„Toto bude náš stát. Domů se už nikdy nevrátíme. Tamní společnost nás nechce. Mám strach. Po Islámském státu může přijít ještě horší režim,“ svěřila se novinářům šestačtyřicetiletá Maya.
Do Česka přijela s manželem Naelem a dospívajícím synem. V posledních letech v Iráku přišli o mnoho příbuzných či přátel. Syn byl postřelen a kulku má stále v těle. Nael si s rodinou ve své původní vlasti postavil vysněný dům. Truhlář po něm léta toužil, sám si kreslil plány. Investoval do něj hodně peněz. Nakonec ale domek museli opustit, když utíkali před válečnou frontou. „Islámský stát postupoval, byl od našeho města 30 kilometrů. Armáda ustoupila. Byli čím dál blíž,“ vzpomínal čtyřiapadesátiletý muž se slzami v očích.
Útěk do Irbílu
Slyšeli zvuk bombardování, přesto doma zůstávali. Ani když zabili dvě děti a ženu ze sousedství, domov neopustili. Když se bojovníci dostali do města a začalo se střílet i v ulicích, rozhodli se utéct. „I v kostele říkali, aby křesťané odešli. Jedno odpoledne jsem sebral rodinu a odjel,“ doplnil. Před rokem a něco se dostal do Kurdy ovládaném Irbílu. Tam žili v nuzných podmínkách v objektu bez střechy společně s dalšími 400 uprchlíky. Po pěti měsících se jim ulevilo, rodina dostala karavan. V té době se už snažil dostat do České republiky.
Zatímco Nael a jeho manželka se ještě v Česku rozkoukávají, o generaci mladší Marwan a jeho manželka Nibras zde žijí už od konce ledna. Přiletěli i s tříletým synem a dvouletou dcerou s první skupinou. Dosud bydleli v areálu Okrouhlík u Jihlavy. „Měli jsme těžký život v Iráku. Byli jsme pronásledováni, často jsme utíkali. Zabíjeli nás islámští teroristé. Nebylo tam bezpečno. Manžel měl problémy i v práci. Děti neměly žádnou budoucnost,“ uvedla čtyřiadvacetiletá Nibras, která se už několik týdnů učí česky. Zatím zvládne napočítat do deseti či vyjmenovat dny v týdnu.
Lepší, než čekali
Všechny dočasné obyvatele smilovického střediska Karmel spojuje nejen osud iráckých křesťanských uprchlíků. Společný nyní mají i pocit štěstí. Hlavně z toho, že jsou v bezpečí. „Věděl jsem, kam jedeme. Věděl jsem, že Češi jsou přívětiví lidé. Je to ale ještě lepší, než jsem čekal. Děkujeme celému českému národu. Jediné, co jsme chtěli, je být v bezpečí. Musíme se nyní naučit vaše zvyky a tradice. Poděkování nestačí,“ tvrdí Nael.
Ve Smilovicích nyní žije 14 uprchlíků - deset dospělých a čtyři děti. V dalších dnech by jich mělo ještě dvakrát tolik přibýt. Starají se o ně pracovníci a dobrovolníci Slezské diakonie. V zařízení budou jen dočasně, šest až osm týdnů. Soustředí se na výuku českého jazyka a poznávání české kultury. Pak se rodiny přestěhují do klasických bytů a projdou dalším asi čtyřměsíčním integračním procesem. Mezitím by v ČR měly získat azyl.
Celkem má do Česka přesídlit 37 křesťanských rodin, což je 153 lidí. Většinou mají přiznaný mezinárodní status uprchlíka. Celý projekt s rozpočtem kolem 15 milionů korun organizuje a financuje Nadační fond Generace 21. Fond v prvním roce uhradí náklady na ubytování a životní potřeby iráckých křesťanů, stejně jako integrační služby. Peníze fond získal výhradně od soukromých dárců.
Lidé, které nadační fond pro přesídlení do Česka vybral, už před odletem do Česka prošli bezpečnostními prověrkami českých tajných služeb a pohovory s českými státními orgány. Absolvovali i zdravotní prohlídky a další je čekají po příletu do Česka.
Vyprodáno: čeští výrobci obytných kontejnerů díky uprchlíkům nestíhají
