Utajená sázka na krypto. Jak se Bhútán pustil do nejistého těžebního byznysu

Bhútánský král Džigme Khesar Namgjel Wangčhug

Bhútánský král Džigme Khesar Namgjel Wangčhug Zdroj: Reuters

Jan Železný , lig

Žádné dítě jim neuniklo. Všechny ty klasické, tu a tam do disneyovského hábitu zahalené pohádkové příběhy, v nichž figurují tajemná horská království, hemžící se draky, kteří střeží zlatý poklad důkladněji než vlastní oko v hlavě. Romantické iluze, které odcházejí spolu s dětským věkem… anebo ne? Jak ukázaly účetní záznamy několika nedávno zbankrotovaných amerických bank, tato idea rozhodně není mrtvá. Jen ten hřmící drak se třepotá pouze na státní vlajce království leží na neprostupných svazích Himálaje, a poklad sestává, světe div se, z Bitcoinů. Vítejte v Bhútánu, první „kryptomonarchii“ světa. Téma vyšlo na Info.cz.

Vskutku to znělo dosti neuvěřitelně. Nedávno skončená kryptoměnová zima, období výrazného cenového propadu na blockchainu založených měnách, spolu s následnými globálně rozšířenými zásahy rozličných národních úřadů a agentur proti podvodným schématům dostala na kolena nejednu v odvětví kryptoměn angažovanou společnost. 

Patřili mezi ně i dva velcí poskytovatelé kryptoměnových zdrojů BlockFi a Celsius, jejichž účetní záznamy se okamžitě dostaly na přetřes po informacích toužících investorů i novinářů. V rozsáhle působících tabulkách však bylo možno vyčíst daleko více zajímavostí, než by jeden běžně tipoval. 

Jak se ukázalo, mezi klienty figuroval i subjekt s prazvláštně znějícím jménem Druk Holding & Investment. Českému uchu první slovo nemusí znít úplně cize, přičemž první dojem neklame. Ano, opravdu se jedná o jméno „draka“, tedy konkrétně toho hřmějícího až z dalekého Bhútánu, malého buddhistického království, jež se rozprostírá na zamrzlých svazích Himálaje a nadále si udržuje svoji svébytnost.

Daná entita představuje královstvím ovládaný národní investiční fond, který ovšem reálně spíše funguje jako obří státní konglomerát provozující řadu tamních podniků a tu a tam investující nějaký ten milion dolarů. Tak tomu bylo i v případě transakce s výše zmíněnými poskytovateli půjček. Zarážející však byl způsob, jakým tak bylo učiněno, i investiční záměr.

Jak jako první informoval americký časopis Forbes a po něm i další média, královská společnost si vypůjčila kryptoměny, aby s nimi zainvestovala svůj vlastní byznys na těžbu dalších kryptoměn s Bitcoinem v čele. Tuto překvapivou záležitost pod tlakem investigativních novinářů velmi opatrně potvrdili i představitelé fondu, přičemž se dle jejich slov mělo jednat o experimentální záležitost v době, kdy cena nejznámější kryptoměny světa dosahovala zhruba úrovně 6000 dolarů. Nicméně jak poukazují experti, rozsah investic společně s utajením, které celou věc provázelo, překračují hranice běžného „pilotního projektu“. Daleko více zřejmě svědčí o rozsáhlejším koordinovaném úsilí. Ani v hornaté izolované zemi se však nic neutají, a pravdou je, že v regionu se o těchto prazvláštních aktivitách bhútánských úřadů již nějakou dobu spekulovalo. Doklad o tom lze ostatně dohledat i v oficiálních statistikách, především celních prohlášeních. Z nich je patrné, že monarchie v posledních letech masivně navýšila import pokročilých počítačových čipů a dalších technologických zařízení v celkové hodnotě přes 190 milionů dolarů, přičemž právě loňské nákupy v hodnotě 142 milionů měly být rekordními a poměrně okatě se vyjímaly vedle běžných importních položek v podobě pohonných hmot či rýže.

Zemí původu těchto zařízení měla být převážně Čína, popřípadě její zvláštní administrativní region a asijský finanční hub Hongkong. To vše se mělo odrazit ve zvýšení deficitu veřejných financí stejně jako řídnoucích rezervách cizích měn. Jak upozorňují kritici, dané výdaje nebyly nikde přímo evidovány a nestaly se tak ani součástí veřejné politické debaty. A to i přesto, že se dle mnohých stále jedná o velmi spekulativní byznys.

Kontroverze rovněž vzbudil fakt, že vláda měla pro tyto své záměry vyčlenit kapacitu zhruba 100 MW v rámci obřích hydroelektráren. Ty tvoří nejenom páteř výroby elektřiny pro zhruba 800 tisíc obyvatel, ale i díky jejímu exportu významně přispívají do státní kasy. Daná velikost je poměrně zarážející, neboť převyšuje běžné komerční projekty.

Bhútán se se svým státem vedeným záměrem zřejmě hodlal zařadit po bok Ruska, Kazachstánu či několika zemí v Jižní Americe, které se všechny rozhodly využít zákazu tohoto donedávna výrazně kvetoucího kryptotěžařského byznysu v Číně a přeměnit své unikátní přírodní podmínky v zajímavou konkurenční výhodu (rozsáhlá těžební zařízení, často i nelegální, se kupříkladu nachází na chladné ruské Sibiři). Až do odhalení skrze data zbankrotovaných bankovních domů se vše dělo mimo zrak veřejnosti.  

Malá monarchie se však očividně neplánuje nadále izolovat a svůj kryptoměnový byznys před světem utajovat. Právě naopak. V březnu tohoto roku firma Bitdeer, jeden z velkých těžařů kryptoměn původem ze Singapuru, za nímž stojí čínský miliardář Jihan Wu, oznámila nový ambiciózní projekt s již zmíněnou státem kontrolovanou společností Druk Holding & Investment. 

Jeho jádro má tvořit fond v očekávané hodnotě 500 milionů dolarů, jež má nabízet bohatým zahraničním investorům projekty na výstavbu zařízení na těžbu kryptoměn a obřích datacenter přímo v Bhútánu. Komparativní výhodou celého záměru a zároveň jedním z lákadel má být fakt, že tato budou zásobena zelenou lacinou elektřinou z tamních mocných hydroelektráren, díky čemuž by měla plnit stále vzrůstající požadavky na ekologičnost těchto odvětví, která se čím dál častěji kvůli své energetické náročnosti dostávají do hledáčku environmentálních aktivistů a dalších kritiků.

Úspěch daného byznysu je samozřejmě nejistý, neboť jak je známo, kryptoměny, včetně těch největších v podobě Bitcoinu či Etherea, patří k rapidně cenově volatilním aktivům. Své o tom ostatně dobře ví i Bitdeer, který se sice se svými akciemi propracoval až na americkou burzu Nasdaq, nicméně se, stejně jako ostatní jeho konkurenti, nevyhnul již zmíněné tzv. kryptoměnové zimě – masivnímu propadu ceny v minulém roce, který doprovázel krach několika peněžních ústavů, jež obhospodařovaly pro mnohé stále trochu „vachrlatý“ byznys těchto novodobých „prospektorů“. 

Singapurská společnost tak za rok 2022 vykázala poněkud znepokojivou ztrátu 62 milionů dolarů, což značně kontrastovalo se ziskem 82 milionů dolarů v pro kryptoměny úspěšném roce 2021. Právě nový byznys s Bhútánem ji má opět postavit na nohy a přinést potřebnou diverzifikaci těžebních aktivit, dosud provozovaných v Norsku a amerických státech Washington, Texas a Tennessee. Těžební kapacita by díky tomu měla narůst o 12 procent, přičemž zahájení výstavby ambiciózního projektu je plánováno již na konec tohoto roku, s finálním dokončením během podzimu 2024.

A co si od všeho slibuje samotná monarchie? Odpověď na tuto otázku není jednoduchá, nicméně při zasazení celé záležitosti do širšího kontextu bhútánských reálií nepůsobí celá záležitost již natolik obskurně. Království jako takové totiž stojí na poměrně netradičním hospodářském modelu, který je velmi zvláštní směsicí preindustriálních časů a technologií budoucnosti. 

Kromě očekávaného a nepříliš rozvinutého zemědělství a exportu zelené hydroenergie (převážně do po energiích žíznící Indie) země profituje z turistiky. A to ne jakékoli. Bhútán zcela záměrně cílí na vysokopříjmové návštěvníky, kterým nabízí exkluzivní zážitky v mýty opředené a stále v mnoha ohledech nedostupné zemi, již na svém cestovatelském seznamu rozhodně nemá každý. Důkazem toho budiž i poměrně drahá a počtem omezená víza pro vstup.

Nutno poznamenat, že právě tato slepice snášející zlatá vejce dostala v posledních letech kvůli pandemii covidu-19 citelný zásah. Monarchie se kvůli svému nerozvinutému zdravotnictví velmi obávala rozšíření viru na své území ze sousední Číny a fakticky se uzavřela veřejnosti. Vzestup investic do zkušebních těžebních kryptosoustav spadá do této doby. Spekuluje se proto, že poněkud zoufalé úřady sáhly po kryptu jako možném způsobu rychlé náhrady příjmů z turismu a následné příjmové diverzifikace.

Nutno poznamenat, že himalájská monarchie, jejíž hospodářské statistiky jinak nejsou zrovna nejzářnější, je podobným experimentům poměrně otevřená. Zmínit tak lze například pilotní projekt biometrických digitálních pasů nebo zavedení nové digitální měny pod správou centrální banky, na níž měl Bhútán spolupracovat s kryptoměnovou sítí Ripple. 

A aby byl seznam tamních kuriozit úplný, je potřeba rovněž zmínit unikátní model měření stavu tamního hospodářství. Monarchie již v 70. letech, údajně ovlivněna i komplexitou tamního buddhistického náboženství a jeho učením, odložila stranou globálně užívané nástroje v podobě pravidelného měření hrubého domácího produktu (HDP) a namísto něj představila koncept tzv. hrubého národního štěstí (gross national happiness). Jeho základem je myšlenka o komplexním a holistickém přístupu k udržitelnému rozvoji země, který kromě nám dobře známých ekonomických aspektů dostatečně reflektuje i ty nemateriální. Z nich lze pro zajímavost zmínit například psychickou pohodu, úroveň zdraví, míru využití volného času či kulturní rozmanitost a kvalitu. Celkový seznam obsahuje přes třicet detailních kategorií, které se aplikují nejenom na království jako takové, ale i jeho regiony či se provádí měření na základě genderových rozdílů. Bhútán se snaží tuto svoji iniciativu rovněž exportovat a poměrně aktivně se proto účastní i debat o novém pojetí mezinárodních standardů rozvoje.

Ekonomika a s ní spojená kryptoměnová dobrodružství však nepředstavují jediný bolehlav vlády v Thimpu. Tento maličký stát je totiž doslova vměstnán mezi ohromnou masu v podobě Indie a Číny, tedy mezi dvě hospodářsky i mocensky výrazně rychle posilující velmoci, o nichž se čím dál častěji hovoří jako o stěžejních pilířích rodícího se multipolárního globálního řádu. 

V posledních letech navíc tu a tam probleskly zprávy o čínských jednotkách, které dočasně překračovaly hranici ze sousedního Tibetu a snad si na místě i budovaly dočasnou vojenskou infrastrukturu. Peking s Indií vede v oblasti Himálaje dlouhodobé teritoriální spory a její svazový stát Arunačalpradéš dokonce nazývá jižním Tibetem, přičemž se spekuluje o územních nárocích. Dané dynamice nemůže malý Bhútán při vší své snaze uniknout.