Rok 1942 byl pro Protektorát Čechy a Morava přelomovým. Došlo k zabití zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, za což následovaly kruté represe ze strany nacistických okupantů.
Svůj vliv posléze uplatnil státní tajemník úřadu protektora, původní profesí knihkupec, Karl Hermann Frank, který se chtěl tvrdým postupem vyšvihnout do nejvyšší funkce v protektorátu. Plán na vyhlazení Lidic Hitlerovi předložil hned na Heydrichově pohřbu v Berlíně, Hitler s podpisem neváhal.
Lidice byly vybrány v podstatě náhodou, středočeská vesnička neměla s atentátem vůbec žádnou souvislost. Na vině je milostný dopis, který se dostal do rukou gestapa. Nálezci dopisu i četnictvu totiž připadal podezřelý a považovali ho za vzkaz jednoho z odbojářů. To samozřejmě nebyla pravda, jako záminka pro exemplární trest to ale stačilo.
10. června byly z Lidic odvezeny ženy a děti. Muži byli shromážděni a postupně popravováni, celkem zahynulo 173 mužů. Lidickému knězi Josefu Štemberkovi nacisté nabídli milost, kterou však nepřijal a zemřel se svými farníky.
K dalším popravám došlo i 16. června v pražských Kobylisích. Nacisté se rozhodli popravit i 26 obyvatel, kteří v den vyhlazení Lidic mimo obec.
Z vesnice nemělo zůstat nic. Za osobního dohledu K. H. Franka byly všechny budovy zapáleny a srovnány se zemí. 24. června potkal stejný osud i obec Ležáky.
Některé z lidických dětí byly poslány k poněmčení, ale velká část z nich zahynula v táboře Chelmno. Ženy byly odvezeny do koncentračního tábora Ravensbrück.
Tento brutální čin nacistů byl odsuzován po celém světě a dodnes je připomínán. Řada světových měst nese na památku název Lidice, objevuje se dokonce Lidice jako křestní jméno. Nedaleko původních Lidic byla v padesátých letech postavena nová zástavba.
