Zakavkazsko stále patří mezi jedny z méně známých koutů světa. Po rozpadu Sovětského svazu byly Gruzie, Ázerbájdžán a Arménie ponechány svému osudu. Bojovaly jak s ekonomickými problémy, politickými potížemi i mezi sebou. Každá ze zemí se vydala rozdílnou cestou, ekonomicky se nejméně daří Arménii. Reflexí celé situace je pohled na místní silnice, které jsou často ještě skanzenem sovětské éry. Čtěte sedmero postřehů, co od provozu na nich čekat.
Bezpečnostní pás coby zbytečný přepych
V Arménii se řidiči mnohdy před jízdou nepoutají. Kdyby se ale turista chtěl držet pro něj zavedených bezpečnostních standardů, často neuspěje ani při nejlepší vůli – v řadě taxíků se může stát, že na zadních sedadlech bezpečnostní pásy zcela chybí.
Přechody pro chodce fungují chaosu navzdory
Zejména provoz v metropoli Jerevanu může cestovatelům připadat nepřehledný a chaotický. Nejen díky přeplněnosti tamních čtyř- a víceproudých dopravních uzlů, ale také skutečnosti, že Arménci se běžně otáčejí i na světelných křižovatkách.
Z pohledu chodce je však příznivé a pozoruhodné, že jejich přednost na přechodech řidiči obvykle respektují. Opatrnosti a odvahy je však při přecházení potřeba přece jenom o něco více než v Česku.
Žigulík vedle mercedesu
Zejména v Jerevanu se může jevit tamní vozový park nepříliš rozmanitě. Se značnou dávkou zjednodušení lze konstatovat, že lze na silnicích spatřit kromě dodávek jen čtyři typy osobních aut: žigulíky, mercedesy, importovaná japonská auta s volantem na pravé straně a postarší opely, typicky modely Vectra nebo Astra. Cestovatele ze zemí bývalého východního bloku ale nejvíc zaujmou právě žigulíky. Také díky tomu, že se jejich výroba zachovala až do roku 2012, je možné na silnici potkat velmi zachovalé kousky. Ty slouží komukoliv a jakkoliv. Zemědělci v nich převáží úrodu, taxikáři pasažéry. Nejoblíbenějším je sedan 2107, automobily v úpravě kombi nejsou v těchto končinách příliš oblíbené.
Všechna zmíněná vozidla mají společné jedno - nájezd na tachometru dosahuje běžně více než půl milionu kilometrů. To platí i pro taxikářské mercedesy z 90. let, které dotváří arménský silniční folklor. Bez ohledu na míru luxusnosti značky aut se jejich majitelé příliš nerozptylují „detaily“ typu utrženého nárazníku. A klidně jezdí i bez něj.
Levný benzin, ještě levnější plyn
Ceny paliva jsou na české poměry velmi nízké a pohybují se mezi patnácti a dvaceti korunami za litr. Přesto však Arméni nejvíce preferují provoz na plyn, a to i u nákladních vozů a autobusů. Snaha řidičů ušetřit však komplikuje pasažérům situaci ve chvíli, kdy mají hodně zavazadel. Nádrž na plyn zabírá u mnohých vozů zpravidla více než polovinu zavazadlového prostoru, kufry tak mnohdy končí na klíně cestujících.
Prohlédněte si fotogalerii:
Heroické maršrutky
Standardním meziměstským spojem jsou v Arménii podobně jako v Rusku takzvané maršrutky. Tedy dodávky, které z předem daných stanovišť odjíždění v momentě, kdy se sejde dostatek pasažérů. Obvykle bývají označeny názvem cílové destinace, což v případě arménštiny představuje kvůli exotickému písmu problém. Jistotu turista nakonec v Arménii vždycky získá až po doptání se domorodců, nejsnáze v ruštině. To platí i pro zjišťování toho, zda pro cestu potřebují lístek či nikoliv. O rozšíření „maršrutek“ svědčí mimo jiné skutečnost, že s nimi dopravci neváhají vyjet ani do serpentin na sever země. V létě se pak musí pasažéři připravit na to, že se takové šplhání do kopce protáhne – důvodem je nutnost pravidelně chladit motor „gaziku“ vychrstnutím několika litrů vody do jeho útrob.
Pokud by vás ale podobné popisky vedly k touze cestovat po kavkazské zemi vlakem, u místních vzbudíte akorát údiv ba až soucit za to, že chcete absolvovat výlet po železnici. Symbolem hromadné dopravy v Arménii jsou zkrátka „maršrutky“.
Taxi se vyplatí - hlavně pokud používáte aplikaci
Turista se v Arménii rozhodně nesetká s nedostatkem nabídek na svezení, taxikáři operují na každém trochu rušnějším rohu. Spíše než se snažit usmlouvat co nejlepší cenu na ulici je ale pro cestovatele výhodnější používat některou z regionálních mobilních aplikací, například Utaxi nebo Yandex Taxi, které jsou lokální obdobou Uberu či Taxify. Třicetikilometrová jízda za hranice Jerevanu tímto způsobem může vyjít na zhruba 3,5 tisíce arménských dramů, čili 170 korun.
Dopravní pruhy nikdo neřeší
Na dvouproudovou silnici se běžně napasují až čtyři vozidla vedle sebe. Tomu napomáhá i prostá skutečnost, že na arménských silnicích vodorovné vyznačení jízdních pruhů často chybí. Šoféři si hlavu příliš nedělají ani s předjížděním zprava. Zkrátka: kde je místo, tam jedou.
