Přesně před 36 lety se posádce letadla společnosti Air Canada podařilo odvrátit leteckou katastrofu, když stroji Boeing 767 kvůli nedostatku paliva vysadily postupně oba dva motory. Pilotovi se ale přesto podařilo s „kluzákem“ přistát a nikdo přitom neutrpěl vážnější zranění.
Měl to být všední ranní let za ideálního počasí. Spoj číslo 143 společnosti Air Cananda mířil z Ottawy do Edmontonu a byl zrovna v polovině cesty. Na palubě bylo 61 pasažérů a osm členů posádky. Kapitánem byl Bob Pearson a prvním důstojníkem Maurice Quintal, oba s bohatými zkušenostmi. Stroj, kterým letěli, byl nově zakoupený Boeing 767, tehdy jedno z nejmodernějších letadel s mnoha automatickými funkcemi řízenými počítačem. A to byl kámen úrazu.
Ve výšce 12,5 km posádku upozornila varovná kontrolka, že má jedno z palivových čerpadel problém s nízkým tlakem. Důvody potíží mohly být dva, buď je čerpadlo rozbité a nebo něco horšího – dochází palivo. Počítač přitom ukazoval, že paliva je na cestu dostatek. Netrvalo však dlouho, a ozvalo se i druhé čerpadlo. Příčina byla jasná, palivo drasticky dochází a letoun musí co nejrychleji nouzově přistát.
Od cíle je dělilo dlouhých 1100 kilometrů a nepřipadalo v úvahu, že se podaří doletět až tam. Nejbližší větší letiště se nacházelo ve 200 km vzdáleném Winnipegu. Brzy se však objevil ještě větší problém – jeden ze dvou motorů úplně vysadil. Pearson byl naštěstí vycvičen k přistání i s jedním funkčním motorem, byť s tak velkým strojem zatím nikdo bez obou motorů nepřistál. Brzy navíc službu vypověděl i druhý motor a situace začala být kritická.
Díky skvělým aerodynamickým vlastnostem ale letoun doslova plachtil a pomalu sestupoval k zemi. První důstojník doporučil přistát na bližším vojenském letišti ve městečku Gimli, které znal coby bývalý armádní pilot. Před přistáním ve výšce 900 metrů se kapitán rozhodl pro nouzový a poněkud riskantní manévr, který používají piloti kluzáků – skluzu, kterým letadlo rychleji ztrácelo výšku, a přitom nezrychlilo.
Zbytek článku naleznete na stránkách Blesk.cz zde >>>
