Češi za hranicemi. V Londýně se roušky moc nenosí. Brexitová vláda se postavila k pandemii ideologicky | E15.cz

KoronaHelpdesk E15

Jak ekonomicky přežít koronavir

Více k tématu

Češi za hranicemi. V Londýně se roušky moc nenosí. Brexitová vláda se postavila k pandemii ideologicky

Klára Skřivánková

V Londýně na jižním břehu Temže zhruba 15 minut pěšky od Big Benu žije Klára Skřivánková už 15 let. Pracuje pro nadační fond Trust for London, který přerozděluje granty zaměřené na chudobu a nerovnosti. V seriálu webu E15.cz, v rámci něhož Češi žijící v zahraničí popisují dění kolem koronaviru a dopady pandemie, zachycuje nejen radikální proměnu nálady v anglické metropoli, ale i postoj vlády.

Během dvou týdnů v březnu se nálada v mnohamilionovém městě naprosto změnila. Místo vtipkování a lehkovážnosti se objevil strach a nervozita, ale zároveň obrovská solidarita. Největší změnou je ticho v centru města – není slyšet letadla, a ani vlaky na jinak velmi frekventované trati na londýnské Waterloo, kde ve špičce jezdí každou minutu. Provoz je minimální, městem jezdí většinou jen taxíky a dodávky. Vývoj, jak se k tomu došlo byl zajímavý.

Ve středu 4. března diagnostikované případy povyskočí o 35 za den. A začíná se spekulovat, že v Londýně se vir rozšířil a pravděpodobně už jsou nejméně stovky nakažených. Informacím zatím ještě moc lidí nevěnuje pozornost, ale my s manželem jsme se rozhodli cestu za rodinou na sever Irska raději zrušit. Jeho rodiče už jsou velmi staří a v rizikové skupině.

Anglie zakázala dětem hlavičkovat. Zatím jen při tréninku

Už za šest dní se konají na dlouho poslední společenské akce v divadlech, přitom právě nabídka kulturních akcí je na Londýně jednou z nejlepších věcí. Nejsem si jistá, jestli jít, ale nakonec vyrážím. Hraje se v malém divadle a hra je krátká. O to více symbolická. Když začátkem roku kamarádka kupovala lístky, netušila, že uprostřed světové pandemie půjdeme na hru s postapokalyptickým tématem rasové války a blížícího se konce světa. Setkáváme se před divadlem a já odmítám její obvyklé objetí na přivítanou. Podiví se tomu, ale řekne, že to chápe.

V tu dobu ještě všechno funguje více méně běžně, nic se nezavírá, ale je cítit jistou nervozitu, a především firmy se začínají připravovat. V centru Londýna více lidí chodí do práce pěšky, jezdí na kole a v metru se lidé začínají ohlížet po každém kdo zakašle či kýchne. Dezinfekční gel na ruce je vyprodán a lidé začínají nakupovat těstoviny, konzervy a toaletní papír. Na sociálních sítích se šíří panika a na některých místech jsou prázdné regály.

Vydejte se do deseti nejlepších virtuálních muzeí a galerií světa i teď z pohodlí obýváku

Britská vláda žádná zvláštní opatření nevydává, pouze doporučuje kýchat do kapesníku a mýt si ruce alespoň 20 sekund a přitom si zpívat dvakrát happy birthday. Podle opatření jinde a situace v Itálii je ale jasné, kam Británie směřuje. Země se tak trochu rozděluje. Jedni začínají vyžadovat, aby vláda jednala. A druzí, kteří pořád berou situaci na lehkou váhu, v koronaviru vidí nafouklou bublinu a problém pouze pro staré a nemocné. Nicméně spousta kolegů v liberálním neziskovém sektoru, kde pracuji, mi říká, že by uvítala trochu čínského přístupu.

Soukromé organizace začínají postupně "brát věci do svých rukou" – fotbalová Premier League přestala hrát. Mnozí to kritizují – hlavně fanoušci Liverpoolu. Nicméně vláda stále postupuje podle teorie stádní imunity – nechat populaci promořit.

Už následující týden od ní ale musí odstoupit. Ukazuje se, že u nového viru je to nesmysl. Tahle epizoda dokonale ilustruje britský (i když je to především anglický) pocit výjimečnosti a nadřazenosti. A vzhledem k tomu, že vláda je složená ze skalních podporovatelů brexitu, nepřekvapuje, že i v boji s COVIDem převážila ideologie nad tím, co je potřeba.

Češi za hranicemi. Singapur jako vzor boje s koronavirem. Roušky se tu víc než jindy nenosí

O dalších šest dní později 16. března už pracuji pouze z domova a ruším veškerá osobní setkání. Naštěstí nadace, pro kterou pracuji, má na to vybavení a prostředky.

Česká republika zavírá hranice, plánovaná cesta domů a oslava maminčiných sedmdesátin se odkládá. Připijeme si pouze na dálku přes video.

V Anglii mezi tím situace nabírá obrat. Vláda vydává nejasná doporučení o práci z domova a omezení návštěv restaurací. Doporučení ale stále málokdo respektuje. Čísla pozitivně testovaných prudce vyskočí a několik dní poté vláda konečně zavírá restaurace, divadla a postupně všechno, kromě některých obchodů. Ve schránce se mi objeví zpráva od sousedky, nabízí pomoc s nákupy lidem v izolaci.

V pondělí 23. března média informují o tom, že veletržní areál se přemění v nemocnici a přichází další omezení. Město se připravuje na uzavření a s kolegy si vyměňujeme tipy na videa se cvičením doma. Všichni jsme on-line a organizujeme večírky přes video. Najednou je COVID hlavním tématem a Londýňané si pomalu zvykají na novou realitu.

V obchodech už jsou zase zásoby, ale prodávají se jen v omezém množství kusů na osobu. Roušky se pořád moc nenosí, ale je jich vidět o něco víc než před týdnem. V pátek všichni tleskáme z oken a balkonům zdravotníkům. Prý to slyší v nemocnici St.Thomas o kilometr a půl dál podél Temže.

Autor: Klára Skřivánková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!