Ústavní právník Kysela: Vláda přistupuje k zákazu cestovat benevoletně, vyprazdňuje ústavu
Profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Kysela nepovažuje uzavření hranic vládou ani některé další restriktivní kroky přijaté kvůli epidemii koronaviru za dostatečně vysvětlené a hlavně opřené o jasné znění zákonů. „Vidím dosti neurčitý základ pro zákazy a omezení v zákonech navazujících na Listinu základních práv a svobod a ústavní zákon o bezpečnosti. A také příliš benevolentní přístup k dokládání nezbytnosti těchto opatření,“ řekl v rozhovoru pro deník E15.
Může vláda podle Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavy, zavřít hranice a omezit tak svobodu pohybu a pobytu, a to v obou směrech, tedy pro cizince zvnějšku a pro české občany zevnitř? Může to udělat na neomezeně dlouhou dobu?
Listina základních práv a svobod v článku 14 zakotvuje jednak svobodu pohybu a pobytu, a jednak právo každého, kdo u nás pobývá oprávněně, ČR opustit. Omezit to zákonem je možné tehdy, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých.
Ústavní zákon o bezpečnosti pak říká, že při vyhlášení nouzového stavu může vláda stanovit, která základní práva vymezená zvláštním zákonem omezí a v jakém rozsahu. Zvláštním zákonem je krizový zákon.
V něm zákaz cestovat najdeme?
V krizovém zákoně jednoznačné zmocnění pro uzavření hranic nenajdeme. Je tam dílčí úprava pro omezení vstupu cizinců, pro opuštění území republiky se žádná omezení nestanoví. Čím déle taková situace trvá, tím je problematičtější, protože článek 4 Listiny základních práv a svobod ukládá při omezování základních práv dbát jejich podstaty a smyslu. Zakážete-li opustit území republiky, z práva na opuštění území republiky nezůstane nic. Proto jsou zásadní důvody, časové limity, rozsah výjimek, ale i citlivější alternativy v podobě stanovení karantény po návratu a další možnosti.
Vláda se od předposledního březnového týdne řídila zákonem o ochraně veřejného zdraví. V něm se o uzavření hranic píše?
Vedle krizového zákona je jako základ mimořádných opatření, tentokráte ministerstva zdravotnictví, která ale fakticky projednává vláda, užíván zákon o ochraně veřejného zdraví. Paragraf 69, odstavec 1, písmeno b umožňuje stanovit zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami, omezit cestování z některých oblastí a dopravu mezi některými oblastmi.
Takže o uzavření hranic se krizový zákon ani zákon o veřejném zdraví nezmiňují. Je to tak?
Celý spor se vede o to, jestli v těch citovaných ustanoveních najdeme uzávěru hranic, nebo ne. Pokud ne, není splněna první podmínka Listiny základních práv a svobod stran omezitelnosti práva zákonem. Nejde tedy o to, že by hranice nebylo možné uzavřít, ale o to, jestli zákony jsou dostatečně určité, aby to umožňovaly.
Proto vidím dosti neurčitý základ v zákonech navazujících na Listinu základních práv a svobod a ústavní zákon o bezpečnosti jako problém.
Opozice vytýká vládě, že zákazy a omezení příliš nevysvětluje. Souhlasíte?
Přístup vlády k dokládání nezbytnosti přijatých opatření je příliš benevolentní. Právě nezbytnosti se týký druhá podmínka omezování základních práv. To je třeba dokládat důvodovými zprávami, přesvědčovat o tom veřejnost, případně i soudy: proč je to nutné, není nic mírnějšího?
Vláda nepůsobí dojmem, že by si s dokládáním nezbytnosti dělala starosti.
Prostě zavřela hranice, protože to je účinné. Po věcné stránce to nerozporuji. Nicméně, jak už jsem uváděl, každé omezení základního práva musí zachovat jeho podstatu a smysl. Můžete snad v nouzi zavřít z mimořádně závažných důvodů hranice na několik málo týdnů, uznat, že je to velký problém právní, ekonomický, sociální i lidský, ale současně přesvědčivě argumentovat, proč je ještě třeba je po velmi omezenou dobu udržet zavřené, a nezvolit například karanténu pro vracející se. Také je dobré se vypořádat s přístupem jiných zemí, jejichž vlády nejspíše rovněž nemají ambici své občany ohrozit na životě a zdraví.
To je potom něco jiného, než když řeknete: Vidím to tak na rok, možná dva. Takovým postupem se základní právo vyprazdňuje. A to je protiústavní.
Připomenu, že citovaný výrok pronesl náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. Nedávno se k uzavření hranic vyjádřil i prezident Miloš Zeman. Řekl, že budou zavřené rok. Může něco takového hlava státu prosazovat nebo nařizovat?
Prezidentova slova nejsou výkonem kompetence. Žádnou kompetenci v této oblasti nemá, jak a o čem mluví, podléhá konvenčním omezením, na něž se u nás nedbá. Prostě to řekl.
Mohou se občané proti uzavření hranic bránit? Mají jinou zákonnou možnost, než je podání stížnosti k Ústavnímu soudu?
Občané mohou upozorňovat vládu, poslance a senátory, že pro ně svoboda pohybu není marginálií. Opatření ministerstva zdravotnictví mohou být vesměs žalována před správními soudy. Možná i ta vládní, je to ale trochu nejasné. Pokud by vládní opatření byla posouzena jako právní předpisy, příslušel by přezkum Ústavnímu soudu, zejména asi na základě návrhů poslanců a senátorů.
Lze odhadovat, zda Ústavní soud stěžovatelům vyhoví?
Před Ústavním soudem je vedeno zhruba deset řízení k různým opatřením, před správními soudy další. Pro ústavní soudce je to určitě časová priorita. Rozhodnutí ale neodhadnu, bude záležet na argumentech vlády a stěžovatelů. Konkrétně to bude míra dotčenosti jejich práv a zájmů: vadí mi zavřené hranice všeobecně, vadí mi, protože mám část rodiny za hranicemi, v zahraničí podnikám a podobně.
Může mít větší šanci návrh podaný senátory, který se nyní připravuje?
U návrhů poslanců a senátorů k Ústavnímu soudu je podstatný nesoulad s ústavním pořádkem.
