své spoluobčany. Jedná se jen o nahlédnutí pod pokličku obludného problému, ve kterém se protáčejí stovky miliard dolarů,“ uvedl v tiskové zprávě ředitel české pobočky TI David Ondráčka.
Organizace připomněla analýzu zveřejněnou loni v červnu, na níž spolupracovala s Bisnode a podle níž proteklo z českých veřejných peněz do firem z daňových rájů za posledních osm let nejméně 244 miliardy korun.
„Nedáváme jednoduchou rovnici, že každá společnost s vlastníkem v daňovém ráji je kriminální, nicméně neznalost konečného vlastníka společnosti, která pobírá veřejné finance, představuje riziko nežádoucího sponzoringu vlivových skupin či vyvádění finančních prostředků,“ podotkla tehdy Transparency International.
| Offshore společnosti zajišťují anonymitu vlastnictví |
|---|
| Vybraná fakta o offshore společnostech a o daňových rájích: |
| Offshore společnost je obchodní společnost registrovaná v zemi s výhodným daňovým režimem, takzvaném daňovém ráji. Podle pravidel Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) jsou za daňové ráje považovány země, které nevybírají žádné daně nebo vybírají jen symbolické paušální poplatky a současně od firem nevyžadují finanční výkazy. Tyto státy se tak stávají finanční oázou pro statisíce firem ze zahraničí, které se v nich třeba jen papírově a na dálku registrují, a ušetří tak ve vlastní zemi na daních. Offshore společnosti zajišťují anonymitu vlastnictví. Údaje o majitelích společností nejsou veřejně přístupné, kromě nulové daně většina daňových rájů nevyžaduje vedení účetnictví ani podávání daňového přiznání, provádění auditu nebo vydávání výroční zprávy. Za společnost jedná podle pokynů majitele jednatel. Offshore společnosti jsou hojně využívány v oblasti mezinárodního obchodu, dále pro poskytování poradenských služeb, elektronických služeb, reklamních služeb nebo zprostředkovatelskou činnost. Mezi klasické daňové ráje se řadí zejména ostrovní státy v karibské oblasti, například Antigua a Barbuda, Anguilla, Bahamy, Belize, Britské Panenské ostrovy či Seychely. Patří sem ale i Andorra nebo Lichtenštejnsko. Celkem je ne seznamu daňových rájů, který loni zveřejnila Evropská unie, 30 zemí. OECD má odlišnou metodiku a na jejím seznamu 38 sledovaných zemí je například i Kypr nebo Malta. Podle odhadů OECD vlády po celém světě každým rokem přicházejí kvůli daňovým rájům na daňových příjmech o 100 až 240 miliard dolarů (2,4 až 5,8 bilionu korun). Zvláštní skupinu ne úplně tradičních rájů tvoří země, které přitahují firmy z jiných států tím, že zachovávají bankovní tajemství. Svou neochotou sdělovat informace o podezřelých účtech tak ale umožňují řadě osob a firem z celého světa ukrývat u nich v bankách nezdaněné peníze. Podle poradenské společnosti Bisnode počet českých společností, které mají vlastníka se sídlem v daňovém ráji, v roce 2015 stoupl o 172 (1,3 procenta) na 13 419. Majitelé z destinací považované za daňový ráj kontrolují 3,1 procent českých firem, a do jejich základního kapitálu investovali téměř 417 miliard korun. Největší absolutní přírůstek v roce 2015 zaznamenaly u českých společností Seychely (59 nových), Kypr (54) a Malta (46), relativně největší zájem byl o Marshallovy ostrovy (růst o 64 procent nových), Maltu (26 procent) a Belize (21 procent). |
