Smlouva ve znění šesti dodatků není jednoznačná, připouští různý právní výklad a výsledek sporu nelze předvídat. Jako smysluplné se proto jeví narovnání vzájemných vztahů. Zhruba tak loni v létě hodnotili manažeři Českých drah spor se Škodou Transportation v kauze dodávky dvaceti lokomotiv. Manažerské shrnutí sporu je v dokumentu, který dozorčí radě předložil tehdejší šéf drah Daniel Kurucz.
Ve stejném tónu hovořila i trojice právních kanceláří, která smlouvu z roku 2004 posuzovala. Například podle advokátů z kanceláře Achour & Hájek stavěla smlouva České dráhy do „poměrně nepříznivého právního postavení“. O právní nejistotě mluví i jejich kolegové z kanceláře Kříž a partneři, kteří práva a povinnosti plynoucí ze smlouvy popisují jako nejednoznačné a významově pochybné. Kanceláře proto doporučovaly dohodu. Podobně se vyjádřili i právníci z Weil, Gotshal & Manges s jediným rozdílem. Na jejich doporučení podle šéfa dozorčí rady Milana Ferance dráhy dotáhly arbitráž do konce.
Rozhodčí soud nedávno přiznal Škodovce téměř 1,2 miliardy, zatímco podobně vysoké nároky drah ignoroval. Firma WGM dráhy v arbitráži zastupovala. „Jestli to byla chyba, to neumím říci. Na stole nebyl žádný konkrétní návrh představenstva. Běžel nějaký spor a každá teoretická dohoda by znamenala, že dráhy přijdou o peníze,“ dívá se zpět Feranec. Výsledek arbitráže nadále vnímá jako nespravedlivý, neboť dráhy dostaly lokomotivy pozdě a nyní musejí ještě doplácet.
Nutno dodat, že advokáti doporučující dohodu vždy mluvili o povinnosti zachovat se jako řádný hospodář. Poslední návrh na dohodu měl podobu požadavku Škody na 250 milionů jako doplatek ceny, což dozorčí rada zamítla a arbitráž pokračovala.
Smlouvu za České dráhy před jedenácti lety podepsali členové představenstva Josef Bazala a Jiří Kloutvor. Dráhy nyní podrobují celý proces nákupu lokomotiv vnitřnímu auditu. Například dvě advokátní kanceláře ze tří právně zpochybnily i zadržení plateb Škodě, ke kterému došlo v době ředitelování Petra Žaludy.
