První autobusovou zastávku vyfotil Jan Vrabec před sedmy lety. Aktuálně jich má ve svém archivu zhruba tisíc. Část snímků, které pořídil v celém Česku, vydal i v publikaci s názvem Zastávky. "Já si myslím, že až na výjimky vypovídají o jisté české uměřenosti až nudnosti, což asi není v tomto směru v zásadě špatně. Já se ale snažím fotografovat hlavně ty méně nenápadné a něčím zajímavější," konstatuje Vrabec. Část jeho tvorby si prohlédněte ve fotogalerii.
První zastávku vyfotil náhodou po cestě na chalupu, tedy někdy mezi Voticemi a Táborem. Ty další do sbírky přibývaly namátkou. I proto, aby zachytil jejich postupné mizení. "Prostředí okolo nás se různou intenzitou neustále mění, platí to i o zastávkách. Vidím to už po několika letech mého focení, a to se jedná o necelé jedno desetiletí," říká Jan Vrabec.
Zastávky Vrabec rozčlenil do několika kategorií. Jsou to například plechovky, dřevěnky, domečky. "Měl jsem připravenou i kategorii devadesátky, do které jsem mnohé zastávky zařadil, ta se ale nakonec do knihy nedostala. Zatím jsem nenarazil na nic odbornějšího, snažím se sám pátrat, oslovil jsem ještě před vydáním knihy některé instituce a odborníky, ale je to zřejmě pole neorané," komentuje. V Česku je podle Vrabce něco kolem 10 tisíc různých zastávek, jen v Praze jich zhruba 2300.
"Určitě to má hodně společného s fenoménem chatařství. Jde o masový jev, do kterého se jistě promítal a promítá stav a úroveň naší společnosti. Zastávky jsou v podstatě veřejným majetkem, který není oproti chataření hájemstvím osobního prostoru, ale dost často je místem pro vyjádření osobních pocitů, stavů a kreací všeho druhu. To se také snažím ve svých fotografiích zachytit a baví mě to poslední dobou čím dál více," uzavírá Vrabec s tím, že některé zastávky jsou podle něj už za hranicí nevkusu.
