Braniborsko je tak blízko, a přitom je neprozkoumané. Spousta lidí jede na prodloužený víkend třeba ke Gardskému jezeru nebo do Paříže, zatímco jen pár hodin od Prahy je mnoho příležitostí pro skvělé zážitky. A to i teď, v zimě.
Jako základnu pro naše výletování jsme si vybrali městečko Beelitz. Nechtěli jsme trávit zbytečně dlouho přejezdy. A odtud se lze do půlhodinky jízdy autem dostat na spoustu zajímavých míst včetně Postupimi. Není čas ztrácet čas, a proto jsme využili už samotnou cestu sem, a než jsme dojeli do našeho cíle, zastavili jsme se ještě v největším skanzenu v regionu, tedy v malebné vesničce Spreewald-Lehde. I když zrovna pršelo, neodradilo nás to od toho, abychom se nechali dopravit do vesničky z poloviny devatenáctého století hezky stylově loďkou s převozníkem. I když zrovna nepálí slunce, jede se díky teplé dece pod zadkem i na kolenou pohodlně. Jízda tak trochu připomínala projížďku gondolou.
Vesnička Lehde leží celá na vodě a napočítáte tu jen asi sto padesát obyvatel. Romantikou si ale nezadá se slavnými Benátkami. Po vodě stejně jako v Itálii funguje veškerý servis. Jediná poštovní doručovatelka nejezdí na motorce, jak jsme zvyklí z českých vísek, ale vlastní žlutou loďkou, a stejně fungují popeláři či hasiči. V samotném skanzenu pak stojí jedenáct zemědělských a obytných budov, které věrně dokumentují tradiční život Lužických Srbů.
Kdo se prošel stezkou v korunách stromů na Lipně nebo na dolní Moravě, ví, jak nádherný pohled do krajiny se otevře, když se člověku po namáhavém výšlapu podaří konečně vydrápat až do posledního patra a ocitne se blíže k nebi. Tady v Baum und Zeit Beelitz-Heilstättenu mají podobnou atrakci, ale přesto velmi rozdílnou. Jedinečný zážitek si lze vychutnat jak na zemi, tak při procházce ve čtyřiceti metrech, kde jinak už létají jen ptáci. Vyhlídková lávka byla totiž vybudována mezi ruinami bývalého největšího plicního sanatoria v berlínské oblasti.
Díky komentovaným prohlídkám návštěvník zjistí, jakými unikátními vymoženostmi se i přes drsný život zdejších tuberkulózních pacientů mohl tento nemocniční komplex už před sto lety pochlubit. Prostor, který na první pohled působí téměř až nekonečně, je ve skutečnosti přesná polovina celkové rozlohy nemocnice. Jde totiž o ženskou část sanatoria. Ta mužská byla vybudována ve stejném rozsahu, jen zrcadlově obráceně na druhé straně pozemku. Tou dobou byla tuberkulóza v Německu tak běžné onemocnění jako třeba rýma dnes. Nakažený byl každý druhý člověk a každý třetí na ni zemřel. Paradoxem je, že byla považována za romantickou, až módní nemoc.
Nakažení lidé totiž byli bledí, štíhlí a měli lesklé oči, což mohlo dokonce působit až sexy dojmem. Život zde nebyl žádný med, i když v porovnání s lidmi, kteří neměli šanci se tady léčit, si tu pacienti žili velmi dobře. Panovala tu přísná pravidla, která když porušili, byli nemilosrdně posláni domů. K léčebným metodám patřila pravidelná kvalitní strava, pobyt na čerstvém vzduchu a absolutní klid, což procházky třetím největším parkem v Braniborsku hned po Sanssouci v Postupimi a parku Pückler v Chotěbuzi zcela splňovaly. Vařili tu vskutku dobře, což matkám rvalo srdce.
Věděly, že jejich děti doma často hladovějí. Snažily se jim schovat nějaké jídlo. Když se toho ale domákl dozor v jídelně, mohla to být jízdenka domů. Zašlou slávu ztraceného místa dnes už připomíná máloco. V budovách, kde dříve stála pošta, fungoval řezník nebo pekař, dnes rostou stromy a i opuštěný kostel zeje prázdnotou. Na to, že zde byla zbudována vůbec první elektrárna, první kinosál či první myčka nádobí v Německu, se už také zapomnělo. Kdo ale na tohle magické místo plné hry světla a stínů nezapomněl, jsou filmaři. Prostory jsou totiž ideální kulisou pro snímky, jež vyžadují napětí a silnou atmosféru. Točily se tu hollywoodské trháky jako třeba Pianista či válečný film Valkýra. Pro natáčení videoklipu k písni My Heart Burns si zdejší prostory zvolila dokonce i metalová skupina Rammstein.
Být tak malý kousek od Postupimi a alespoň na jeden den se sem nepodívat by byl hřích. Zvláště pak když se zároveň v tentýž okamžik alespoň částečně přenesete do Nizozemska či na ruský venkov z doby carů. Skvělé je, že obě čtvrti máte na jedné tramvajové lince 92. První navštivte ruskou kolonii Alexandrowku, která se skládá ze dvanácti dřevěných domků. Postavena byla roku 1826 podle vesnice Glosovo nedaleko Petrohradu. Vybudovat ji nechal král Fridrich Vilém III. na počest svého blízkého přítele, ruského cara Alexandra I.
Co ještě navštívit v Postupimi Zámek Sanssouci je pětihvězdičková památka ze seznamu UNESCO a letní sídlo krále Fridricha II. Velikého. • Einsteinova věž, která se budovala za účelem ověření teorie relativity a byla postavena ve stylu Bauhaus. • V Muzeu Barberiny můžete obdivovat originály zátiší van Gogha. • Kostel sv. Mikuláše najdete na Staroměstském náměstí naproti Staroměstské radnici. Před kostelem stojí obří obelisk. • Česká čtvrť Weberviertel s pomníkem J. A. Komenského, kde se usazovali čeští protestantští emigranti. |
Dodnes jsou všechny domky obydlené a na jejich průčelích si můžete všimnout jmen jejich majitelů sto osmdesát let zpátky. Pouze jedna z rodin, která zde dnes žije, může sledovat své kořeny zpět až k jednomu z dvanácti původních Rusů. Jen dvě zastávky odsud směrem do centra se nachází holandská čtvrť, v níž si budete připadat jako uprostřed Amsterdamu.
Tuhle malebnou část Postupimi tvoří sto třicet čtyři domů postavených z červených cihel bez omítky, s bílými spárami a samozřejmě s velkými prosklenými okny bez záclon. Pojmenovaná je podle holandských řemeslníků a tvoří největší sbírku domů v holandském stylu v Evropě mimo Nizozemsko. Když procházíte po dlážděných uličkách kolem štítových domů, podívejte se po adrese Bassinplatz 10, na které bydlel Mozart. Dnes tu najdete nejrůznější butiky, kavárny a obchůdky se starožitnostmi.
Sny jsou od toho, aby se žily. Tímto heslem se řídí největší filmové ateliéry v Evropě ve čtvrti Babelsberg v Postupimi. Za svou více než stoletou historii zakusily všechny problémy světa, které si jen umíte představit – válku, komunistickou éru NDR i několik krizí, jež je málem přivedly ke krachu. Zdejší tvůrci však nikdy nepřestali věřit a s bohémským elánem se ze všech nesnází dostali.
Díky tomu si dnes každý může projít jejich ateliéry, nechat si od maskérů na obličej vymalovat tržné rány, zhlédnout pyrotechnickou show plnou kaskadérských kousků a ohně a na vlastní oči vidět kulisy ze známých filmů. Kdo by se snad rozhodl studovat film, vřele doporučuji jít sem na exkurzi.
Od A až do Z tu vysvětlí vše o filmařském kumštu. Jak se tvoří storyboard, jak na triky či ruchy a jak správně připravit kulisy. Jestli se jedním z vašich kultovních filmů z dětství stal Nekonečný příběh, zajásáte. Konečně se totiž potkáte s jeho hlavními hrdiny.
Filmpark Babelsberg je domovem jak Kamenožrouta, tak létajícího psa Falka. Zalétat si na něm můžete úplně stejně jako Átrej či Bastián. Mimochodem zdejší studia také mají lví podíl na poslední sérii Charlieho andílků.
