Česko se potřebuje poučit z minulé krize a zabránit poklesu zaměstnaneckých příjmů, říká předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Cestou je podle šéfa odborů naopak kratší pracovní den za stávajících mezd.
Novozélandská premiérka Jacinda Ardernová navrhuje pro oživení ekonomiky zavedení čtyřdenního pracovního týdne. Je to recept také pro Česko?
V návrhu novozélandské premiérky je zajímavá jedna úvaha. Říká, že Novozélanďané rádi cestují, a že vlastní ekonomice tedy nejlépe pomohou tím, když budou mít více času cestovat po své zemi a budou otáčet peníze. To je však specifikum Nového Zélandu. V Evropě to podobné nemáme, i česká situace je odlišná.
Co tedy podle vás v Evropě a České republice zabere pro nakopnutí hospodářství?
Pro diskuzi v Evropě je určitě zkracování pracovní doby bez snížení mzdy. Tím by se zachovala kupní síla. Konkrétně by to bylo zkrácení denní práce o půl hodiny denně na 37,5 hodiny, tam kde to ještě není. Zajímavé jsou rovněž úvahy na Slovensku, že trvale zakážou maloobchodní prodej v neděli. U nás přitom stále není dotažená ani diskuze o práci v době státních svátků.
Má být zkracování pracovní doby tématem pro období, kdy se očekává ekonomická recese? Nehrozí, že by to pokles hospodářství ještě víc prohloubilo?
Určitě by to situaci nezhoršilo. Již nyní 80 procent ekonomických subjektů zkrácenou dobu na 37,5 hodiny má a nic se nestalo. Půlhodina denně nikoho nezabije a lidé jsou naopak díky tomu spokojenější. Navíc s kratší pracovní dobou a stejným příjmem je větší prostor na to, aby lidé věnovali peníze například do nějakého statku, který je zajímavý pro výrobce v České republice. Pomůže to rovněž lepšímu sladění pracovního a soukromého života. A to se může projevit ve zvýšené produktivitě práce.
Změnily se v nové situaci po propuknutí pandemie koronaviru podmínky pro zavádění kratších směn?
Podmínky se nezměnily. Naopak když má někdo v současnosti problém se zakázkami, tak zkracování pracovní doby může být jedním ze způsobů, jak situaci vylepšit. Ale záleží na tom, jak se vyvine situace v jednotlivých oborech, jaká v nich bude cenová politika, co se vlastně na trhu odehraje. Nyní Česká republika generuje největší růst spotřebitelských cen ze všech zemí Evropské unie, což také vytváří nervozitu.
Současně je u nás stále obrovský rozdíl mezi produktivitou práce a mzdovou úrovní. Prostor pro zvyšování mezd je stále poměrně velký. Je však otázkou každého subjektu, jak se na to podívá. Kde má jaké možnosti, jak může vytvořit větší spokojenost zaměstnanců a tím i vyšší produktivitu. Jiné to bude u výrobních firem, jiné zase u společností, které nejsou primárně výrobní.
Co očekáváte od mzdového vývoje a kolektivního vyjednávání?
Když se podívám zpátky na rok 2009, tak jediným důsledkem snížení mezd a platů bylo, že jsme si vytvořili vlastní domácí krizi. Z toho bychom se měli poučit a rozhodně bychom neměli srážet k zemi spotřebu. To by pro firmy byla rána z milosti. Když spotřebitel nemá prostředky, tak neutrácí. To je hlavní poučení z minulé krize, které platí i pro tu současnou.
