Zeman delirium tremens neprodělal, Stehlíková si vymýšlí a soud to nezajímá, říká advokát exprezidenta
Mohla to být jednoduchá právní kauza s předvídatelným výsledkem opřeným o dřívější rozhodnutí Ústavního soudu. Spor bývalého prezidenta Miloše Zemana s exministryní pro lidská práva Džamilou Stehlíkovou ale bude pokračovat před odvolacím soudem. Zeman se žalobou na Stehlíkové domáhá omluvy a milionu korun pro Fond ohrožených dětí za výroky související s jeho hospitalizací v říjnu 2021. Šéfka Liberálně ekologické strany a původním povoláním lékařka tehdy uvedla, že prodělal náběh na delirium tremens a má těžce poškozený mozek. Přestože Stehlíková vycházela jen z mediálních informací, dal jí pražský obvodní soud za pravdu a Zemanovu žalobu na konci května zamítl. „Přitom musela jako lékařka vědět, že pro stanovení diagnóz nemá k dispozici zdravotní dokumentaci. Šlo o vědomé lži se zjevným politickým záměrem,“ je přesvědčen Zemanův obhájce Jaromír Císař.
Soudkyně Dáša Vítková poukázala na to, že politik musí snést tvrdší kritiku, politický boj je součástí jeho profese. Jak řešit střet práva na ochranu osobnosti veřejných činitelů s právem na svobodu projevu a na informace o politicích?
Politik musí snést kritiku své veřejné činnosti. Stejně jako všichni ostatní má ale právo na ochranu osobnosti. Ústavní soud konstatuje, že nepravdivá skutková tvrzení o zdraví veřejných činitelů by v právním státě neměla požívat žádné ochrany. Nepravdivé informování o zdravotním stavu proto porušuje osobnostní práva a intimní sféru jakéhokoliv člověka. Je to zakotveno v Listině základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky. Listina zároveň nepovažuje svobodu projevu za absolutní právo.
Jenže informace o zdraví veřejných činitelů jsou veřejným zájmem.
To je pravda. Ale veřejný zájem je jen na pravdivých informacích o zdraví politiků.
Kde spatřujete podstatu kauzy Zeman a Stehlíková?
Paní Stehlíková svévolně stanovila několik závažných psychiatrických diagnóz. Udělala to jako lékařka specializovaná na léčbu závislostí. Možná jako odbornice vidí tyto problémy téměř všude a trpí tendencí je rozpoznávat.
Co vás na verdiktu prvoinstančního soudu nejvíce překvapilo?
Soud dopředu vymezil svým usnesením předmět řízení. Tím bylo prokázat pravdivost výroků žalované, takzvaný skutek pravdy. Když osočila žalobce, že není schopen vykonávat prezidentský úřad, měla prokázat svá tvrzení. Důkazní břemeno spočívalo na ní.
Soud dále ještě před zahájením řízení stanovil, že pokud by se pravdivost žalované prokázala, zabýval by se tím, zda její výroky neohrozily čest, důstojnost a osobnostní práva žalobce. Jinými slovy, i kdyby diagnózy stanovené žalovanou odpovídaly skutečnosti, soud měl vyhodnotit, zda nepoškodily žalobce. To se ale překvapivě nestalo.
Zemanův vztah k alkoholu je dlouhodobě známý. Například jeho předchůdce na Pražském hradě Václav Klaus na podzim 2021 řekl: Každé malé dítě ví, že má určitě vážné zdravotní problémy, které souvisejí s jeho stylem života, s tou skleničkou na straně jedné a s tou cigaretkou na straně druhé. Nebyla to také diagnóza?
Jedním z argumentů protistrany je, že žalobce se svým vztahem k alkoholu chlubil. Nicméně to ještě neznamená, že měl ony diagnózy stanovené žalovanou. Mělo to být skokové zdementnění a Korsakovova psychóza. Rozpoznat tyto choroby ale podle znaleckého posudku, který si vyžádal přímo Obvodní soud pro Prahu 3, nelze takzvaně na dálku z informací médií. Žádný lékař, a to ani žalovaná, není schopen podle této expertizy provést takové odborné závěry bez osobního vyšetření pacienta. Předpokládali jsme, že soud bude tento názor znalkyně respektovat. Největším překvapením pro nás bylo, že ho naopak ignoroval. Zatím ale známe jen ústní zdůvodnění rozsudku, na písemné čekáme.
U lidí závislých na alkoholu je například náběh na delirium tremens poměrně obvyklá záležitost. S tím nesouhlasíte?
Na to protistrana opakovaně upozorňovala. Zároveň přiznala, že na podzim 2021 neměla k dispozici zdravotní dokumentaci žalobce. To ale žalované nebránilo tvrdit hluboké poškození mozku žalobce a další závažné diagnózy.
Soudkyně v ústním odůvodnění rozhodnutí uvedla, že Stehlíková prokázala pravdivost svých hodnotících soudů. Podle Vítkové měla jako odborník dostatek informačních zdrojů, podkladů a indicií pro ohodnocení tehdejšího Zemanova stavu. Jak si to vysvětlujete?
Soud přebral výmluvy a vytáčky žalované a poukázal na odborný posudek, který si vyžádal. Tento posudek ale říká o onom skokovém zdementnění a Korsakovově psychóze něco úplně jiného. Tomu nerozumíme.
Na tom postavíte odvolání k vyššímu soudu?
Samozřejmě. Máme také posudek znalců z Psychiatrické léčebny v Bohnicích, který vychází ze zdravotní dokumentace žalobce v době, kdy se léčil v Ústřední vojenské nemocnici. Posudek jasně říká, že žádná z diagnóz uváděných žalovanou tam nebyla. Tuto expertizu ale soud odmítl s odůvodněním, že byla vypracována později.
Jaké další argumenty použijete?
Určitě poukážeme na nesrovnalosti v průběhu řízení, tedy na vynesení rozsudku v rozporu s dopředu vymezenými mantinely, jak jsem o nich hovořil. Zjednodušeně řečeno, že žalovaná měla prokázat pravdivost svých výroků, což se nestalo. Místo pravdivosti se soud spokojil s pravděpodobností. Argumentovat budeme také závěry znaleckého posudku, který si nechal vypracovat přímo obvodní soud.
Existují judikáty Ústavního soudu, který rozhodoval podobné kauzy, jimiž by se nižší soudy měly řídit?
Určitě ano. Máme několik dřívějších rozhodnutí ústavních soudců v podobných případech, na které v odvolání poukážeme.
