Skupina studentů představila první cihlu vyrobenou z lidské moči. Jak se z něčeho, co považujeme za odpad, může stát užitečná věc? Bio cihla může prospět životnímu prostředí.
Skupina jihoafrických studentů představila první cihlu vyrobenou z lidské moči. Přezdívají jí „bio cihla“ a k vyrobení jednoho kusu je potřeba 30 litrů tekutiny.
Za projektem stojí tým Dr. Dyllona Randalla z Univerzity v Kapském Městě. Cihla má být ukázkou, jak se z něčeho, co považujeme za odpad, může stát užitečná věc. Za zásadní výhodu považují objevitelé skutečnost, že se cihly z moči nemusejí vypalovat, takže při jejich výrobě nedochází k produkci oxidu uhličitého do atmosféry.
Vedle cihel vznikají suroviny do hnojiv
Pro své experimenty získali studenti moč ze speciálně navržených pánských pisoárů v univerzitní budově. Samotná cihla však není vyráběna jen čistě z moči. Ta slouží pouze jako základ a je v průběhu zpracování smíchávána s pískem a bakteriemi.
Bio cihly jsou vyráběny litím do forem při pokojové teplotě. Jako vedlejší produkty tohoto procesu vznikají dusík a draslík, které jsou dále použitelné jako hnojivo. Z chemického hlediska je podle Randalla moč „tekutým zlatem“ zejména kvůli tomu, že obsahuje dusík, fosfor a draslík.
Přibližně 97 % fosforu přítomného v moči lze přeměnit na fosforečnan vápenatý, což je klíčová složka hnojiv, která jsou využívána v celosvětovém zemědělství. To je skvělá zpráva hlavně proto, že světové přírodní fosfátové rezervy spějí k vyčerpání.
Myšlenka použít močovinu pro výrobu cihel byla v minulosti testována ve Spojených státech s využitím syntetických roztoků. Prvenství ale nakonec patří studentce Suzanne Lambert, která jako první použila k vytvoření cihel skutečnou lidskou moč.
Přirozený výrobní proces
Cihly vznikají přirozeným procesem nazývaným mikrobiální uhličitanové srážení. Dle Randalla jde o podobný princip, jakým se vytvářejí skořápky vajíček. Volný písek je kolonizován bakteriemi produkujícími ureázu (enzym štěpící močovinu na amoniak a oxid uhličitý) a mísí se s močí.
Během toho dochází k produkci uhličitanu vápenatého, který spojí písek do potřebného tvaru. Zatímco běžné cihly jsou vypalovány v peci při teplotách 1 400 ° C a vytvářejí velké množství oxidu uhličitého, bio cihly teplo nevyžadují.
Pokud je požadována vyšší tvrdost výsledného produktu, stačí jen nechat déle působit bakterie. „Čím déle dovolíte malým bakteriím vyrábět pojidlo, tím silnější bude výsledný produkt. Tento proces můžeme optimalizovat,“ upřesňuje Randall.
„Tento projekt byl za poslední rok a půl významnou součástí mého života a vidím tolik potenciálu pro aplikaci procesu v reálném světě! Nemůžu se dočkat, až na něj bude svět připraven.“ uvedla Suzanne Lambert.
